Mýtus o neužitečných filozofech: Proč technický pokrok bez humanitního základu nestačí
Platon řekl, že bez filozofie nemůže vykonat nic velikého ani člověk, ani stát. „Samozřejmě že to Platon řekl,“ můžete si myslet. „Vždyť to byl filozof! I psí kadeřníci se snaží tvářit, že bez nich by se chod společnosti zastavil!“ Jenže Platonův sentiment sdílí většina myslitelů lidské historie. A přesto je věčným údělem každého filozofa nejen zkoumat nejzákladnější otázky života, existence, morálky… Ale taky obhajovat svou vlastní existenci.
Vždy jednou za pár let se ve veřejném prostoru vyloupne nějaká dobrá duše, která je ochotná nám vysvětlit, které vědní obory stojí za to zkoumat, studovat a platit ze státních peněz, a které jsou naproti tomu ve společnosti zbytečné, pokroku na obtíž a ekonomicky nevýhodné. Odkud tenhle samaritán vykoukne, se pokaždé různí. Může to být krajní pravice, krajní levice, může to být tak zatvrzelý centrista, že si vezme to nejhorší z obou stran. Co zůstává stejné, jsou ty zmíněné neužitečné obory. Zpravidla jsou to humanitní vědy.
Je to vlastně logické. Užitečnost humanitních oborů se špatně odkrývá bez alespoň základní empatie, znalosti historie či obecné lidské zvědavosti, kterou shodou okolností pomáhají pěstovat primárně humanitní obory. Zjednodušeně řečeno, ideály humanismu jsou jako brýle. Taky se bez brýlí špatně hledají. Tím nejtrvalejším argumentem, který se opakuje od antických filozofů přes středověké křesťanské myslitele, osvícenské badatele až po moderní vědce je ten, že humanitní vzdělání zajišťuje udržitelnost míru, svobody a demokracie ve společnosti. Skrze kritické myšlení.
Z nějakého důvodu mě nijak nepřekvapuje, že lidé, kteří chtějí zpoplatňovat humanitní obory, nemají nejmenší zájem na tom, aby jejich elektorát nějakého kritického myšlení užíval. V našich luzích a hájích nám naposledy tuhle službu, rozčlenit obory na užitečné a neužitečné, nabídl inženýr elektrotechniky Miroslav Krejčí, vzdělávací expert hnutí Motoristé sobě. Jeho primárním argumentem byla obava, že české školství chrlí příliš mnoho ekofeministů za peníze daňových poplatníků. Žádná univerzita u nás obor ani předmět ekofeminismu nemá, ale kdybyste poslouchali jen inženýra Krejčího, musíte mít dojem, že člověk už ani nemůže v lese hodit po ženě autobaterii, aby netrefil nějakého ekofeministu.
Duševní zdraví se zaplatí samo
Tahle ohraná písnička se vrací stále dokola, přestože bylo mnohokrát prokázáno, jak jsou humanitní vědy prospěšné jednotlivci i společnosti jako celku. Jen namátkou: Mezi lety 2000 a 2019 proběhla velká studie mezi studenty a absolventy Oxfordské univerzity. Účastnilo se jí kolem devíti tisíc osob a ukázala, že studenti humanitních oborů jsou odolnější, flexibilnější a lépe se přizpůsobují neustále se měnícímu pracovnímu trhu. Mimo jiné proto, že je jim na tom trhu otevřeno daleko více dveří. Komunikace, kreativita, empatie, řešení problémů a práce v týmu, tedy soft skills pěstované právě na humanitních oborech, jsou vysoce preferovány mezi více než devadesáti procenty zaměstnavateli. Což je číslo, které se objevuje hned v několika studiích. Stejně tak vylezlo z výzkumů v Evropě a Spojených státech nízké procento nezaměstnaných mezi jejich absolventy. Lidé vzdělaní v humanitních vědách jsou také znatelně spokojenější ve svých pracích, protože je povětšinou získali, aniž by byly peníze jejich hlavním motivem.
Argument vnitřní vyrovnanosti, spokojenosti a duševního zdraví ale nejspíš inženýru Krejčímu mnoho neřekne. Jeho hlavní obavou je ekonomika, a ta je naštěstí ještě jasnější. Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj si každý vysokoškolsky vzdělaný člověk zaplatí své vzdělání na daních v průběhu života. Anglická rada pro financování vysokoškolského vzdělávání zase říká, že studenti humanitních oborů prvních deset patnáct let sice nedosahují tak vysokých příjmů jako jejich technicky vzdělané protějšky, ale pak se rozdíly v příjmu smazávají. V některých regionech dokonce vydělávají víc neužiteční filozofové a historici, nehledě na to, že vykazují stabilnější zaměstnanost a řádově menší závislost na státních dávkách.
Když jsme u toho finančního hlediska, rád bych ještě podotknul, že všichni ti arbitři vzdělávání nikdy neřeknou, co přesně by se tedy studovat mělo. A když, je to jen výstřel naslepo. Ještě před rokem volali, jak máme naše děti dávat na programování jen proto, aby všechny juniorské programátory během několika měsíců vyšachovala umělá inteligence. Víte, co ChatGPT na rozdíl od programování nikdy nenaučíte? Opravdovou empatii. Filozofové neumějí orat pole, ale spíš rozpoznají spravedlnost, dobro a zlo.
Lepší svět
Posledním bodem zmiňované oxfordské studie totiž je, že absolventi humanitních oborů mají větší tendenci nějak prospět společnosti. Nejen flexibilitou, ale svým zájmem, což je v době, kdy čelíme klimatické krizi, globální geopolitické bouři a bezprecedentní technologické revoluci naprosto zásadní. Od Cicera po Alberta Einsteina, jehož si myslím můžeme považovat za fanouška i technických oborů, celá staletí zní ten samý argument: Společnost bez humanitních věd nefunguje. Filozofové neumějí orat pole, stavět lodě ani kovat meče, ale spíš než jiní rozpoznají spravedlnost, dobro a zlo. Jinými slovy, společnost plná inženýrů dokáže položit vysokorychlostní trať. Společnost plná inženýrů a filozofů se dokáže zamyslet nad tím, jestli je v pořádku, že ta vysokorychlostní trať vozí ekofeministy do koncentračního tábora.
Zdroj: autorský článek
