Sicílie bez filtru: Od chaosu Palerma po ticho solných polí v Trapani
Mají zde všechno. Aktivní sopku, paláce, zelená údolí, vinice, nezaměnitelnou kuchyni a tři M. Moře, mafii a mýty. Hlavně mýty o vzniku ostrova, o původu jazyka, jídel... Sicílie je oficiálně součástí Itálie, jeden z jejích dvaceti regionů, ale s autonomním statusem.
Některé části Sicílie byly obydleny před 20 000 lety, což je asi 5000 až 10 000 let poté, co někdo v Dolních Věstonicích stihl vymodelovat Venuši. Sicílie si od té doby prošla tak turbulentními obdobími podmíněnými přírodními katastrofami, náboženskými a politickými změnami, že to, co dnes vidíme jako finální výsledek, je doslova mozaika historie, kterou spojuje právě hrdost na svou odlišnost a rezistenci vůči všemu a všem.
Život pod neustálou hrozbou Etny
Sicílie je jako spolužák ze střední školy, kterému na srazu po 30 letech každý závidí rebelství a svobodného ducha, které si zachoval ještě ze školních dob, zatímco ostatní jdou s proudem. Největší ostrov Středomoří má rebelskou atmosféru, která se mísí s luxusem elegance v architektuře.
Na Sicílii bude vše intenzivnější než jinde v Itálii, včetně smyslu pro odpočinek. Tady budete mít pocit, že jste na dovolené nejen vy, ale také všichni místní kolem. Tempo je zde neuvěřitelně pomalé, beze spěchu se zde vychutnává slunce, káva, prostě život. Neboť, jak Sicilané rádi vtipkují, člověk nikdy neví, kdy se Etna rozhodne smést všechno svou lávou ze zemského povrchu.
Na druhé straně, každodenní požitkářství je zde vyváženo temperamentem vlastním pro Italy, nemluvě o stopách arabské kultury. Na tržnicích se více křičí, ale i více směje. Srdečnost je tu zcela otevřená, i když zprvu se může skrývat za drsnou fasádou i neoholenou bradou prodavačů.
Skrytý matriarchát sicilské gastronomie
Během cest po Sicílii snadno nabudete dojmu, že ostrovu vládne patriarchát, protože v ulicích a na tržnicích pokřikují výhradně muži. Symbolem Sicílie je však Trinacria – trojnohá Úhledně upravená zahrada u Královského paláce v Palermu působí jako z arabské pohádky žena s hlavou Medúzy, která má odkazovat na nezávislost ostrova a jeho tři výběžky: Pelorus, Passero a Lilibeo.
Sicilanky také nenápadně, ale efektivně stojí za úspěšnými restauracemi, ale i lokálními hospůdkami. Sice je zde téměř nevidíte, ale svou přítomnost vám dokážou na talířích. V restauracích dostanete jídlo tak dobré, jako by vám ho navařila máma během slavnostního nedělního oběda. S láskou a poctivě.
Křižovatka dobyvatelů a kultur
Sicílii omývají tři moře: Středozemní, Jónské a Tyrhénské. Se svou strategickou polohou (leží jen 160 km od Tuniska) byla jednou z důležitých obchodních křižovatek od nepaměti. A ti, kteří sem nepřišli jen za výměnou zboží, ale snažili se získat ostrov pro sebe, neodešli beze stopy.
Řekové zde na památku zanechali amfiteátry, Arabové se podepsali na arabeskách staveb i dřevěných stropech v chrámech a kupolích, Normani se snažili o usmíření všech náboženství a zajistit kvalitní vzdělávací systém. Španělé se postarali o to, aby spojili Sicílii s tehdejším Neapolským královstvím. Mezitím se zde ukázali Francouzi, Habsburkové a další. Bitva o ostrov končí, když se na něm v roce 1860 vylodí Garibaldi s 1089 dobrovolníky, kteří během tzv. Expedice tisíce ukončí nadvládu bourbonské dynastie a Sicílie se stane součástí Itálie.
Napříč tisíciletími se o Sicílii vedl neutuchající boj, kde se vítězem stala Itálie. Mesinská úžina mezi pevninou a Sicílií je, zdá se, silná geografická „pupeční šňůra“, která ostrov jen tak nepustí.
Jen ne Palermo, prosím!
Pokud byste se mě zeptali, které město je fajn naplánovat si na svou první návštěvu Itálie, doporučím vám všechno, jen ne Palermo. Hrozilo by, že v objevování země nebudete pokračovat. Hlavní město Sicílie nezažilo tak silné údery zemětřesení ani výbuchy lávy jako města na opačné straně ostrova, zato bylo výrazně zničeno během druhé světové války, což má dodnes dopad na jeho vzhled.
Největší město Sicílie může s návštěvníky řádně zatočit. Troubení řidičů vesp, co kříží cesty řidičům i chodcům, hory odpadků v bočních ulicích, a k tomu pocit, že tu restaurátoři pověsili své řemeslo na hřebík. Většina budov působí ošuntělým dojmem: holubí trus na sochách, střechách i chodnících dokáže pokazit idylku stylu la dolce vita.
Naštěstí několik památek si drží půvab starých časů, jako například Královský palác s hojnými arabskými prvky, jako muqarnas – trojdimenzionální dřevěná stropní dekorace. První zdi stavby sloužily v 9. století jako ochranné hradby. Později se z nich stala královská rezidence, což přineslo více ornamentů, honosných mozaik a výstavbu Palatinské kaple ve 12. století. Palác je historickým dědictvím UNESCO, což znamená vyšší vstupné, šikovné zahradní architekty i upravený park v okolí.
Odkládané rekonstrukce slavných paláců
Ulicemi Palerma se nechodí, ale spíše se v nich hledá východ na nejbližší náměstí. Hlavní komerční promenáda připomíná kterékoli jiné město v Evropě, ale tam lesk centra končí. Úzké boční uličky s dvou- až třípatrovými budovami, do kterých slunce nakoukne přes den jen na pár minut, mají odstín rozkladu – směs šedivě hnědé barvy dominuje centru i vzdálenějším částem, kde neblikají reklamy obchodů. Palermo skrze rozpadající se budovy, bortící se balkony s rezavým zábradlím a nefunkčními dřevěnými okenicemi vysílá jasný vzkaz – zde skončila éra stylové architektury, rekonstrukce se zřejmě nedočkáme.
Pekařství, kavárny, muzea, co mají sídla v nelichotivých budovách, jsou občas příjemným retrem. Jenže pokud stojí naproti budovám se zatlučenými okny i dveřmi a za rohem klopýtnete o odpadky, které nemá kdo odvézt na skládku, ptáte se: „Tohle je Itálie?“
Přitom v 9. a 10. století, kdy bylo Palermo pod arabskou nadvládou, dostalo přezdívku „město požitků“. Při pohledu na opulentní palác, zámek Zisa nedaleko od centra, zahrady a interiéry chrámů to dává smysl. Dnes se však do oprav ve městě investuje minimálně. Finance putují do výstavby nových bytů, kanceláří a obchodů. Problémy s odpadem i zanedbanými památkami a budovami musí počkat. Hlavně když má Palermo za prioritu udržet fungující přístav, odkud exportují z ostrova do světa ryby, limonády Coca-Cola nebo sicilské citrony.
Stačí trochu slunce Dotace na renovaci chyběly také baroknímu osmibokému náměstí Quattro Canti, zvanému také Piazza Vigliena. Tady se budete dokola točit kolem vlastní osy, abyste si důkladně prohlédli čtyři konkávní fasády i jejich sochy reprezentující čtyři roční období, čtyři patrony města i čtyři šlechtické rody. Quattro Canti leží v srdci Palerma, spojuje čtyři historické čtvrti (Albergheria, Capo, Kalsa a Vucciria) a pro mě je to spolu s normansko-islámskou architekturou paláce důležitý symbol Palerma, který spojuje jeho rozdílné tváře. Pokud na sochy totiž nesvítí zrovna slunce, působí zanedbaně, a když by pod nimi zrovna nestál jiný turista s fotoaparátem, možná byste si fasád ani nevšimli. Stačí ale jasný den, a když se slunce opře o některou část památky, náměstí ožije. A tak je to i s Palermem.
Láva nás zničí i zachrání
Po metropolitním chaosu Palerma je Katánie přehršel energie, která nedusí. A to je na město s 590 000 obyvateli malý zázrak. To, co zažijete v Palermu bez filtru, s pokřikováním, dopravními zácpami a prasklinami ve stěnách budov, se v Katánii jakoby rozpustí. Najednou máte v ulicích více prostoru nadechnout se, náměstí se večer mění v místa setkání a neohlížíte se, jestli za vámi někdo nejde, jak jsem to měla občas já v Palermu.
Klid, co proudí Katánií, možná vyplývá z pocitu malosti pokaždé, když se člověk podívá směrem na Etnu. Tu a tam z ní vyjde obláček kouře. Připomínka, že nejvyšší aktivní sopka v Evropě (3403 m n. m.) je nepředvídatelná. Katánie o tom něco ví. Když v roce 1669 došlo k erupci Etny, láva s sebou vzala patnáct okolních vesnic. Město ochránily před horkou ničivou vlnou hradby, a tak osmdesát procent budov zůstalo bez poškození.
Tragédií však pro Katánii nebyla Etna. Město povstalo z popela poté, co ho v roce 1693 srovnalo se zemí zemětřesení s magnitudou 7,4 Richterovy stupnice, během kterého přišlo o život 16 000 lidí, což byly v té době dvě třetiny jeho obyvatel. Obyvatelé město postavili nově pomocí kamene z černé lávy. Stejné, před kterou se dříve chránili kamennými zdmi.
Katánie je dnes mladé město, žijí zde tisíce univerzitních studentů, je tady spousta moderních podniků, byť za cenu toho, že zde budete postrádat wow efekt z historických památek, jaké má Palermo.
Odpočinek v historických uličkách Ortigie
Pokud je Katánie značkou zpomalení, tak Syrakusy budou ultimátním urban relaxem. Město se oficiálně dělí na historickou část na malém ostrově Ortigia a pevninu, ale jde o tak nenápadný přechod, že budete mít jen pocit, že jste plavně přejeli z rušné ulice s motorkami do tišší čtvrti.
Do Syrakus cestují na prodloužené víkendy i mnozí místní z Katánie, odkud je to necelá hodina autobusem. Jezdí sem proto, aby si užili nonšalantní atmosféru kaváren, náměstí, kde se odpočívá, diskutuje… Syrakusy si na nic nehrají a nemají potřebu nic dokazovat a lákat na historické atrakce. Je zde parádní promenáda u moře, ulice a dvory se spoustou květináčů celoročních rostlin, tržnice Ortigia Street Market, kde si můžete dát ústřice Trapani je malé a provinciální, turistů je tu pomálu. Ale historické centrum je upravené a pláže čisté. s vínem, sezonní ovoce, zeleninu, sýr a v protější ulici koupit ručně vyrobené suvenýry a lokální módní značky.
Pokud byste svůj syrakuský relax chtěli dotáhnout do dokonalosti, v letních měsících si v části Ortigia můžete zaplavat a odpočinout v Solariu Forte Vigliena. Bez obav, nejde o žádné solárium, ale o upravenou platformu na skalách, odkud se můžete kochat pohledem na moře. Krásné tyrkysové moře s písečnou pláží najdete na Spiaggia di Fontane Bianche, což je sice 20 minut autem z města, ale stojí to za zastávku na jedno odpoledne až do západu slunce.
Trapani: Autentické pobřeží bez davů turistů
Na tržnici na kole, na pláž v pyžamu. Takové je Trapani. Malé provinciální přístavní městečko, kam se moc turistům nechce. A pokud ano, tak jen jako povinný přestup na Egadské ostrovy. I proto zde uprostřed léta nenajdete davy turistů. Trapani má upravené historické centrum, všude se dostanete pěšky a čisté pláže jsou jen několik minut z centra. Hlavní ruch je kolem rybářské tržnice, na pěší zóně a během letních večerů na terasách restaurací.
Celý článek najdete v aktuálním květnovém vydání časopisu Lidé a Země který je právě teď na stáncích. Zakoupit jej ale můžete také na ikiosek.cz a zdarma vám jej doručíme až do schránky.
Zdroj: autorský článek
