Téměř polovina mladých myslí na sebevraždu. Emoční zneužívání je největším rizikem, ukázala rozsáhlá studie mezi studenty
Téměř polovina studentů prvních ročníků univerzit se někdy v životě potýkala se sebevražednými myšlenkami. Ukázala to dosud největší mezinárodní studie svého druhu, která také identifikovala důležité rizikové faktory předpovídající sebevražedné chování. Výsledky byly publikovány v srpnu 2025 v Psychiatry Research.
Mezery v podrobnějším chápání toho, jak přesně ovlivňují traumata a duševní potíže sebevražedné chování, vyplňuje doposud nejrozsáhlejší výzkum vedený Harvardovou univerzitou v rámci iniciativy World Mental Health International College Student Initiative. Početný mezinárodní tým analyzoval odpovědi téměř 73 000 studentů ze 71 univerzit v 18 zemích světa. Respondenti mezi lety 2017 až 2023 vyplňovali anonymní online dotazníky, ve kterých mimo jiné odpovídali na otázky o duševním zdraví a náročných životních událostech. Zjištění mapující výskyt sebevražedných myšlenek u mladých studentů, ale i plánů a pokusů sáhnout si na život, jsou opravdu alarmující:
- 47 % studentů někdy mělo sebevražedné myšlenky
- 26 % si vytvořilo konkrétní plán
- 10 % se pokusilo o sebevraždu
Jen za rok předcházející konci výzkumu hlásilo 30 % respondentů sebevražedné myšlenky, 14 % plán a 2,3 % se pokusilo o sebevraždu. Výzkumný tým upozorňuje, že výsledky mohou být mírně ovlivněné tím, že se průzkumu častěji účastnili studenti, kteří si jsou již vědomi svých psychických obtíží.
Studie má i další omezení, například množství respondentů se sice zdá ohromující, studie nicméně zahrnovala studenty z omezeného počtu zemí, nikoli z celého světa. Navíc šlo o průřezový výzkum, tedy záznam jednoho okamžiku v čase a data byla získána prostřednictvím sebehodnocení, nikoli klinických rozhovorů. Přesto tato data představují důležitý krok k lepšímu porozumění rizik vedoucích k sebevraždám a mohou přispět k vývoji účinnějších preventivních programů pro mladé dospělé.
Rizikové faktory
Za nejvýraznější rizikové faktory studie označuje negativní zkušenosti z dětství, jako jsou emocionální či fyzické zneužívání a zanedbávání. Ty zvyšují nejen riziko výskytu sebevražedných myšlenek, ale i jejich přerod v konkrétní plán nebo čin. Dalším rizikovým faktorem je pak duševní nemoc u rodičů. Když výzkumníci porovnali všechny proměnné, jako nejvýraznější ukazatel sebevražedného chování vyšla kombinace těchto tří faktorů:
- anamnéza emocionálního zneužívání
- diagnóza závažné depresivní poruchy
- diagnóza bipolární poruchy
Fascinující také je, že různé faktory hrají svou roli v různých fázích sebevražedného chování. Například deprese byla nejčastěji spojena s prvotními sebevražednými myšlenkami. Bipolární porucha nebo panická porucha byly častěji spojeny s přechodem od myšlenek k činům. Podobný vzorec se objevil i u traumat, kdy bylo emocionální zneužívání identifikováno jako spouštěč těchto myšlenek, zatímco fyzické týrání mělo výraznější vazbu na opakované pokusy o sebevraždu. To naznačuje, že pro účinnou prevenci je třeba přistupovat k různým skupinám studentů individuálně, tedy podle toho, kde se nacházejí na pomyslné „ose rizika“.
Rizika totiž nejsou rozložena rovnoměrně a výzkum ukázal, že některé skupiny studentů čelí většímu ohrožení než jiné. Výrazným rizikovým faktorem se ukázala být genderová identita. Studenti, kteří se identifikovali jako transgender, měli 2,4krát vyšší pravděpodobnost, že zažijí sebevražedné myšlenky a 3,6krát vyšší pravděpodobnost než jejich vrstevníci, že se o sebevraždu pokusí. Podobně byli více ohroženi i studenti, kteří se neidentifikují jako heterosexuální. Výzkumný tým to přičítá tomu, že LGBTQ+ studenti se častěji potýkají se stigmatizací a diskriminací, protože riziko přetrvávalo i po zohlednění dalších faktorů, jako jsou duševní problémy nebo náročné dětství.
Podle výzkumného týmu vyžaduje prevence sebevražedného chování na univerzitách komplexní posílení podpory duševního zdraví. Efektivní prevence by tak měla zohledňovat nejen duševní zdraví samotné, ale i související faktory, jako jsou genderová identita, sexuální orientace nebo dětská traumata, které se často vzájemně ovlivňují a zvyšují celkové riziko sebevražedných myšlenek. Klíčové je tedy zajištění zdrojů pro systémovou podporu, která by pomohla zachytit výskyt psychických potíží a jejich možných tragických důsledků.
