Mýtus zbořen: Antikoncepční pilulky nemění ženské preference mužských tváří
Po léta se (nejen) v evoluční psychologii objevuje trochu dramatická představa, že když je žena ve své nejplodnější fázi cyklu, začnou ji víc přitahovat muži s výrazně maskulinními a symetrickými rysy, aby zaručili jejímu potenciálnímu potomstvu to nejlepší DNA. Jakmile žena začne užívat hormonální antikoncepci, která cyklus potlačuje, vkus se jí změní a vybere si jemnější tvář. Dřívější studie ale mohly být ovlivněny nevhodnou metodologií.
Výzkumný tým pod vedením Evy Ranehill zvolil v tomto typu výzkumu poměrně vzácnou metodu, jindy metodologický „zlatý standard“, randomizovanou dvojitě zaslepenou studii s placebem. Zúčastnilo se jí 340 heterosexuálních žen ve věku 18–35 let. Polovina z nich dostala kombinovanou hormonální antikoncepci, druhá polovina pilulky, které vypadaly úplně stejně, ale obsahovaly jen placebo. Ani účastnice, ani vědci přitom nevěděli, kdo dostal co.
Experiment trval tři měsíce. Na začátku i na konci studie ženy hodnotily přitažlivost mužských tváří ve dvojici digitálně upravených obličejů. Asi už jste podobné obrázky na internetu viděli. Jeden je vždy o něco maskulinnější nebo symetričtější než druhý s jemnějšími rysy. Hormonální testy potvrdily, že antikoncepce skutečně změnila hladiny několika reprodukčních hormonů, takže pilulka dělala přesně to, co má dělat. Jenže když se vědecký tým podíval na preference tváří, nezjistili žádný významný rozdíl mezi ženami s antikoncepcí a ženami s placebem.
Stejně tak nenašli žádné systematické změny ani podle fáze menstruačního cyklu u žen, které placebo užívaly. A když porovnali přímo hormonální hladiny s preferencemi obličejů, žádný konzistentní vztah se neobjevil. Z více než stovky statistických testů vyšlo „významně“ jen pár výsledků. Tipnete si kolik? Byly dva.
Chaotická přitažlivost
Dřívější studie, které podobné efekty popisovaly, tak mohly být ovlivněny metodologickými problémy. Často pracovaly s malými vzorky, spoléhaly na to, že ženy samy odhadnou fázi svého cyklu, nebo umožňovaly flexibilní práci s daty. To všechno zvyšuje riziko, že se v datech objeví vzorce, které ve skutečnosti neexistují.
Navíc se v posledních letech začala zpochybňovat i samotná představa, že maskulinita nebo symetrie obličeje spolehlivě signalizují „genetickou kvalitu“, o kterou má ženám při tomto výběru jít. Pokud rysy tváře samy o sobě nejsou tak důležité, jak se dříve myslelo, není ani důvod očekávat, že by jejich přitažlivost měla výrazně kolísat s hormonálními změnami. Jedna z autorek studie, profesorka Coren Apicella, to shrnuje tak, že pokud nějaký efekt existuje, je pravděpodobně velmi malý. Rozhodně ne tak velký, aby hormonální antikoncepce nějak zásadně měnila typy mužů, kteří se ženám líbí.
To samozřejmě neznamená, že hormony nemají na lidské chování žádný vliv. Tato studie se zaměřila pouze na maskulinitu a symetrii obličeje. Jiné faktory, třeba vůně, chování nebo sexuální touha mohou s hormonálními změnami souviset více. Co se týká samotných mužských tváří, stará populární představa podle všeho neobstojí. Přitažlivost je zkrátka dost chaotická záležitost.
