Sexuální orientace není genderová identita. Jak se v tom vyznat?
Sexuální orientaci chápeme jako trvalé vzorce emocionální, romantické nebo sexuální přitažlivosti k mužům, ženám či oběma pohlavím – a zároveň pocit vlastní identity založený na těchto přitažlivostech.
Sexuální orientace je to, kým a jak se cítíme přitahováni – emocionálně, romanticky nebo sexuálně – k mužům, ženám nebo dokonce k nikomu. Tato orientace není něco, co si vybereme, ale je spojená s našimi přirozenými pocity a biologickými reakcemi. Sexuální orientace se liší od genderové identity, tedy vnitřní identifikace s tím, zda se člověk cítí jako muž, žena nebo například nebinární. Pokud se člověk cítí v souladu s pohlavím, které mu bylo určeno při narození, může se označit cis identitou. Pokud ne, může se zařadit pod trans identitu.
Nejčastějšími typy sexuální orientace jsou heterosexuální orientace (přitahují nás lidé opačného pohlaví), homosexuální orientace (přitahují nás lidé stejného pohlaví) a bisexuální orientace (přitahují nás lidé obou pohlaví). Existují ale i jiné možnosti, například queer (což označuje lidi, kteří se neidentifikují přesně s jednou orientací) nebo pansexuální a omnisexuální orientace, které zpochybňují rozdělení na dvě pohlaví.
Sexuální orientace je složitá a může se měnit v závislosti na kultuře, jazyce a společnosti. Když si člověk uvědomí svou orientaci, může si vybrat, jak ji označí, ale nemůže si vybrat, kdo ho přitahuje. Také je důležité si uvědomit, že to, jak označujeme svou orientaci, závisí na tom, jaké možnosti a významy jsou v dané kultuře dostupné.
Neheterosexuální a trans identity můžeme zahrnout pod zkratku LGBT (lesby, gaye, bisexuální a trans) nebo inkluzivnější zkratku LGBTQI+ a její variace, kde „Q“ je zastřešující výraz „queer“ pro osoby menšinové sexuální orientace či genderové identity a „I“ zastřešuje intersex osoby, u kterých nelze jednoznačně určit, zda jsou mužského či ženského pohlaví. Sex zde znamená pohlaví, ne sexualitu. Znaménko plus potom slouží jako znamení toho, že sexualita i identita jsou spektrum a existuje mnohem více možností, jak se člověk může cítit.
Sexuální orientace a duševní zdraví
Být odlišný může být pro někoho stresující, a to platí i pro lidi z LGBT komunity. Studie ukazují, že lidé, kteří nejsou heterosexuální, častěji trpí úzkostí, depresí, užíváním drog a mají myšlenky na sebevraždu než jejich heterosexuální vrstevníci. Tyto problémy ukazují, jak důležité je hledat způsoby, jak podpořit duševní zdraví lidí z LGBT komunity a společenské přijetí. Mladí LGBT lidé se pokoušejí o sebevraždu přibližně pětkrát častěji než jejich heterosexuální vrstevníci a jejich pokusy o sebevraždu častěji vyžadují lékařskou pomoc. Zneužívání a šikana mohou k těmto tendencím přispět. Na druhou stranu, když mají tito lidé podporu od rodiny a přátel, může to výrazně pomoct jejich duševnímu a ve výsledku i fyzickému zdraví.
LGBT lidé mohou čelit více rizikům, která ovlivňují jejich duševní zdraví. Mezi rizikové faktory patří například traumatické dětství, duševní problémy, pocity beznaděje nebo pocit, že nezapadají do společnosti. U mladých lidí, kteří se neidentifikují s tradičními pohlavími, může zvýšit jejich zranitelnost chybějící podpora od rodiny nebo šikana okolí.
