Proč milujeme korejské seriály? Tajemství se jmenuje „jeong“ a na Západě nám zoufale chybí
Narazíte na něj při cestách pro Jižní Koreji, při čtení knihy i sledování seriálů na streamovacích službách. Jeong je starobylý životní koncept vycházející z kolektivního psychického vědomí, který k sobě připoutává lidi skrze zájem, péči a laskavost. Posiluje a propojuje komunity včetně rodiny.
Napadlo vás, proč tolik lidí kouká na jihokorejské filmy a seriály, třebaže to přizná jen své „nejce“ nebo „nejkovi“ po pár sklenkách vína? Děj jednoduchý, zápletka mnohdy naivní a humor natolik vzdálený, že „vtipné“ scénky rychle překliká, jen aby se nemusel sám propadnout do země, že na to kouká. Jeden z důvodů je jeong, který čiší i z céčkových a déčkových snímků, a který nám vlastně v životě dost chybí.
To jsou ty momenty, kdy Korejci vesele vysedávají u stolních grilů a natěšení se kočkují o sousto, nosí si navzájem kafe v kelímku, popíjejí ve velkém sodžu, a pak „padlé“ zachraňují, kdy mladí svorně jezdí kempovat a starší na vsi vysedávají společně před domy a stánky, kde se každý zná s každým z ulice, ale i tam, kde by si třeba sousedé oči vyškrábali. Dostane-li se někdo do úzkých, objeví se s kimči, radou nebo známým v záloze, protože lidi se přece jen tak neopouštějí. Jsou to i momenty, kdy rodina, někdy dojemná, jindy dusivá, je svatá, a vzdávání úcty předkům je otázkou cti.
Jistě, jde jen o příběhy, ale kdo na delší čas okusil Jižní Koreu, připouští, že tohle všechno si scenáristé nevycucávají z prstu. Korejci na jihu ještě stále žijí jeong. Jeho význam není snadné krátce přeložit, patří mezi názvy životních konceptů jako fi nské sisu nebo kostarické Pura Vida, jejichž objevování je jednou z radostí cestování. A často poukazují na něco tak důležitého v navštívené kultuře, že to potřebuje vlastní termín.
Jeong korejského střihu
Jeongu se připisuje nějakých 2000 let a stále je považován za středobod korejské kultury. Ačkoli výraz znají také v Číně a Japonsku, všude má jiný význam. V Číně popisuje kognitivní stránky lidské mysli, kdežto v Koreji je spojen hlavně s emocemi.
Korejský jeong představuje pouto mezi lidmi, projevované skrze vyjádření péče a laskavosti, vyjadřuje zároveň vřelý pocit sounáležitosti mezi těmi, kteří sdílejí blízký vztah. Samozřejmě, Korejci nejsou jediní, kdo cítí připoutanost k blízkým, takže co mají tak jedinečného? Za prvé, ve srovnání s individualistickými západními kulturami je v Koreji tento cit založen na myšlence kolektivní společenské odpovědnosti.
„Vycházíme-li z myšlenky, že všichni máme kolektivní společenskou odpovědnost, jeong se vyvíjí především prostřednictvím sdílených zkušeností. Když si k někomu vybudujete pocity jeong, chcete ho chránit a pomáhat mu,“ vysvětluje psycholožka korejského původu Jihee Cho, která v New New Yorku založila agenturu Mind in Motion.
Všetečný korejec
O Korejcích se říká, že jsou hodně zvědaví, ale kdo ve skutečnosti nejsme. Jenže už hůře chápeme, že se zvědavostí a osobními otázkami na tělo je spojena péče. O tom vyprávějí ty, pro nás nezvyklé historky, kdy se korejské matky chovají mateřsky nejen ke svým dětem, takže se budou starat, jestli máte deštník a teplou bundu, jestli nemáte hlad a žízeň, či jestli vám pronajímatelé přinesou v den vašich narozenin polévku z mořských řas, protože jste se dostali do jejich okruhu, a přece nemůžete být v takovém dni bez oslavy. „Přesně to se mi stalo už třikrát během dvouměsíčních brigád v Soulu. Nejprve mi uvítací povídání s majiteli nebo zaměstnavateli v rodině přišlo trochu jako výslech, vždycky se podrobně zajímali nejen o mě, ale o celou rodinu,“ potvrzuje studentka Lucie. „Pustila jsem to vždycky z hlavy, ale pokaždé mě překvapili narozeninovou polévkou a dortíkem. Takových malých momentů bylo víc. Život v Koreji není snadný, ale toto mě vždycky nějak zahřálo u srdce.“
Když jeong schází
Jeong je zážitek charakteristický pro lidi s korejským dědictvím. Jeho defi nice je, stejně jako většina věcí zakořeněných hluboko v kultuře, jednoduchá i složitá. Vztahuje k emocionálním a psychologickým poutům, která Korejce spojují. Jedinečnost tohoto jevu spočívá v jeho všudypřítomnosti a jeho zdroji, kterým je kolektivní povaha korejské společnosti. „Je to základní korejská interpsychická emoce,“ upozorňuje americký psychiatr Christopher K Chung.
„Z individualistické kulturní perspektivy je obtížné si představit, že emoce existuje mimo jeden lidský mozek. Jevy, jako je intrapsychický jeong, jsou jen těžko myslitelné. V korejské kolektivní kultuře je však interindividuální umístění jeongu silně pociťováno, a hraje důležitou roli ve vytváření pouta,“ snaží se zaznamenat podstatu věci psychiatr.
Jeong ovlivňuje rozhodování Korejců a sociální struktury v korejské společnosti v současné globalizující se době ale některým Korejcům způsobuje psychické problémy. „Vytváří konfl ikty, protože se Korejci začali potýkat s přechodem k individualizovanější a modernizovanější společnosti,“ uvádí Christopher K Chung. Mimo jiné proto přibývá Korejců s úzostnými stavy a panickými atakami.
Jeong pro západ
Co ale může přinést lidem vyrostlým v západní civilizaci? Tím se psycholožka Jihee Cho zabývá už řadu let. „Jako praktikující korejská psycholožka často seznamuji své pacienty s technikou jeong, abych jim pomohla vytvořit silnější pocit sounáležitosti. Její každodenní praktikování může vést ke šťastnějšímu životu.“
Jde o to, že všichni toužíme po lásce a spojení, jenže býváme už tak pohlceni přísnými vztahovými hranicemi každodenního života, že snadno přehlédneme příležitosti k jeongu. Jihee Cho jako jednu z nejdůležitějších věcí vidí rozostření této hranice, a také vysokou hodnotu soustředění a plné přítomnosti v daném okamžiku. Jednoduchý způsob, jak toho dosáhnout, je začít si dávat větší pozor na rozptylování a aktivně naslouchat tomu, co říkají ostatní. „Až budete příště obědvat s kamarádem, jděte pod povrch a zeptejte se: ,Jak se ti daří?‘ Ale doopravdy. Věřte, že mnozí z nás prostě chtějí být slyšeni.“
Důležité je začít plánovat společný čas, a protože jsme dnes hodně organizovaní, využijme své kalendáře, do kterých zapracujeme svá setkání s rodinou a přáteli. Denně, týdně, měsíčně… jde o to, aby šlo o osobní chvíle, třeba čas neformálního sdíleného jídla, procházka. Samozřejmě ani nejpropracovanější kalendář neznamená, že to teď máte „na povel“, to povede jen k větším konfliktům a úzkosti.
Postupně překonávejte své zábrany vůči komunitě. „Vřele se lidem představte, sousedům přineste malý, nejlépe osobně vyrobený dárek, dejte jim pocit, že jsou u vás vítáni, že si jich někdo všímá, že jsou součástí týmu,“ povzbuzuje psycholožka. Začněte na tom pracovat a uvidíte, že se vaše prožívání a váš život zlepší.
Zdroj: autorský článek
