Méně dramatu, více pohody: Přichází emoční zralost s věkem?
S maskou na tváři, v přiléhavé kombinéze a s plnou výbavou mimořádných schopností – všichni moc dobře víme, jak vypadají a čím se vyznačují hrdinové komiksů a filmových trháků. Co je ale ceněnou superschopností dneška? Umět zvládat své emoce a nevybuchnout při každé příležitosti jako sopka. Velmi dobrou zprávou pro všechny „starší a pokročilé“ je, že emoční stabilita podle psychologických výzkumů zraje jako víno. To znamená, že čím jsme starší, tím jsme emočně šikovnější.
„Nemáte-li své emoční schopnosti pod kontrolou, chybí-li vám sebeuvědomění a nejste-li schopni zvládnout emoce, jež vás stresují, pak nemůžete vyvinout dostatečnou empatii ani udržovat funkční vztahy. Je pak zcela jedno, jak jste chytří – nikam to nedotáhnete,“ píše nekompromisně ve své knize Emoční inteligence americký psycholog Daniel Goleman. Právě on tento pojem proslavil a zdůrazňuje, že samotné IQ bez emoční inteligence (EQ) ke šťastnému životu a úspěchu ve vztazích zkrátka nestačí.
Od určitého věku sice míváme problémy vzpomenout si, co bylo daný den k obědu, na druhou stranu psychologické výzkumy posledních desetiletí ukazují, že spolu s věkem, navzdory úbytkům v kognitivních funkcích, rostou schopnosti, které zásadně zlepšují kvalitu našeho vnitřního světa. Patří mezi ně lepší zvládání emocí, větší emoční stabilita a celková životní vyrovnanost. Tedy vše, co lze shrnout pod termín emoční zralost.
Méně dramatu, více klidu
Výzkumem emocí ve stáří se intenzivně zabývala americká psycholožka Laura L. Carstensen ze Stanfordovy univerzity. Její teorie socio-emoční selektivity vysvětluje, proč a jak se s přibývajícím věkem mění naše životní priority.
V mládí se podle odbornice orientujeme především na budoucnost, výkon a sbírání zkušeností. Jak stárneme a víc si uvědomujeme, že čas, který nám zbývá, je omezený, svou pozornost přirozeně přesouváme k tomu, co má pro nás skutečnou emocionální hodnotu – k blízkým lidem, činnostem, které nám přinášejí radost, a k vnitřní rovnováze.
Vědkyně ve svých longitudinálních studiích (metodách výzkumu, při kterých se sleduje vždy stejný vzorek subjektů, pozn. red.) opakovaně prokázala, že lidé ve vyšším věku se již tak často nezmítají v negativních turbulencích, vykazují vyšší stabilitu nálady a méně „ulpívají“ v konfliktech. Tento jev se v psychologii nazývá efekt pozitivity (positivity effect) a popisuje tendenci zaměřovat se více na pozitivní než negativní podněty. Zatímco mládí bývá často rozhněvané, s přibývajícím věkem roste schopnost nenechat se vtáhnout do zbytečných dramat.
Životní posilovna
Dobrou zprávou tedy je, že emoční stabilita s věkem roste. Ovšem ne zcela automaticky! Psychologická data potvrzují, že emoční zralost není pouze mechanickým produktem životaběhu. Nelze se stoprocentně spoléhat na to, že každý nakonec zmoudří a z uřvané „pavlačové báby“ se po letech stane vlídná stařenka.
Vyšší počet svíček na narozeninovém dortu není automatickou vstupenkou do říše harmonie. I zde platí, že cvik dělá mistra. Emoční zdatnost je třeba trénovat podobně jako sval. Nejlepším „fitkem“ jsou podle odborníků samotné životní zkušenosti. Čím jsme starší, tím více krizí a konfliktů jsme prožili. Právě tato „emoční praxe“ stojí za naší schopností reagovat méně impulzivně, s větší empatií a uměním podívat se na problém z více perspektiv.
