Zoofilie se řadí mezi poruchy sexuální preference
Zoofilie je v odborné literatuře definována jako trvalá nebo dlouhodobá sexuální náklonnost zvířatům. Stejně jako například pedofilie nebo voyerismus se řadí mezi takzvané poruchy sexuální preference (parafilie).
Článek odborně garantovala: Mgr. Viera Škopová, psycholožka on-line poradny MOJRA (www.mojra.cz)
Co je to zoofilie
Termín zoofilie pochází z řeckých slov „zoon“ (živočich) a „filia“ (láska, náklonnost). Dříve se označovala například jako zooerastie, bestialita a sodomie. Sodomie měla historicky širší význam a zahrnovala různé druhy sexuálního chování, které se vymykalo normě.
Typy zoofilie
Existuje široké spektrum zoofilní aktivity, od toho, co někteří považují za milující, monogamní vztahy mezi člověkem a zvířetem, až po ty, které zahrnují sex či formy mučení a zoosadismu.
Osoby se zoofilní poruchou sexuální preference mohou vzrušovat jen některé druhy zvířat, specifickou formou zoofilie je například formikofilie (vzrušení z hmyzu, drobných živočichů jako jsou žáby, hlodavci aj.) Formikofilie je odvozena z latinského slova „formica“ – mravenec.
V kombinaci s fetišismem to pak mohou být objektem zájmu předměty, které mají se zvířaty určitou spojitost (psí vodítka, koňské ohlávky).
Uspokojení mohou někteří jedinci nalézat i skrze pozorování, hlazení zvířat nebo jejich částí (parohy, kožešiny).
Zvíře může sloužit ale také jako životní či sexuální partner. Pokud má zoofilik tendence k sadismu nebo nekrofilii, dojde k sexuálnímu uspokojení až během nebo po týrání nebo styku s mrtvým zvířetem.
Léčba zoofilie
Stejně jako u ostatních parafilií je léčba zoofilie složitá a komplexní. Lidé, kterým způsobuje sexuální deviace problémy nebo by kvůli své poruše mohli ohrozit svoje okolí, by měli vyhledat psychiatrickou i psychologickou pomoc. Pokud zoofilik překročí zákon, může mu být léčba dokonce nařízena.
