Jste noční sovy? Tak jste normální. Evoluce nepotřebovala jen ranní jogíny
Patříte k těm, kteří mají nejvíc energie až po západu slunce, zatímco zvonění budíku pro vás představuje zhmotněné zlo? Pak vás nejspíš občas doženou motivační posty o tom, že úspěšný a produktivní člověk vstává před východem slunce a už v sedm ráno má za sebou jógu, půlmaraton, nebo alespoň vydatnou snídani s vlastnoručně upečeným kváskovým chlebem. Uklidňující zprávou ale je, že ranní ptáčata nejsou o nic „normálnější“ než vy.
Dlouho se mělo za to, že ideální a přirozený lidský biorytmus je pevně spojen s východem a západem slunce. Kdo spí do devíti dopoledne, může si vysloužit nálepku nedisciplinovaného lenocha. To ale neplatí, pokud se na spánek podíváme z pohledu evoluce. Vědci z University of Toronto a Duke University se kvůli studii vydali do Tanzanie za kmenem Hadza. Ten dodnes žije pod širým nebem, bez elektřiny a moderních vymožeností, tedy přesně tak, jak žili naši předkové po stovky tisíc let.
A výsledek? Průměrně bylo v každém okamžiku noci vzhůru (nebo v lehkých fázích spánku) hned několik lidí. Po 99,8 % času byl v táboře neustále někdo bdělý. A to zejména díky přirozené rozmanitosti našich biorytmů.
Proč lidstvo potřebuje noční sovy
Ve volné přírodě je hluboký spánek poměrně nebezpečný luxus. Když spíte, jste proti případným predátorům nebo nepřátelům bezbranní. Takže pokud by celý kmen spal organizovaně ve stejnou dobu, byla by to z evolučního pohledu slepá ulička.
Lidské chronotypy navíc nemusí být neměnné, zpravidla se přirozeně mění s věkem. Zatímco starší lidé mívají tendenci být ranními ptáčaty, ti mladší jsou přirozeně častěji nočními sovami a dokážou být bdělí a ostražití dlouho do noci. Díky této rozmanitosti se přirozeně střídaly „hlídky“, aniž by k tomu byl potřeba jakýkoliv předem určený plán.
Jenže moderní způsob života naši biologickou rozmanitost značně ignoruje. Zatímco naši předkové těžili z toho, že každý spal v jinou dobu, dnešní systém vyžaduje jednotný rytmus. Školy, obchody, továrny i kanceláře otevírají brzy ráno, což noční sovy nutí žít v permanentním stavu takzvaného sociálního jet lagu.
Nechcete přijít o žádný nový článek? Odebírejte nás a čtěte jako první.
Tento stav vzniká tehdy, když musíte dlouhodobě fungovat proti svým vnitřním hodinám. Výsledkem pak může být chronické vyčerpání, které ovlivňuje nejen pracovní výkon, ale také psychické zdraví. Mnoho lidí se snaží svůj chronotyp změnit silou vůle. Chodí spát dříve, pečlivě dodržují večerní rutinu nebo omezují modré světlo. To sice samozřejmě pomůže, nicméně náš biorytmus je zčásti dán geneticky a mění se zpravidla jen s postupujícím věkem.
Co z toho vyplývá pro nás? Pokud máte problém usnout před půlnocí a ráno vás z postele nedostane ani pár volů, nejde o nedostatek pevné vůle nebo lenost. Představa, že by všichni lidé měli fungovat podle jednoho univerzálního nastavení (a mít vrchol aktivity mezi osmou ráno a čtvrtou odpoledne), je z biologického hlediska nesmysl. Společenský tlak na to, aby byli všichni ranními ptáčaty, ignoruje miliony let evolučního vývoje. Noční sovy jsou zkrátka stejně normální a důležité jako ti, kteří vyskakují z postele s úsměvem v pět ráno.
