Toxická spiritualita: Kde je hranice mezi osobním růstem a ztrátou reality

...

... Zdroj: Martin Neuhold on Unsplash

Petra Stěhulová
Seberozvoj

Kde je hranice mezi osobním růstem a ztrátou reality? Spiritualita, cesta k osobnímu růstu a hledání vyššího smyslu, může být mocným nástrojem k transformaci a léčení. Avšak ve světě, kde se duchovní trendy šíří rychleji než kdy dříve, se snadno setkáme s jevem zvaným „toxická spiritualita“. Co to je a proč je důležité si na ni dávat pozor?

Ty moc ležíš v těch seberozvojových knihách a videích,“ vyčetl mi nedávno jeden kamarád. „Kup si radši něco hezkého na sebe, dojdi si na masáž, jdi si ráno zaběhat,“ radil mi. Jeho poznámku jsem vzala na vědomí a začala o ní přemýšlet. Moje studium se od seberozvoje a psychologie tak nějak přirozeně začalo nořit i do spirituality. „Dokud nenosím batiku a nechodím do ezo krámku s krystaly, tak můžeš být v klidu,“ odpověděla jsem mu s nadsázkou, ale začalo ve mně hlodat, zda to už opravdu nepřeháním. Mám to tak totiž vždycky. Jakmile mě nějaká oblast zajímá, ponořím se do ní a vzdělávám se, co to jde. Co už je ale příliš? A jak má člověk poznat, že to bere za správný konec a zůstává soudný?

Spiritualita je, když…

Pro některé lidi je spiritualita silně spojena s náboženskými systémy a tradicemi, zatímco jiní preferují osobní duchovní cestu mimo náboženské rámce. V ateistické zemi, jakou je Česko, se přitom mnohem častěji setkáme s druhou možností. A v jejích zákoutích se může člověk snadno ztratit.

„Je to aspekt lidskosti, který se týká způsobu, jakým jednotlivci hledají a vyjadřují význam a účel a jak prožívají své spojení s daným okamžikem, se sebou samými, s ostatními, s přírodou a se záležitostmi významnými nebo posvátnými,“ definuje spiritualitu Christina Puchalski, ředitelka Institutu George Washingtona pro spiritualitu a zdraví.

Lidé hledají duchovní rozměr skrze meditaci, modlitbu, kontemplaci přírody, jógové praktiky nebo jiné metody, které jim pomáhají nalézt vnitřní klid, rovnováhu a smysl. A o to tu vlastně jde, ale mnoho lidí se bohužel snaží následovat duchovní trendy, aniž by skutečně rozuměli jejich hlubším významům. Přijímají symboly, rituály a praxe bez skutečného pochopení toho, co znamenají. U některých lidí se ale počáteční pocity uvědomění mohou dokonce rychle změnit v posedlost. Pak nastupuje toxická spiritualita jako zkreslená a destruktivní interpretace duchovních pravd a praxí. Projevuje se v několika hlavních formách.

Duchovní nadřazenost

„Jeho stupeň vědomí to vůbec nepobírá,“ četla jsem nedávno komentář v jedné diskuzi na sociálních sítích. Jednalo se o reakci na rozhovor Jaroslava Duška a moderátora Čestmíra Strakatého – tedy záležitost, na kterou musel v červenci narazit každý, kdo má internet. A také se zdá, že každý, kdo měl internet, měl na tohle citlivé téma i názor. V kauze „Lidé si mohou za rakovinu sami“ se ukázal střet duchovního a racionálního vidění světa. Arogance a nepochopení se projevily na obou stranách názorových spekter. „Na šíření ezoterických nesmyslů rozhodně není třeba vyšší úrovně pochopení,“ psal zase někdo z druhého tábora. Snaha o pochopení ale chyběla dost často na obou stranách.

Jak se chránit před toxickou spiritualitou

Jak se chránit před toxickou spiritualitou

1. Vzdělávejte se:

Čtěte, zkoumejte a učte se z různých zdrojů a duchovních tradic.

2. Naslouchejte své intuici:

Pokud vám něco přijde špatné nebo přes čáru, věřte svým pocitům.

3. Komunikujte s komunitou:

Mluvte o svých zkušenostech s ostatními a naslouchejte jejich příběhům.

4. Hledejte vyváženost:

Mějte na paměti, že spiritualita by měla být o rovnováze, nikoli o extrémech.