Musíme i v roce 2026 grilovat ženy, když nechtějí děti? (Komentář)
Britská umělkyně Charli XCX, třiatřicetiletá držitelka tří Grammy a pěti Brit Awards, se tenhle týden stavila v populárním podcastu SmartLess. Rozhovor se z nenuceného povídání stočil i k velmi osobnímu tématu a pořádně naštval nejen skalní fanoušky této zpěvačky.
Charli není jen lokální celebrita, ale hvězda světového formátu, i když vám možná její jméno na první dobrou nic neříká. Určitě vám totiž neunikl globální kulturní moment roku 2024, který spustilo právě její limetově zelené album BRAT. „Brat summer“ byl trend, který nešlo ignorovat. Po estetice uhlazených a dokonalých „clean girl“ nastoupil sebevědomý hédonismus, párty energie a chaos se vším dobrým i špatným, co spontaneita životu přináší.
Možná proto může někoho překvapit, že zpěvačka a herečka není jen divoká showmanka se zelenými nehty, ale nad svým životem pečlivě uvažuje. Když v rozhovoru přišla řeč na to, že Charli vyrůstala jako jedináček, moderátor a herec Jason Bateman nadhodil otázku, jestli to nějak ovlivňuje její vztah k rodičovství. Charli bez obalu vystřelila, že děti stejně nechce.
Virální stěr
Moderátor možná vycítil, že narazil na perfektní moment, který se dá vytěžit na sociálních sítích, a místo ústupu se ptal na důvody. Charli takticky uznala, že se její názor může časem změnit, ale momentálně považuje za největší signál, proč by se neměla stát matkou, že ji na celé představě rodičovství nejvíc baví vymýšlet jméno pro potenciální potomky. Každý, kdo děti má, by mohl uznat, že vymýšlení jmen by opravdu nemělo být v hodnotovém žebříčku na prvním místě.
Jason, otec dvou dětí, se místo uznání pustil do klasického „nikdy neříkej nikdy“ a pochlubil se příkladem ze svého života. Jeho žena prý taky děti nechtěla, dokud prý nepotkala jeho. Naznačil, že Charli nejspíš ještě nepotkala „toho pravého“, a na jeho obhajobu – tenhle virální potenciál odhadl skvěle. Charli totiž s noblesním klidem odpověděla: „Jsem vdaná.“
Muž, který si pozval na rozhovor slavnou zpěvačku, právě zjistil, že má manžela, a pokusil se to zachránit sebeironií: „Asi bych měl víc číst noviny.“ Na to by se dalo dodat, že by měl i lépe číst atmosféru ve studiu, i když ta zůstala překvapivě klidná dokonce poté, co zavtipkoval, že to třeba vyjde s příštím manželem. Charli si celou situaci naštěstí užívala a řekla, že přesně věděla, kam tohle bude směřovat. Nepřišla nepřipravená.
Kdy budou vnoučata?
Nad celým trapasem by se možná dalo mávnout rukou, kdybychom žili v nějaké utopické společnosti, kde se rodiče nemusí běžně rozhodovat, zda dětem koupí nové boty, nebo si budou moci dovolit zaplatit zubní plombu. Slavnou zpěvačku sice tohle dilema rozhodně trápit nemusí, jiní se ale právě třeba z těchto důvodů rozhodli děti nemít. Nebo, světe, div se, se rozhodli pro bezdětný život z jakýchkoli jiných důvodů, které jsou pouze mezi nimi a jejich partnery. Ponižující výslechy jako Charli zažívají tito lidé běžně a „připravují“ se jako ona i na všechna rodinná setkání, nebo dokonce trapný small talk s kolegyní v pracovní kuchyňce.
Není divu, že rozhovor zvedl spoustu lidí ze židle a Jason Bateman, kterého můžete znát například ze seriálu Ozark, schytává pořádný kouř. „Proč se lidi prostě nemohou starat o sebe,“ je asi ta nejslušnější reakce, kterou jsem na internetu našla. Rozhodnutí nemít děti je totiž stále považováno za něco, co by se mělo změnit, napravit nebo léčit, přestože se lidé pro „childfree“ život rozhodují většinou až po důkladném sebezpytu, podobně jako Charli XCX, která se z bolestného rozhodování vyznala v písni I think about it all the time z alba BRAT. Samozřejmě že se najdou i tací, kteří mají jasno už od dětství a s reakcemi, že jejich vysněný partner změní jejich názor, se setkávají celý život.
Proč je stále tak těžké pochopit, že mít děti by nemělo být rozhodnutí, k jakému se má někdo přesvědčovat, ať už je naše kamarádka, partner, nebo dítě? Obzvláště pokud jde o ženy, které si mohou z těhotenství odnášet doživotní zdravotní následky jako inkontinenci, zvýšený tlak a potíže se sexuálním zdravím? Podíl žen v rozvinutých zemích, které první rok po porodu zažívají jeden nebo více zdravotních problémů, se pohybuje od 47 % do 94 %. Možná by mělo být považováno spíš za divné, pokud někdo nad takto zásadním zásahem do života nepochybuje.
