Chcete mít šťastné a veselé? Pořiďte si na Vánoce to, co jste jako malí nemohli
Už pěkně dlouho držím přes svátky opravdový klid a pohodu. Syn tráví tradičně Štědrý den u svého otce, já se můžu zaparkovat před televizi a celý týden hraju hry na herní konzoli, která jindy patří jemu. Že už jsem na to moc stará? Nesmysl. Některé hry jsou pořádně těžké, zaberou desítky hodin a jindy přes rok si už sotva zahraju. Letos to ale bude ještě lepší! Našla jsem úplný klenot.
O tom, jak mi hraní her a vlastní vánoční rituály pomohly pracovat s úzkostmi ze svátků, jsem už minimálně jeden text napsala. Ale možná jich bylo více. Je to totiž úžasný lék. Místo stresu a migrén se rok od roku těším na konec prosince o něco víc. Tentokrát moje míra radosti vrcholí. Připadám si jako na obláčku! Našla jsem totiž ve výprodeji klasickou hru Baldur's Gate. Ne tu nejnovější verzi, ale hezky tu prastarou z devadesátých let. Přišla mě jenom na tři stovky.
Jako malí jsme měli velké štěstí, že jsme doma vůbec měli počítač. Byla to investice z dědictví, kterou bychom si za normálních okolností nemohli dovolit. Občas jsme si totiž nemohli dovolit ani kroužky nebo lyžák. Nebyly zkrátka peníze. Ale z dědictví byla aspoň ta počítačová gramotnost.
S bratrem jsme sháněli vypálené hry nebo hudbu, kde se dalo. Do ruky se nám dostalo i CD s DEMO verzí právě Baldur's Gate. Svět elfů, magie a hrdinek v brnění mi naprosto učaroval, i když měl jenom dvě odemčené mapy. Na ukázku. Prochodila jsem snad každý pixel, který jsem našla a toužila se do virtuálního Dungeons & Dragons přemístit. Po dvaceti letech se mi to konečně splnilo. Skáču radostí už dva týdny a to jsem ještě ani nezačala hrát!
LEGO ani Barbie nejsou jenom pro děti
Uvědomuju si, jak velké mám privilegium, že nemusím na Vánoce vyvařovat pro celou širokou rodinu, naklízet byt a počítat každou korunu, která by jinak padla na cukroví. Předpokládám ale, že ne každý v dětství umíral touhou po hraní her. Možná jste chtěli stejné značkové boty, co měl oblíbený borec ze školy, drahé LEGO, kytaru nebo Barbie panenku, která ve vodě mění barvu vlasů. Rodiče řekli ne. Nebyly peníze, byl to nesmysl a vůbec, zakrní ti z toho mozek, tak možná, až budeš velký. No a teď už jsme velcí, ale svá přání opět odsouváme na neurčito.
Když si v dospělosti splníme dávné přání, mozek to vnímá jako uzavření starého příběhu. Tehdy jsme nemohli, dnes můžeme. Rozdíl mezi „kým jsem chtěl být“ a „kým jsem“ na chvíli zmizí. V psychologii se tomu říká snížení rozporu mezi ideálním a skutečným já. Laicky přeloženo, část našeho „vnitřního dítěte“ si oddechne. Nakonec nám to opravdu vyšlo! Mnohem víc nás tak rozpumprlíkuje nákup stavebnice než nový vysavač, který už nutně potřebujeme. Nejde o plastové kostky. Jde o symbol.
Povznášející pocit nám dokáže osladit ještě kapka nostalgie, která hraje velkou roli. Když si plníme dávné přání, automaticky se vracíme do minulosti, ale v bezpečné a idealizované podobě. Výzkumy ukazují, že nostalgie zlepšuje náladu, posiluje sebevědomí, zvyšuje pocit smyslu a paradoxně pomáhá dívat se dopředu. Jestli vám manžel tvrdí, že ilustrovaná edice Harryho Pottera není pro dospělé a bude vám jenom zabírat místo v knihovně, měl by sám hodit zpátečku. Nejde o to, že byste se stávali dětinskými, ale berete si něco hezkého z minulosti, aby vám to sloužilo dnes.
Teď rozhoduju já
Další přidanou hodnotu mohou mít věci, které nám byly výslovně zakazované. Přimíchávají k radosti ještě jednu důležitou hodnotu. Pocit autonomie. Potvrzení, že máme kontrolu nad svým životem, což je pro psychiku velmi důležité. I drobná „pozdní rebelie“ může posílit pocit dospělosti víc než racionální excelová tabulka výdajů.
Jedinou pihou na kráse může být psychologický jev zvaný hedonická adaptace, která popisuje, že si na dobré věci zvykáme překvapivě rychle. Nová motorka? Za pár měsíců normál. Vysněná hi-fi věž? Po čase jen další věc navíc, ze které musíme utírat prach. Mozek je totiž mistr v normalizaci. Občas můžeme mít i tendenci přeceňovat, jak dlouho nás splněné přání udělá šťastnými. Představujeme si emocionální ohňostroj na týdny, realita je spíš příjemné teplo v duši na pár dní či týdnů. Což ale neznamená, že by to nemělo smysl. Žádný předmět nemůže dlouhodobě nahradit vztahy nebo pocity naplnění v jiných oblastech života. Jinak by to asi bylo trochu děsivé, ne? Štěstí ani v balíku z e-shopu nehledejte, ale příjemný pocit zadostiučinění možná ano.
