Osamělost můžete zažívat i uprostřed lidí. Znáte jejích 7 typů?
Samota není osamělost. Ta první se může stát lékem, druhá tísnivým pocitem, který člověka přepadá i uprostřed davů lidí. Osamělost má ovšem řadu odstínů, které si žádají jiné řešení, proto ji experti rozdělili do sedmi základních typů.
Naše potřeba interakce s lidmi je vrozená, takže je přirozené, že se často cítíme sami. Osamělost je stav úzkosti nebo nepohodlí, který vzniká, když člověk vnímá propast mezi svými touhami po sociálních vztazích a skutečnými zkušenostmi s nimi. Pocit osamělosti může být velmi bolestný a frustrující.
Přitom i lidé, kteří jsou celé dny obklopeni lidmi, zažívají hlubokou a niternou osamělost. Výzkumy naznačují, že osamělost vážně ohrožuje pohodu i dlouhodobé fyzické zdraví. Naopak samota bývá někdy přínosná až úlevná. Je to čas, kdy se můžeme soustředit na svou práci, život, nebo prostě jen mít klid na odpočinek.
Vstupenka do světa nemocných
Podle studií osamělost zvyšuje riziko demence i úmrtí a lidé, kteří se málo vídají s rodinou nebo přáteli, mají o 77 % vyšší pravděpodobnost, že zemřou dříve. Akademici z University of Glasgow spočítali, že pokud své blízké vidíte méně než jednou měsíčně a žijete sami, určitě svůj život neprodlužujete, ba naopak. Lidé, které nikdo nenavštěvuje, mají o 53 % vyšší pravděpodobnost kardiovaskulárního onemocnění a o 39 % vyšší riziko úmrtí ve srovnání s těmi, které někdo navštěvuje každý den. To se zvyšuje také s nemožností se někomu svěřit či účastnit se společenských aktivit.
Vědci dokázali i to, že osamělost může mít vliv na onemocnění Parkinsonovou chorobou. Studie vycházela z dotazníků z období let 2006–2010, na které odpovědělo téměř půl milionu lidí. Po jejich prozkoumání došli odborníci k závěru, že pro osamělé byla tato nemoc o čtvrtinu větší hrozbou než pro ostatní respondenty.
Jak moc jste ztracení?
Vzhledem k potenciálním zdravotním následkům pro ty, kteří mají pocit, že mají malé nebo nedostatečné sociální vazby, představuje řešení osamělosti například mezi seniory velkou společenskou výzvu. Míra osamělosti se běžně zjišťuje dotazy na řadu pocitů nebo deficitů spojení s ostatními lidmi, včetně toho, jak často respondenti cítí, že jim chybí společnost, jak často se cítí odstrčení. Další otázkou může být, jestli se cítí „v souladu“ s lidmi kolem sebe, nebo naopak odtažitě, a mají pocit nepřátelského nebo ignorujícího okolí. Podstatným dotazem bývá, zda existují lidé, na které se mohou dotazovaní obrátit. Odpovědi na dotazy bývají různé a na celkové výsledky neexistuje jediná správná strategie. Podívejme se na sedm základních typů a s nimi i na možnosti, jak tíseň osamělosti překonat či alespoň minimálně zmírnit.
Osamělost jako nová situace
Přestěhovali jste se do nového města, začali chodit na novou školu či jste si našli novou práci, kde neznáte nikoho z nových kolegů a cítíte se opuštěně a ztraceně? Není divu, že jste osamělí a nevíte, jak si v novém prostředí najít své místo. Co s tím udělat? Naučit se chodit mezi lidi a mluvit. V novém prostředí, ať už je to škola, práce, nebo bydliště, je mnoho lidí, kteří jsou na tom stejně jako vy. Jsou možná noví, možná trochu opuštění. A někdy stačí málo, prohodit pár slov na ulici při čekání na autobus nebo na procházce v přírodě. Ve většině měst funguje také mnoho institucí jako kina, divadla, kavárny. Je jasné, že zpočátku může být obtížné si vyjít jen tak na kávu, ale kniha nebo časopis vám pomohou počáteční stud překonat.
Osamělost v jinakosti
V takovém případě se do osamění člověk dostává z důvodu vyčlenění z kolektivu následkem toho, že ostatní preferují a provozují aktivity, které vy neděláte, neumíte nebo nechcete dělat. Například pokud jsou vaši kamarádi nebo partner vášnivými lyžaři, ale vy se prostě nechcete pohybovat po sněhu na prknech a představa víkendu na horách se vám příčí. Jak s tím naložit? Jednou z možností je přizpůsobit se. Na druhou stranu ale můžete mít přece vlastní program, který vás bude bavit a bude vás mnohem víc naplňovat. Je to celé mimo jiné o vašem sebevědomí a schopnosti se samostatně rozhodovat i věnovat vlastním aktivitám, třeba o samotě. Že to pro vás není snadné? Nejste sami, ale když se nakonec odhodláte k činu, uvidíte, že je vám lépe na duši. Jak se říká, štěstí přeje odvážným, a třeba se k vám časem připojí i vaši blízcí.
Osamělost nemilovaného
Máte mnoho přátel a kamarádů, fungující rodinu, ale přesto vám v životě něco chybí? Je to milující partner a potřeba fyzické blízkosti a pocitu souznění? Tato forma osamělosti narůstá. Ačkoli více než tři čtvrtiny obyvatel Česka si myslí, že je lepší být ve vztahu než single, s rozvojem sociálních sítí a online setkávání se stále více lidí cítí odkloněno od partnerského života. K tomu je dobré si uvědomit, že více než ve 20 procentech se seznamujeme online, ale ne na seznamkách, jak byste asi předpokládali. První jiskra nejčastěji přeskočí na zájmových fórech, při hraní online her a na dalších službách, které nemají seznamování v popisu práce. Potom u nás nejvíce funguje seznamování přes společné kamarády.
Rady, jak si najít blízkého partnera a možná i budoucího životního partnera, nejsou jednoduché. Jedna se ale ukazuje jako významná. Protože stále více vztahů vzniká online (v USA je takových lidí až 40 %), doporučuje se s osobním setkáním s osobou, která je nám blízká ve virtuálním světě, příliš neotálet. Člověk, který se při komunikaci na Tinderu, nebo Instagramu zdá jako ideální protějšek, nemusí být naší představě podobný ani vzdáleně, takže není důvod takový vztah natahovat. Zároveň to chce trochu odolnosti. Důležité je neházet flintu do žita příliš brzy. I několik desítek setkání může trvat, než vám virtuální svět přinese možného parťáka, třeba i na celý život. Anebo dobrého kamaráda, který vás s nějakým budoucím panem Božským či vysněnou paní Jedinečnou seznámí…
Osamělost bez zvířat
Hodně lidí má niternou potřebu spojovat svůj život s jiným živým tvorem, než je člověk. Jestli je to i váš případ, víte, že se ve společnosti psů a koček cítíte lépe než mezi lidmi a že si často lze život a denní program zařídit tak, abyste si svůj sen o zvířecím společníkovi mohli splnit. Tedy ne vždy. Někdy nám v tom brání domácí, jindy náročná práce, kdy čas, který trávíme doma, by nestačil na to, aby náš kamarád byl spokojený a nestrádal. První věc je rozumný výběr zvířete včetně plemene, každé má své nároky a je zřejmé, že králík vydrží více samoty než pes, kterého musíte venčit, a hodně se mu věnovat. Jiný čas a energii vám také vezmou procházky s mopsem, jiný s border kolií. Je fakt, že osamělí nebudete, ale sami už třeba na péči o psa ano. Je vám jasné, že vaším lékem na osamělost je zvíře, ale opravdu si ho nemůžete dovolit, ani platit „venčící“ službu. Pak jsou ve hře komunity, které se na hlídání domácích zvířat specializují a které najdete na internetu, dobrovolnictví v útulku nebo pomoc s péčí o zvíře někomu z okolí – co ten starý pán, který je rád, že se svým psíkem obejde dům? Třeba byste mu ho pomohli navečer pořádně proběhat.
Osamělost bez času pro sebe
Poznejte své vnitřní já! To je rada, kterou často osamělým lidem dávají psychiatři i terapeuti. Osamělost může pramenit i z toho, že až příliš času trávíte ve společnosti, ale nedostává se vám prostoru na vaše vlastní já, na poznání své osobnosti a třeba i na debaty se sebou samým. Další věc je, že lidé se často obávají překročit hranici a získat blízké přátele, se kterými mohou otevírat osobní a niterná, až bolestná témata. To jsou ty situace, kdy sice trávíte téměř všechen čas s lidmi, ale cítíte se osamělí, ztracení, zmatení. Takže jsme opět u vnitřního já. Porozumění vlastní osamělosti by vždy mělo vést přes pochopení sebe sama. Je dobré si pravidelně, nejlépe večer, najít čas na zkoumání svého vnitřního světa a posouzení slastí a strastí, které den přinesl.
Osamělost příležitostných přátel
Dostáváte se často do situací, kdy sedíte na večírku, v kavárně nebo restauraci se známými či kolegy, ale cítíte se prázdní a sami? Pak je osamocení zapříčiněno tím, že je vaše sociální bublina tvořena pouze povrchními známými a lidmi, které možná označujete za přátele jen proto, abyste nějaké měli. S lidmi se sice přátelíte, ale nemáte k nim bezmeznou a vlastně ani částečnou důvěru, nebo si myslíte, že nevidí vaše skutečné já. Důležitým prvkem blízkých přátelství je schopnost svěřit se a důvěřovat.
Podle Aristotela
Podle Aristotela jsou tři druhy přátelství – přátelství pro užitek, přátelství pro rozkoš a dokonalé přátelství, které je pro něj tím nejdůležitějším pro dosažení blaženosti. V dětství se náš svět točí kolem toho, kdo bude náš nejlepší kamarád, s kým jen kamarádíme a s kým nemluvíme. Dospělost už tak jednoduché cesty nenabízí, ale existují rady, jak svoje přátelství pozvednout na úroveň, kdy se z kamaráda skutečný přítel stane.
Určitě je podstatné zamyslet se nad tím, zda druhá osoba o nás vůbec stojí, a když si odpovíte ano, začít jednat. Otevírejte osobnější témata, mluvte o sobě, ale zároveň sledujte reakce druhé strany, abyste zbytečně nenarazili na nezájem a odmítnutí. Samozřejmě, není to jen o vás, proto se přestaňte ostýchat zeptat se na osobní věci svého protějšku, můžete na to jít přece zlehka a empaticky zabrzdit, když vycítíte, že jste se dostali do velmi osobní zóny.
Osamělost bez tiché přítomnosti
Někdy se můžete cítit osamělí, protože vám chybí tichá přítomnost někoho jiného. Možná máte aktivní společenský okruh v práci nebo spoustu přátel a širokou rodinu, ale chybí vám někdo, s kým byste mohli trávit čas doma, ať už spolubydlící, partner nebo zvířecí miláček. Nastává to často v případě, že vám někdo blízký zemře, odejde nebo se odstěhuje. Tyto pocity mohou prožívat i rodiče dětí, které se rozhodnou opustit hnízdo, a naopak je mohou zažívat i mladí, kteří se sice na osamostatnění velmi těšili, jenže zjistí, že se v něm vlastně zatím necítí komfortně. Vzpomínáte na prarodiče, kteří se vedle sebe koukali na televizi, nebo pozorujete starší páry v restauraci či na dovolené, které jsou tiché, ale nejde o energii vzájemné nevraživosti a nezájmu? Tak o tom to je. Někdy prostě lidé spolu nepotřebují neustále hlasitě komunikovat, stačí, že jeden pro druhého jsou…
Negativita je zabiják
Vnímáte předchozích sedm možností? Potom ještě poznámka. Existují důkazy, že osamělí lidé vykazují při hodnocení sociálních interakcí větší míru negativity a předpojatosti. Předpokládají, že všechno nové bude náročné, cesta k novým přátelstvím bude vykoupena odmítnutím a možná i bolestnou zkušeností z neúspěchu. Osamělí lidé zaznamenávají známky potenciálního odmítnutí rychleji než ostatní, často si řeknou, že možná je lepší se nové zkušenosti vyhnout, a tím se chránit.
Jestli se vás sužující osamělost týká, je dobré si to uvědomit. Co kdybyste si navazování vztahů usnadnili tím, že se budete v první řadě soustředit na nové staré známé. Jak dlouho jste nezavolali kamarádům z mládí? Nebo jste se tak nějak samovolně vzdálili své rodině a širšímu okruhu příbuzných? Co to zkusit změnit. Společná minulost a zážitky jsou totiž často ideálním startérem nových začátků. Možná vás překvapí, jak věci dostanou spád a jak se zase budete cítit vítaní.
