Rozvod očima dětí: Jak zajistit jejich bezpečí a pohodu při rozhodování
Rozvod nebo rozchod rodičů představuje jednu z nejzásadnějších událostí v životě dítěte. Odborná praxe i výzkumy ukazují, že způsob, jakým je dítě do procesu zapojeno, může výrazně ovlivnit míru jeho psychické zátěže a následnou adaptaci na novou životní situaci. Tento článek se zaměřuje na význam participace dítěte v rozhodovacích procesech týkajících se úpravy péče a výživy po rozchodu rodičů. Představuje teoretické ukotvení práv dítěte dle Úmluvy o právech dítěte, přínosy participace z hlediska zmírnění negativních dopadů rodičovského konfliktu, role jednotlivých odborníků a příklady dobré praxe z ČR i zahraničí.
Děti a rozvody/rozchody
Rozchody a rozvody nejsou jen právními či rodinnými událostmi – jsou hlubokými psychologickými zásahy do života všech členů rodiny. Rozvod nebo rozchod rodičů je z hlediska dítěte vždy vážným zásahem do jeho základních potřeb. Mimo oblast stability a bezpečí může být zasaženo též do socializace, schopnosti porozumění okolnímu světu, identity, v extrémních případech též do oblasti základní péče nebo zdraví.
Dítě je často postaveno do role objektu rozhodování dospělých, ačkoliv právní rámec i etické principy volají po jeho aktivním zapojení. Zmírnění dopadů na dítě je vždy primárně úkolem rodičů, v situaci rodičovského sporu však mohou být kompetence rodičů udržet svou základní roli oslabeny a míra naplnění jejich rodičovské odpovědnosti klesá s tím, jak se sami zvládnou vyrovnat s náročnou situací. Současně může celá rodina procházet zatěžujícími procesy v rámci soudního řízení, které mohou vést jednak k další proměně obvyklých vzorců chování v rodině, jednak k vystavení dítěte nestandardní a stresové zkušenosti. Kdo nebo co může v takových chvílích poskytnout dítěti oporu a být zárukou naplnění jeho nejlepšího zájmu?
Kdo je za co odpovědný
Klíčovou odpovědnost za určení nejlepšího zájmu dítěte nese vždy soud, nicméně okruh osob, které se k nejlepšímu zájmu dítěte vyjadřují, může být poměrně široký. Některé z nich mají svou roli danou přímo ze zákona pro možný očekávaný střet zájmů mezi dítětem a rodiči, jiné podávají svá stanoviska z iniciativy vlastní, na žádost rodičů nebo doporučení odborníků. Může se jednat například o soudem určeného opatrovníka, soudního znalce, zástupce obou rodičů nebo spolupracujících aktérů, jako je učitel, pracovník podpůrné organizace či lékař. Ve zvláště komplikovaných rodičovských sporech se tak kolem dítěte může pohybovat větší skupina osob, jejichž přístup k zájmům dítěte nemusí být shodný, a jejichž snaha o podporu dítěte nemusí být koordinována. Výsledkem může být definice několika nejlepších zájmů dítěte, často protichůdných - v některých případech lze dokonce pochybovat, zda jde skutečně o zájem samotného dítěte. Tento stav vnáší do situace další zmatení a nepřehlednost, zejména pro dítě. Jeho názor je sice zjišťován, ale může se tak dít nekoordinovaně, opakovaně a někdy nevhodným způsobem a s různou interpretací.
Hlas dítěte
Vyjádření dítěte je jeho právem, daným Úmluvou o právech dítěte1 a implementovaným do většiny klíčových právních předpisů ČR. Odpovědným subjektům, jako jsou soudy nebo OSPOD připadá úkol názor dítěte průkazně zjistit a náležitě jej zohlednit ve svém rozhodování a přístupu k dítěti. Participace dítěte jako prostředek ochrany zájmů dítěte – nejde o formální výslech, ale smysluplné zapojení odpovídající jeho věku, vyspělosti a emoční situaci. V kontextu situace rozvodu nebo rozchodu rodičů participace dítěte především:
• zvyšuje pocit kontroly a bezpečí – dítě není pasivním objektem, ale aktivním účastníkem,
• pomáhá dítěti lépe zvládat přechodové období a adaptaci na nové uspořádání,
• snižuje riziko internalizačních a externalizačních problémů (úzkosti, deprese, poruchy chování)
• a může sloužit jako prevence loajálních konfliktů a triangulace mezi rodiči.
V nepřehledné a nejednoznačné situaci, která může v souvislosti s určením nejlepšího zájmu dítěte nastat, se potřeba zjistit názor samotného dítěte stává zvláště důležitou a citlivou. Hlavním úkolem je předcházet traumatizaci dítěte, které je v tu chvíli již zatíženo rozpadem rodiny. Předním hlediskem je ochrana dítěte samotného a jeho dalších potřeb, jako je bezpečí, stabilita, porozumění vlastní situaci a roli. Nezbytné je rozlišení mezi participací a zodpovědností: dítě má být slyšeno, nikoli zatíženo odpovědností za rozhodnutí. Pro bezpečné zjištění názoru dítěte proto platí obecné podmínky participace dětí2:
Pro zajištění bezpečí dítěte v rámci zjišťování jeho názoru v situaci rozvodu nebo rozchodu rodičů je nezbytné dodržovat následující minimální zásady:
• ke zjištění názoru dítěte se přistupuje vždy individuálně, s ohledem na věk, rozumovou vyspělost a aktuální psychický stav,
• dítě nesmí být vystaveno tlaku nebo manipulaci ze strany žádného z aktérů,
• dítě nesmí být vystaveno traumatizaci nebo retraumatizaci,
• je vhodná odborná facilitace rozhovorů s dětmi - „child-friendly“ přístup,
• je vhodné využití neutrálního prostoru a kvalifikovaných odborníků – psychologů, sociálních pracovníků, speciálních dětských facilitátorů,
• je vhodné využít neformální a přátelské prostředí, případně alternativní formy komunikace.
Co k tomu odborníci potřebují
Zjištění názoru dítěte, zvláště v citlivé a pro dítě zatěžující situaci, je obtížnou kategorií, vyžadující kromě příslušných odborných znalostí (soudce, sociálního pracovníka, psychologa, apod.) také dovednosti v oblasti komunikace s dětmi, porozumění tomu, co vyjadřují a schopnost zohlednit jejich – mnohdy v praxi plně nerealizovatelné – přání v rozhodovacím nebo podpůrném procesu. Jedná se o mezioborové pojetí, které může být zajištěno přímo odpovědnou osobou (např. soudcem, který disponuje potřebnými výcviky v komunikaci s dětmi a participaci) nebo koordinovaně více osobami (např. psycholog, sociální pracovník, soudní sociální pracovník, apod.) – zde ale musí být naprostá jistota jednotného přístupu. Je proto vhodné, aby v situacích řešení participace dětí v rozvodu nebo rozchodu rodičů byl nastaven mechanizmus zajištění mezioborového přístupu.
• Pro komunikaci s dětmi lze využít řadu praktických nástrojů, jako jsou komunikační kartičky, obrázky, komunikační kufříky, hry. Jsou k dispozici také specializované výcviky ke komunikaci s dětmi v náročných situacích.
• Druhou otázkou je, jaké je možné dítěti v situaci rozpadu rodiny vlastně klást otázky. Dítě si bude pravděpodobně pro zachování vlastní potřeby jistoty, bezpečí a stability velmi často přát, buď aby věci zůstaly tak, jak jsou, nebo aby prostě skončily. Vnitřní konflikty loajality a obavy z neznámého, případně nátlak ze strany jednoho nebo obou rodičů (případně členů širší rodiny) vnáší do téměř každého sdělení dítěte zátěž odpovědnosti. Pro zachování základní zásady nepřenášení odpovědnosti na dítě (viz výše) je třeba v maximální možné míře zachovávat neutralitu a spíše se snažit poznat skrze zjišťování dítě samotné, míru jeho orientace v dané situaci a také možné známky ohrožení dítěte (což je velmi důležité pro případnou další intervenci podpůrných subjektů).
• Dalším obtížným krokem je zohlednění názoru nebo přání dítěte v samotném rozhodnutí. Pokud to není možné v plné nebo větší míře, je vždy nutné tuto situaci dítěti důkladně vysvětlit a případně přenést riziko nepřijetí rozhodnutí do následné práce podpůrných složek.
Shrnutí a doporučení pro praxi
Smysluplná participace dětí v procesech úpravy péče a výživy je nejen právem dítěte, ale i nástrojem ochrany jeho duševního zdraví. Zapojení dítěte může být účinným prostředkem ke zmírnění dopadů rodičovského konfliktu a k vytvoření stabilního a bezpečného prostředí pro jeho další vývoj. Odborníci hrají klíčovou roli v tom, aby tento proces probíhal citlivě, eticky a s ohledem na nejlepší zájem dítěte.
Doporučení pro zajištění bezpečné participace dětí v soudních procesech:
• Vzdělávání odborníků v oblasti komunikace s dětmi.
• Zavádění standardů a metodik pro participaci dítěte.
• Multidisciplinární přístup – propojení psychologie, sociální práce a práva.
• Posílení reflexe moci a odpovědnosti dospělých při rozhodování o životě dítěte.
Článek vznikl v rámci projektu MPSV „Sjednocení přístupu k ohroženým dětem“, který je financovaný z Evropského sociálního fondu plus a státního rozpočtu.
[1] Úmluva o právech dítěte (čl. 12): dítě má právo být slyšeno ve všech záležitostech, které se ho týkají, a jeho názor musí být náležitě zohledněn.
[2] Crowley A.; Larkins C.; Pinto L.M., Listen - Act - Change: Council of Europe Handbook on Children's Participation; For Professionals Working for and with Children. Council of Europe, [Online]. 2020, Dostupné z: https://www.coe.int/en/web/children/-/-listen-act-change-launch-of-a-new-council-of-europe-guide-on-children-s-participation
