Dáváte si true crime na dobrou noc? Možná potřebujete psychologa
Lidé jsou fascinováni zločinem a černá kronika si nikdy nemohla stěžovat na nedostatek čtenářů. Ani v moderní době na tempu neubíráme, naopak. Například podcasty o skutečných kriminálních případech patří k těm vůbec nejposlouchanějším. Jestli si je rádi naladíte před spaním, možná by se vám hodila odborná pomoc.
Jaké množství dokumentů o skutečných zločinech se kdy vyskytlo na populární streamovací službě Netflix, se ani nedá spočítat a Netflix tyto statistiky nezveřejňuje. Ale pokud dostanete večer na nějaký chuť, nejspíš ani nedolistujete na konec seznamu. V klidu si nějaký pustit a usnout u televize? Nebo vás láká raději tma a tichý hlas do ouška? Monitorovací platforma PodCacher uvádí ve svých statistikách neskutečných 23 tisíc podcastů v žánru krimi. Není možné, že byste si alespoň jeden nevybrali.
O tom, že po žánru true crime raději sahají ženy a že to může být i jakási forma prevence či učení, na co si mají dávat pozor, se již napsalo mnoho. Každý se chce cítit lépe připraven. S pozoruhodným pohledem na věc ale také přišla v roce 2023 psycholožka, profesorka a doktorka Thema Bryant, která – trochu ironicky v podcastu – ťala do živého.
Varovala, že pokud konzumujeme obsah o skutečných zločinech, abychom se uvolnili, můžeme být narušení. „Jestli je vaše představa relaxace před spaním, že si pustíte tři epizody seriálu Zákon a pořádek, doporučila bych vám zamyslet se, proč je pro vás trauma uklidňující,“ řekla.
Normální pocit
Na otázku, proč si někteří lidé rádi poslechnou kriminální pořady a podcasty před spaním, uvedla psycholožka Thema Bryant nejčastější důvod, se kterým se svěřují její pacienti – prý se cítí „normálně“ a tak nějak povědomě. „Někteří z nás vyrůstali ve velkém stresu, takže si pletou klid s nudou,“ vysvětlila, a proto se také domnívá, že konzumenti „krimča“ mají nevyřešená traumata.
Sledování nebo poslech zneklidňujícího obsahu představuje větší pohodu než řádné řešení problémů. „Abyste se uzdravili, musíte se smířit s jistým nepohodlím, protože vám to bude naopak neznámé,“ upozornila doktorka s tím, že považuje true crime fanouškovství za varovný signál.
Lidé, kteří komentovali ukázky z rozhovoru na sociálních sítích, měli smíšené reakce. Některým přinesl náhled psycholožky pochopení vlastního zájmu o true crime a s jejím úhlem souhlasili, jiní uváděli, že se jim například líbí způsob, jakým hovoří tvůrci pořadů. Vyhledávají tak spíše uklidňující hlas, než že by se tolik zajímali o obsah. Pro jiné zase bývá únikem rozuzlení a to, že se oběti dovolají spravedlnosti. „Ve svém vlastním životě jsem totiž spravedlnosti nedosáhla,“ povzdechla si jedna z komentujících.
Možná konzumujete kriminální příběhy z úplně jiných důvodů, Themě Bryant se ale nedá upřít zajímavý postřeh. Nikdy není na škodu popřemýšlet nad věcmi, které nás motivují nejen v životě, ale i nad těmi, ve kterých hledáme únik. Jestliže fandíte tomuto žánru, pamatujte, že se s velkým boomem obsahu v poslední době objevují také trhliny – ať už jde o ty etické, nebo profesionální. Podcast si může udělat každý a nemusí si lámat hlavu s ověřováním, anebo může rovnou manipulovat s fakty.
To se stalo například v případě LaDonny Humphrey, která se vyprofilovala jako podcasterka a zastánkyně obětí. Nyní se ale sama stala terčem kritiky i neslavnou hlavní hrdinkou podcastu „Kdo se bojí LaDonny Humphrey“. Ten vypráví neskutečně zamotaný příběh o jejím toxickém chování a odhaluje i detaily z kauzy, ve které sama stanula před soudem – mimo jiné kvůli pomluvě.
