Vnitřní démoni: Kde se berou a jak jim nasadit náhubek?

Stinné stránky, za které se hluboce stydíte, ale když vystrčí růžky, ovládnou vás tak, že se nepoznáváte? Vítejte ve světě vnitřních démonů, které nevytvořil nikdo jiný než vy sami. Jenomže jak jim nasadit náhubek?
Všichni v sobě máme vnitřní démony, ty vtíravé hlasy, které nám našeptávají, co děláme špatně, kde zase selžeme nebo do čeho se raději nepouštět. Vnitřní kritiky, kteří hodnotí, jak vypadáme, jak jsme se chovali na večírku nebo jak selháváme při výchově dětí. Impulzy, které nás nutí kouknout partnerům do telefonu, když nás sžírá podezření, byť neopodstatněné, vybuchnout nad sebemenší blbinou, která nás vytočí do nepříčetnosti, vyspat se s někým jiným místo toho, abychom řešili problém, který máme doma.
Článek si poslechněte v audioverzi:
Používáme výmluvy, že to jsme nebyli my, ale něco v nás. Ta temná strana, která nás ovládla a donutila chovat se iracionálně. My takoví přece nejsme. A příště už se to určitě nestane. Jenomže démoni, které tak lehkovážně ignorujeme jako momentální zkrat, jsou naší součástí. Probublávají na povrch a vystrkují rohy ve chvílích, kdy se nám to nejmíň hodí a kdy bychom se potřebovali chovat rozumně. Problém je v tom, že ze strachu o nás samotné, o své vlastní city, démoni vždycky něco „podělají“.
Pravděpodobně jste s nimi už několikrát vedli bitvu. Tvářila jste se, že vám nevadí, když jde partner s kamarády na pivo a vrací se až nad ránem, a myšlenky, že byl ve skutečnosti až doteď s nějakou jinou, jsou iracionální. Bránili jste se pocitům hněvu, když vás šéf v práci zkritizoval, a nenáviděli se za své hloupé chování. Slíbili jste si, že příště už si opravdu dáte jen tři piva namísto osmi. Abyste později partnerovi předvedli excelentní žárlivou scénu, podali při výbuchu vzteku okamžitou výpověď nebo osm piv proložili třemi panáky.
Démoni pod pokličkou
Funguje to spolehlivě. Čím víc utáhnete víčko zavařovačky, ve které jste démona neprodyšně uzavřeli, s tím větší silou vám vybuchne do obličeje. A kruh se pomalu uzavírá.
Jak poznat, zda potřebujete terapeuta?

Tímto způsobem se naši démoni proměňují v určitý druh sebenenávisti. Tolik jsme se snažili jim čelit, a stejně jsme selhali. Jsme naprosto bezmocní, nemáme pod kontrolou nic, svoje myšlenky, emoce ani chování, a nemůžeme vyhrát. Asi s námi musí být něco špatně… Ne, není, démony máme všichni. Jen je někdo dokáže kontrolovat trochu lépe než třeba my.
Krmit, nebo zmenšit?
Existuje stará buddhistická meditační praxe, o které píše Tsultrim Allione v knize Pečuj o své démony. Podle ní si svého démona máte vizualizovat a pak ho nakrmit stejným způsobem, jako byste servírovali večeři pro své přátele. Údajně má taková démonická hostina léčivý účinek, protože touto meditační technikou postupně přijmete svoji nejhorší část, rozvinete soucit se sebou samými a přestanete s tím bojovat. Ostatně bez našich nejhorších vlastností by nemohly fungovat ani ty nejlepší. Každé světlo má nějaký stín.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Problém je v tom, že i když si to uvědomujeme, stejně máme přirozenou potřebu se od svých špatných vlastností distancovat. Já TAKOVÝ přece nejsem. Opačný extrém je pak přijetí svých démonů s absolutní samozřejmostí a naprostá neochota s nimi cokoli dělat. Já jsem prostě TAKOVEJ, ber, nebo nech bejt. Následuje nekonečný údiv nad tím, že roky opakujete ve vztazích ty stejné vzorce nebo že vás zase z další práce vyhodili z toho stejného důvodu.
5 signálů, že potřebujete spolubojovníka:
1. Temný mrak nad hlavou
Máte pocit, jako byste každý den museli zdolat vysokou horu? Že ať děláte cokoli a snažíte se sebevíc, nic hezkého se vám neděje a nic nemá smysl? Je možné, že vaším vnitřním démonem je ve skutečnosti deprese. Pokud navíc pozorujete, že hubnete nebo naopak nabíráte váhu, nemůžete spát nebo spíte zase víc, než je obvyklé, máte-li problém pustit se do věcí, které vás dřív bavily, vyhledejte pomoc terapeuta. Deprese je démon, kterého bez odborníka nepřemůžete.
2. Něco není v pořádku
Máte stále vzadu v hlavě ten neodbytný pocit, že se něco děje? Bojíte se, kdy se stane něco hrozného? Váš vnitřní démon má pravděpodobně jméno úzkost. A je to další problém, se kterým si bez odborné pomoci poradíte jen těžko. Úzkostné stavy mají velký vliv na kvalitu vašeho života a kromě psychických projevů mohou mít také projevy fyzické, jako je zvýšený srdeční tep, hyperventilace a panické ataky, kdy máte pocit, jako byste měli infarkt a šlo vám o život.
3. Měli byste chodit kanály
Cítíte se často úplně trapní? Máte strach, kdy vaše pravé já odhalí i ostatní lidé a pak s vámi nebudou chtít nic mít? Neustálý pocit studu je démonem, který může mít původ ve více věcech. Možná jste se v minulosti nezachovali (podle svých morálních měřítek) úplně správně a teď vás to v podvědomí neustále straší. Možná vám vtíravou myšlenku, že byste se měli stydět, našeptává vaše pochroumané sebevědomí. Pozorujte situace, kdy se u vás podobné stavy objevují nejvíc, abyste odhalili, co se za nimi skrývá, a proberte je s odborníkem.
4. Na to nemám
Bojíte se neúspěchu tak moc, že se do věcí s nejistým výsledkem radši vůbec nepouštíte? Váš paralyzující strach z neúspěchu je démonem, který vám nedovoluje posouvat se v životě dál. Ať už pracovně, nebo ve vztazích. I když je pocit selhání opravdu nepříjemný, konstantní strach, že uděláte něco špatně, a proto se do ničeho nového nehrnete, váš život ovlivňuje mnohem víc. Každý psycholog vám řekne, že chyby dělají všichni a jsou součástí procesu. Dovolte si je občas v drobných věcech, třeba uvidíte, že opravdu o nic nejde.
5. Oběť šikany
Cítíte se, jako byste měli v hlavě zlého spolužáka, který vás za všechno shazuje? Říká vám, že jste idioti, pokaždé, když uděláte sebemenší chybu, a při pohledu do zrcadla vám našeptává, ať s takovým obličejem radši vůbec nelezete mezi lidi? Démon, se kterým svádíte lítý boj, se jmenuje váš vnitřní kritik, a i když je opravdu urputný, neznamená to, že má pravdu. Snažte se za pomoci terapeuta méně naslouchat hlasu svého vnitřního kritika a pouštějte se do věcí, které vám dělají radost.