Olympiáda v manipulaci: Z Milána si odvezl zlato za ostudu, předvedl ale zásadní výkon (Komentář)
Norský biatlonista si ze zimních her v Miláně odvezl bronzovou medaili v běhu na 20 km a později ještě jednu v mužském sprintu na 10 km. Vítězství a nejspíš i celý sportovní svátek nicméně zastínilo jeho osobní drama. Odváží si tak pomyslné zlato za největší mezinárodní ostudu, jedna věc se mu dá ale přičíst k dobru.
Pro někoho vrchol kariéry, pro jiného „nejhorší týden jeho života“, alespoň tak reagoval Sturla Holm Laegreid, když si na začátku týdne přebíral svůj první olympijský bronz. Se slzami v očích se v živém televizním vysílání přiznal, že se s ním rozešla přítelkyně. Což by bylo určitě smutné, kdyby okamžitě nevyslepičil, že celý rozpad vztahu zavinil sám svou nevěrou. V kontrastu k Laegreidovi stanul na stupních vítězů i jeho krajan Johan-Olav Botn, který své zlato věnoval památce nedávno zesnulého kolegy, což už si ale nikdo nepamatuje, protože jakože cože?!
Ženu, která zůstává v anonymitě, popsal nešťastný nevěrník jako „životní lásku“. Víte, jak se taková láska pozná? Po třech měsících vás partner podvede, a když se to provalí, vykřičí do celého světa, jak rád by se o své vítězství podělil s vámi. Je to jistě štědré gesto, podobně obětavé, jako když se dělí s potřebnými o vlastní postel. Ach, jak je úžasný, že?
Lekce pro všechny
Sportovní utkání zvyšují tep nejen sportovcům a takto velké události globálního charakteru zesilují naše emoce i očekávání. Dokážeme se vžít do osobních příběhů úplně cizích lidí, radovat se jakoby s celou svou vlastí nebo naopak fandit lidem z druhého konce planety. O to bolestnější mohou být prohry. Toho využil i Laegreid, který se místo radosti litoval a nejspíš doufal, že jeho omluva padne na úrodnou půdu. A tak se musel omlouvat znovu. Jeho bývalá partnerka totiž dala jasně najevo, jak moc je jí jeho jednání nepříjemné a že mu celou situaci jen těžko odpustí. „I po vyznání lásky před celým světem,“ uvedla v norském tisku.
Musím obdivovat její sebekontrolu. Poté, co se stala obětí nechutné hry svého bývalého, nejen že zvládla komunikovat s tiskem, ještě si zachovala důstojnost, o kterou se jí pokusil připravit hned třikrát. Poprvé, když zahýbal, podruhé, když jí to těsně před odjezdem do Milána oznámil a naposled na stupni vítězů. Jde o typickou formu manipulace, která se skrývá za láskyplné gesto. K dokonalosti už chybělo snad jen to, aby svou „životní lásku“ před zraky všech národů požádal biatlonista o ruku.
Nejde o přímý nátlak, ale o využití emocí, sociálního tlaku a pozornosti k tomu, aby se dotyčný předvedl v co nejlepším světle (třeba jako skvělý lyžař a upřímný chudáček, co praktikuje sebereflexi) a pootočil interakci ke svému prospěchu, tedy naplnění touhy po obdivu, moci a potvrzení vlastní dokonalosti. Jinými slovy jsme se stali svědky narcistické manipulace jako z učebnice. Laegreid si sice zaslouží zlatou medaili za ostudu, vrchol jeho výkonu ale spočívá v tom, že teď jasněji poznáme, když se nás někdo pokusí ovlivňovat podobnou strategií. Ale pozor, někdo umí famózně lyžovat, jiní umí mnohem lépe tahat za nitky.
