Diddy je před soudem, oběti sexuálního násilí soudíme neustále
Raper a producent Sean „Diddy“ Combs je od 12. května před soudem kvůli obviněním z organizovaného zločinu a obchodování s lidmi. Ve všech bodech obžaloby trvá na své nevině. Jedno z nejsledovanějších svědectví podala jeho bývalá partnerka Cassie Ventura, která se rozhodla vypovídat veřejně, bez zachování anonymity.
Pokud jste v posledních týdnech zabrousili do jakékoli internetové diskuse k tomuto případu, mohli jste si kromě opovržení nad chováním, za které je souzen Combs, přečíst také drsná hodnocení Ventury. Není to bohužel nic neobvyklého. Lidstvo má bohatou a dlouhou historii v ponižování žen a internet to všechno jen zhoršuje.
Ženy, které nejsou například schopny vznést obvinění v té nejzranitelnější chvíli – když je na nich pácháno násilí –, jsou napadány otázkami typu „proč to nenahlásila dříve“. Jsou podezřelé z toho, že si vymýšlejí, případně z nějakých jiných postranních úmyslů. Jejich utrpení je v online prostoru nelítostně zesměšňováno a rozhodně nevytváří motivující půdu pro to, aby se další ženy s podobnou zkušeností hrnuly na policii.
Ventura již v listopadu 2023 na Combse podala občanskoprávní žalobu za sexuální napadení. Případ byl vyrovnán mimosoudně odškodněním ve výši 20 milionů dolarů. Možná i proto nenajdeme tentokrát zas tolik komentářů v tom smyslu, že by nyní Cassie Ventura vypovídala kvůli finančnímu zisku nebo jiným „výhodám“ (ne že by se snad takové komentáře vůbec neobjevovaly). A jaké „výhody“ tedy reálně plynou z toho, když oběti najdou odvahu vypovídat u soudu nebo se svěřit novinářům? Kromě toho, že budou nejspíše až do konce života čelit online šikaně, může to zničit kromě psychického zdraví v důsledku i jejich kariéru nebo studium.
Co je ale tentokrát novinkou v nepsané knize virtuálního „victim blamingu“, tedy obviňování obětí? Že je komentujícími napadán i manžel Cassie Ventury. Je vykreslován jako slaboch a podle některých na svou rodinu přivolal veřejnou hanbu, když manželce nezakázal vypovídat. O spravedlnost by se zkrátka v myšlenkovém nastavení mnoha lidí usilovat nemělo, protože být obětí sexuálního násilí je v jejich světě stále ještě ostuda, za kterou si oběti mohou do jisté míry samy.
Podle statistiky ze Spojených států zažijí během svého života fyzické násilí ze strany intimního partnera každá čtvrtá žena a každý sedmý muž. Přibližně každá třetí žena a téměř každý šestý muž zažijí nějakou z forem sexuálního násilí. Kdyby se jednalo o epidemii nějaké choroby, už bychom dávno všichni bili na poplach a nesnažili se lidi s takovou zkušeností umlčovat. Bohužel můžeme pozorovat, že nenávist – zejména k ženám – jen kvete.
Online radikalizace
„Přetrvávajícím rizikem zůstává online radikalizace, která může nastat prakticky v rámci všech níže zmiňovaných skupin, ale i u jednotlivců, kteří se doposud k žádné z těchto skupin nehlásili,“ uvádí se v souhrnné situační zprávě 2. pololetí roku 2024 z Ministerstva vnitra, které mapuje projevy extremismu a předsudečné nenávisti. Bohužel ministerstvo přímo nepojmenovává nenávist vůči ženám jako takovou, ale můžeme ji pozorovat velmi často například ve skupinách, které tíhnou k extrémní pravici. Ty už ministerstvo monitoruje bedlivě.
Nebezpečí na internetu a sociálních sítích, ať už z hlediska zmíněné radikalizace, nebo závislostního chování, si všímají také organizace na ochranu dětí a lidských práv, které před pár dny vyzvaly vládu a parlament k přijetí zákona o digitální ekonomice. Bez předpisů není podle nich možné ochranu v online prostředí účinně vymáhat. Výzvu vydalo celkem třináct organizací a podpořila ji vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková. „Zcela podporuji volání po schválení návrhu zákona ještě v tomto volebním období. Považuji za velký dluh, že jsme mezi posledními státy EU, které evropské nařízení o digitálních službách ještě neprovedly,“ uvedla Šimáčková Laurenčíková, která zmínila i potřebu ochrany před předsudečným násilím, nenávistnými projevy či šířením dezinformací.
Nenávist vůči ženám nemusí být explicitní a může se projevovat mezi řádky, třeba jako soucit s Diddym. Například v příspěvku, který získal desítky tisíc lajků a přes tři miliony zobrazení na síti X (bývalý Twitter). Autor s přezdívkou Boosieofficial nedetekoval ve výpovědi Ventury o zneužívání, znásilnění a napadení „žádné zločiny“ a dále se vyjadřuje tak, jako by si neuvědomoval, že je Ventura jen jednou ze svědkyň a podrobně popisuje pouze část ohromného federálního případu.
Státní zástupci by podle svých slov měli disponovat dokumentací o tom, jak Combs obchodoval se sexuálními pracovnicemi mezi státy americké unie za účelem prostituce – a samozřejmě na to nebyl sám. Jistě se dá argumentovat tím, že je nevinný, dokud mu soud vinu neprokáže, ale stejně tak bychom měli být zdrženliví i v tom, abychom mu vyjadřovali nekritickou podporu způsobem, který útočí na jeho oběti.
Ani první, ani poslední
Cassie Ventura není ani první, ani poslední ženou, která nejenže byla napadena svým partnerem, ale je dále napadána na internetu způsobem, jako by snad sama byla hlavou organizovaného zločinu. Křiklavý rozdíl mezi soudním dvorem a odsudkem ze strany společnosti v minulosti ilustrovaly spory Amber Heard a Johnnyho Deppa. Herec Johnny Depp vláčel svou bývalou partnerku po soudech, protože se rozhodla veřejně svěřit s domácím násilím, které s ním zažívala. Depp ji pak žaloval za pomluvu a požadoval odškodnění.
Nejprve těžce neuspěl u soudu ve Velké Británii, kde soudce Nichol ve svém rozhodnutí citoval 14 případů napadení Amber ze strany Johnnyho s tím, že 12 z nich je pravdivých. Při odvolání k vyššímu soudu byl Depp rázně odmítnut s tím, že nový proces je zbytečný, protože v něm nemůže vyhrát. Štěstí pak zkusil ve Spojených státech, kde už případ hodnotila porota složená z laické veřejnosti. Milovanou filmovou hvězdu Deppa ale nenechala skupina dvou žen a pěti mužů na holičkách a rozhodla v jeho prospěch. „Porotci ho milovali. Veřejnost ho milovala. Všichni na sociálních sítích ho milovali,“ uvedla pro Bussines Insider k Deppově charismatu Neama Rahmani, prezidentka společnosti West Coast Trial Lawyers.
Ve stejném týdnu, co začala Cassie Ventura vypovídat v procesu s Diddym, se objevila zpráva, že filmová Malá mořská víla, herečka Halle Bailey, získala dočasný zákaz kontaktu ze strany bývalého přítele, rapera DDG, kvůli obviněním z domácího násilí. Jejich syn Halo Saint je také dočasně umístěn v její výhradní péči a na internetu kolují fotografie z policejní zprávy. Znovu se také na sítích připomíná případ z roku 2022, kdy byl raper Tory Lanez odsouzen na deset let za to, že střelil raperku a svou tehdejší přítelkyni Megan Thee Stallion do nohy. Megan tehdy také čelila online obviňování a šikaně, stejně jako nyní Cassie nebo Halle.
Proč to nenahlásila dřív?
„Zpracování traumatu, a dokonce i rozpoznání toho, co se stalo, může oběti chvíli trvat,“ uvedla Carolyn M. West, profesorka psychologie na Washingtonské univerzitě pro The New York Times. Ale ani poté není jednoduché se svěřit třeba i svým blízkým. Analýza z roku 2023 se zaměřovala na oběti sexuálních trestných činů, které již podstoupily lékařské forenzní vyšetření, přesto se rozhodly skutek nenahlásit. Oběti vyjádřily obavy, že hlášení by nepomohlo nebo by jim způsobilo další újmu.
Když žena vznese takové obvinění, kromě vyhrožování od svých trýznitelů, aby oznámení stáhla, se může „těšit“ právě na nenávistný internetový dav, který se neštítí napadat i slavné, krásné a úspěšné osobnosti jako výše jmenované zpěvačky a herečky. Proč by byl k „obyčejným smrtelnicím“ shovívavější? Průzkum z letošního března zadaný organizací Amnesty International UK odhalil ohromující míru online misogynie, která sužuje sociální média a představuje bezprecedentní zkušenost s nenávistí mezi mladými lidmi, zejména ženami.
Data z výpovědí 3024 respondentů generace Z, celostátně reprezentativního vzorku populace Velké Británie, zdůrazňují potřebu, aby technologické platformy podnikly konkrétní kroky k zajištění bezpečnějšího digitálního prostoru. 73 % uživatelů sociálních médií z generace Z se setkalo s misogynním obsahem, přičemž polovina se s ním setkává každý týden. 70 % účastníků průzkumu se domnívá, že misogynní a nenávistný jazyk na sociálních médiích vzrostl. Pouze 49 % se domnívá, že jsou sociální média bezpečným prostorem.
„Došlo k rozvoji manosféry, online ekosystému, odkud se šíří extrémní a zastaralé myšlenky, zejména o násilí páchaném na ženách, ale také o úzkém druhu představy o maskulinitě,“ říká Laura Turquet, zástupkyně vedoucího výzkumného a datového týmu Women v Organizaci spojených národů. „Zároveň jsou online prostory a sociální média místem, kde se feministky mohou organizovat a spojovat s dalšími lidskoprávními hnutími. Myslím, že se jen musíme ujistit, že tyto prostory jsou bezpečné a že vymýtíme misogynni a násilné online prostředí, aby ženy nebyly tímto způsobem terčem,“ vidí Turquet věc i z té lepší stránky.
Ženy a oběti nenávidíme i v Česku
Český internetový server Page Not Found přinesl v tomto týdnu anonymizované svědectví mladé ženy „Lenny“, která se stala obětí influencera Adama Kajumiho, jehož činnost patří do podobného ranku jako ta Diddyho. Jen se jí dopouští v online prostoru. S mladými dívkami uzavírá nevýhodné kontrakty, které slibují snadný výdělek za poskytnutí jejich erotických fotografií na platformě OnlyFans. Větší část výdělku si nechává pro sebe a ženám platí zhruba tak desetinu. Ať už si toto chování Kajumi nebo jeho příznivci obhajují jakkoli, problematické je minimálně to, že v momentě, kdy se „Lenny“ rozhodla od smlouvy odstoupit, nebylo jí vyhověno a profil byl provozován dál.
Poškozená žena se tak musela obrátit na platformu OnlyFans, aby získala kontrolu nad účtem, který zveřejňoval její fotografie. Autorka článku Apolena Rychlíková se tématem šíření erotických materiálů bez svolení zobrazených žen zabývá dlouhodobě. Letos přinesla i sondu do Discord kanálu, na kterém si čeští muži vyměňovali fotky svých příbuzných nebo přítelkyň, které byly pořízeny bez vědomí těchto žen. Není divu, že si ji proto pozvali do pořadu Vinohradská 12 na Českém rozhlasu, aby o tématu pohovořila.
„Celá tahle věc je krásnej příklad moderního feminismu. Mladá holka potřebuje prachy, aniž by cokoliv uměla nebo se chtěla naučit, podepíše smlouvu… a pak je oběť. Myslím, že se tomu dá předejít a smlouva se dá přečíst,“ ukazuje svou neochotu cokoli si k tématu přečíst Kuba, jeden z diskutujících na facebookové stránce stanice Radiožurnál. Jedná se o ukázkový příklad již zmíněného victim blamingu, tedy házení viny na oběť.
Proč se jedná o tak rozšířený fenomén? Studie z roku 2023 uvedla, že se předně nechceme cítit stejně zranitelní anebo se „namočit“ do stejného stigmatu, které musí nést oběti. No a taky se zkrátka raději ztotožňujeme s viníky. Například účastníci studie, kteří byli v hypotetickém scénáři stejného pohlaví jako pachatel, měli tendenci k němu cítit o něco větší empatii a soucit. Následně tak přičítali více odpovědnosti oběti.
Pokud nechceme, aby musely další generace žen čelit – v tom lepším případě – neodborným kecům různých Kubů a Pepů na internetu a v tom horším samotnému násilí, nemůžeme dělat, že se nás virtuální prostor netýká. Fakt, že my nad něčím dokážeme mávnout rukou, neznamená, že jsme snad lepší než „křehká“ generace Z. Zkušenost mladých lidí je od dospívání předcházejících generací radikálně odlišná. A stejně jako duše a tělo jsou propojené nádoby, tak i internet a fyzický svět jsou v současnosti téměř neoddělitelné části jedné reality.
Nebojte se proto proti nenávisti na internetu vymezit, než se přelije do konkrétních činů ve fyzickém světě. A sledujte, kdo z politiků a političek se rozhodne postavit za výzvu na ochranu v online prostředí. Možná vám to usnadní i blížící se rozhodování v nadcházejících volbách.
