Liam Payne šokoval svět. Proč nás to tak bolí, když zemře někdo slavný a jak se z toho nezhroutit?

Předčasná a tragická smrt Liama Payna, jednoho z členů One Direction, zabarvila sociální sítě do černých barev a zaplavila je osobními příspěvky od fanoušků a fanynek. Pokud máte dodnes One Direction mezi oblíbenými kapelami, možná vás Paynova smrt zasáhla víc, než jste čekali, možná zasáhla někoho z vašich blízkých. Silné emoce mají svůj důvod, není třeba se za ně stydět. I když to může znít nevhodně, úmrtí slavných mohou některým lidem dokonce pomáhat. Je třeba se ale mít i na pozoru.
Proč nás sebere smrt člověka, kterého jsme osobně neznali? Dalo by se kontrovat otázkou – a proč by to nebolelo, když zemře někdo, koho pořádný kus života vídáme například v televizi, ve svých telefonech, v písních a v poslední době také posloucháme ve všudypřítomných podcastech?
Přece máme pocit, jako bychom tyto tváře a hlasy znali téměř jako přátelé. Možná znáte termín, který tento fenomén zachycuje a který vymysleli sociologové v 50. letech: parasociální vztahy.
Vaše vlastní reakce na smrt Liama Payna pravděpodobně závisí na tom, jak silný jste měli pocit, že ho „znáte“, pokud vůbec. Intenzita našich reakcí na ztrátu parasociálního vztahu souvisí nejen se sílou existujícího parasociálního vztahu, ale i zranitelnostmi jako jsou naše úzkosti či osamělost.
Navíc emoce (i ty ze ztráty) k našim oblíbeným osobnostem, v době sociálních sítích zesilují další a další interakce – drásavé pocity, které plynou ze ztráty kolegů a přátel, s námi sdílí jiní slavní lidé. Například v případě Liama členové kapely, se kterými logicky můžeme mít také parasociální vztahy. Popisují tím tak trochu i naše zážitky a jsme si se svými oblíbenci o to blíže. Na tom není nic špatného, jen si musíme být vědomi, že o to hlubší pak může být naše vlastní truchlení.
Příliš blízké vztahy
Už fanoušci… vlastně hlavně fanynky Beatles se v šedesátých letech minulého století potýkaly s iracionální nenávistí a výsměchem. Tato perspektiva podporovaná misogynií a také úzkostí z lidí, kteří ukazují silné emoce veřejně – zvláště u něčeho tak zdánlivě frivolního, jako je chlapecká skupina – se nevyhnula ani fanouškovské základně One Direction. Za své nadšení či smutek se ale nemusíme stydět. I když se osobně opravdu neznáme, naše emoce ale jsou opravdové.
V době, kdy kapela vtrhla na pódia a do pokojíčků dospívajících, byl internet relativně nový a lidé své nadšení sdíleli nejen na koncertech, ale také na platformách jako Tumblr a Twitter. Vytvářely se tam různé fanfikce či vedly hluboké diskuse (i spekulace) o hudbě i osobním životě jednotlivých členů.
Zkrátka a dobře, spousta nyní dospělých lidí, kromě toho, že s One Direction „vyrostla“ – kapela začínala také v teenagerském věku – si prostřednictvím internetu svoje napojení na ni prohloubila a vytvořila si okolo sebe komunitu či přátelství na celý život. Komunitní aspekt internetového fandomu, navazování přátelství a vzájemné povzbuzování, je také obohacující zkušeností, kterou mnozí fanoušci popisují jako změnu života. Přidejte k tomu sílu nostalgie a ohlédnutí za formativními časy našich životů a bude snadné pochopit, proč je ztráta Liama Payna tak hluboce osobní.
Kvůli široké popularitě a přitažlivosti, kterou díky rozvoji internetu One Direction rozhodně mají, sbírají některé osobnosti silnější výlevy kolektivního (i individuálního) smutku než jiné. Například o smrti princezny Diany bylo napsáno přes 30 recenzovaných psychologických článků.
Tehdejší sběr dat totiž prokázal po úmrtí této milované členky královské rodiny nárůst sebevražd v Anglii a Walesu, zejména u žen ve věkové skupině Diany. K tomuto spojení mohlo dojít zčásti kvůli „zesílení osobních ztrát nebo zhoršení existujícího utrpení“. Parasociální vztahy jsou často spojeny s pocity identifikace nebo zbožného ztotožnění se s mediální postavou. Navíc, protože parasociálními vazbami naplňujeme naší vlastní emocionální a sociální realitu, můžeme být velmi zranitelní.
Co dělat?
Pokud vás zasáhla smrt Liama Paynea či jakékoliv jiné slavné osobnosti, vaše parasociální ztráta je stále ztráta a je legitimní. Není třeba se stydět, pokud potřebujete podporu ostatních, kteří také truchlí, nebo uznávají vaše pocity. Nebojte se je oslovit.
Pomoci vám totiž může opětovné spojení s fanouškovskou komunitou, sdílení pocitů ztráty a oddání se nostalgii. Pusťte si své oblíbené písně nebo film a uspořádejte si sami doma nebo s podobně naladěným kolektivem malý rituál na rozloučenou.
Nezapomeňte, že úmrtím vašeho oblíbence či oblíbenkyně jejich přínos pro vás a ostatní nekončí. Stále si můžete užívat plody jejich umění a i když tu nejsou, mohou nás i díky moderním technologiím nadále obohacovat. Pokud truchlíte více než byste chtěli a tíží vás černé myšlenky, oslovte odborníky a odbornice na duševní zdraví. Když budete mít strach, že svůj žal nezvládáte, je dobré na to nebýt sami. Jak už jsme si vysvětlili – oplakáváte někoho, kdo je vám velmi blízký.
Světlo na konci tunelu
Nemusíme se snad obávat takových extrémů jako v případě princezny Diany, prožívání pocitů ztráty při smrti celebrity můžeme považovat i za způsob, jak posílit svou empatii. Parasociální propojení lidí se slavnou osobností může mít pozitivní důsledky pro duševní nebo fyzické zdraví nejen fanoušků, ale v důsledku i těch, kteří třeba o dané celebritě ani neměli tušení. Můžeme si připomenout úmrtí Freddieho Mercuryho, které akcelerovalo řešení dlouho přehlížené zdravotnické krize epidemie viru HIV a AIDS. Díky zpěvákově odhalení jeho anamnézy, prožily tisíce lidí po celém světě ztrátu blízkého člověka v důsledku této nemoci a dále už se nad HIV nedalo uvažovat jen jako nad zhoubou lidí na okraji, na kterých společnosti nezáleželo.
Spousta z nás se snaží na tragédiích hledat něco pozitivního. Lidé se silnou parasociální vazbou k Robinu Williamsovi například v jedné studii uváděli, že po jeho smrti více vyhledali a sdíleli informace o duševním zdraví či o depresích. Další výzkum zdokumentoval zvýšený počet telefonátů na linky prevence sebevraždy v Austrálii v týdnu po smrti tohoto oblíbeného herce.
Další studie analyzovala dopad smrti Carrie Fisherové na sociální média. Během svého života se představitelka princezny Lei ze Star Wars otevřeně potýkala s alkoholismem, zneužíváním drog a bipolární poruchou. Fanoušci používali Twitter k tomu, aby sdíleli upřímné a motivující komentáře o svém vlastním duševním zdraví s hashtagem #InHonorofCarrie.
Možná si i vy vybavíte, kde jste byli, co jste dělali a jak na vás zapůsobila smrt vaši oblíbené celebrity. Třeba vám pomohla uvědomit si vlastní smrtelnost a neodkládat důležité rozhodnutí. Možná vás odradila od vlastního destruktivního chování. A třeba jste se dokázali alespoň na chvíli vžít do své kamarádky a utišit ji. Naše reakce na úmrtí celebrit jsou veřejné i osobní, mírné i extrémní. V každém případě spojení se slavnými odráží náš emocionální život a umí ho i prohloubit.