Zoofilie může být neškodná, ale i nebezpečná. Kdy už se řadí k poruchám sexuální preference?
Zoofilie je v odborné literatuře definována jako trvalá nebo dlouhodobá sexuální náklonnost zvířatům. Stejně jako například pedofilie nebo voyerismus se řadí mezi takzvané poruchy sexuální preference (parafilie).
Článek odborně garantovala: Mgr. Viera Škopová, psycholožka on-line poradny MOJRA (www.mojra.cz)
Co je to zoofilie
Termín zoofilie pochází z řeckých slov „zoon“ (živočich) a „filia“ (láska, náklonnost). Dříve se označovala například jako zooerastie, bestialita a sodomie. Sodomie měla historicky širší význam a zahrnovala různé druhy sexuálního chování, které se vymykalo normě.
Typy zoofilie
Existuje široké spektrum zoofilní aktivity, od toho, co někteří považují za milující, monogamní vztahy mezi člověkem a zvířetem, až po ty, které zahrnují sex či formy mučení a zoosadismu.
Osoby se zoofilní poruchou sexuální preference mohou vzrušovat jen některé druhy zvířat, specifickou formou zoofilie je například formikofilie (vzrušení z hmyzu, drobných živočichů jako jsou žáby, hlodavci aj.) Formikofilie je odvozena z latinského slova „formica“ – mravenec.
V kombinaci s fetišismem to pak mohou být objektem zájmu předměty, které mají se zvířaty určitou spojitost (psí vodítka, koňské ohlávky).
Uspokojení mohou někteří jedinci nalézat i skrze pouhé pozorování, hlazení zvířat nebo jejich částí (parohy, kožešiny).
Zvíře může sloužit ale také jako životní partner, takové soužití však nepřináší žádný problém ani zvířeti, ani člověku.
Naopak pokud má zoofilik tendence k sadismu nebo nekrofilii, dojde k sexuálnímu uspokojení až během nebo po týrání či styku s mrtvým zvířetem a jedinec by se měl podrobit léčbě.
Léčba zoofilie
Stejně jako u ostatních parafilií je léčba zoofilie složitá a komplexní. Lidé, kterým způsobuje sexuální deviace problémy nebo by kvůli své poruše mohli ohrozit svoje okolí, by měli vyhledat psychiatrickou i psychologickou pomoc. Pokud zoofilik překročí zákon, může mu být léčba dokonce nařízena.
