Kdybych tehdy... Jak se nezbláznit z vědomí, že každá drobnost může měnit osudy
Co jste dělali před svým životním úspěchem? Třeba jste dostali nabídku v kavárně od neznámého člověka. Kdybyste ale zvolili jiné místo, dnešek by mohl být úplně jiný. Tak funguje efekt motýlích křídel.
Stačilo před více než šedesáti lety ubrat tři desetinná místa k tomu, aby se razantně změnil předpovědní model meteorologa a matematika Edwarda Nortona Lorenze. Přišel s hypotézou, že všechny systémy jsou extrémně citlivé na výchozí podmínky, zdánlivě nepatrné změny můžou v dlouhodobějším horizontu způsobit mnohem větší události. A padla tak legendární metafora, kterou pronesl v roce 1963 před svými vědeckými kolegy: „Může mávnutí motýlích křídel v Brazílii vyvolat tornádo v Texasu?“ Jev vychází z teorie chaosu a kromě předpovědi počasí ho lze aplikovat i na každodenní činnosti.
Kdybych asi před pěti lety místo vycházky s kamarádkou zůstala doma, možná bych dnes nepsala tento text. Neseznámila bych se totiž s dívkou, která tou dobou končila v redakci celostátního deníku, a já tam záhy nastoupila místo ní, protože jsem jako studentka médií chtěla získat zkušenosti. A jak poznamenala analytička Mabel Bassi během své TEDx přednášky z května minulého roku: „Ta jedna konverzace otevřela dveře, o kterých jsem ani nevěřila, že by pro mě mohly existovat.“
Nepředvídatelné výsledky malých změn inspirovaly například amerického spisovatele Raye Bradburyho, ten se tímto jevem zabýval ve své sci-fi povídce Burácení hromu už v roce 1952. Stejnojmenný snímek The Butterfl y Effect (v češtině Osudový dotek) z roku 2004 s Ashtonem Kutcherem pak vypráví příběh muže, který se vrátí do minulosti, aby napravil svoje chyby a zvrátil osud, který mu vzal životní lásku. A tomuto jevu se nevyhýbají ani vývojáři videoher, kdy hráči rozhodují o dalším kroku postav, což může významně ovlivnit to, jak hra dopadne.
Co kdyby… chyby
Ovšem pomyšlení na to, co třeba způsobí moje zaspání, zakopnutí, volba levého nebo pravého výtahu, může naopak vést k neustálým zaklínadlům co by kdyby… To připustila i dokumentaristka a psychoterapeutka Monika Hodáčová. Podle ní tento veskrze pozitivní aspekt může sklouznout k tomu, že svá rozhodnutí příliš analyzujeme. „Bráníme se jim, což může vést k přehnaným výčitkám, pokud se něco nepodaří,“ vysvětluje. Záhy se tak z pozitivního uvědomění může stát snaha o to být perfektní a nedělat chyby.
A jak ven z toho, aby nám efekt motýlích křídel nepřitěžoval tím, že se do něj budeme přehnaně nořit a stresovat každým krokem, ale naopak dobře sloužil? Upnout svou pozornost na své drobné činy. Přesně tam radí Monika Hodáčová směrovat svoje úsilí. „Prohodíme pár laskavých slov s prodavačkou, někomu pomůžeme, budeme svůj život orientovat k drobným radostem.“
Pokud tedy pohyb motýlích křídel může rozpohybovat molekuly vzduchu, které rozpohybují další, což by nakonec mohlo vyvolat tornádo na druhé straně planety, tak proč by gesto, čin a slova nemohly ovlivnit člověka, kterého sotva známe?
Natož toho, kterého máme vedle sebe. Koneckonců, kolikrát se člověk až po hodinách terapií dozví, jak moc ho ovlivnila třeba jedna věta příbuzného.
Na nás záleží
Americký spisovatel a autor knihy o motýlím efektu Andy Andrews uzavřel svou TEDx přednášku s příznačným názvem Why what you do matters (Proč záleží na tom, co dělám) slovy: „Na svět už nikdy nepřijde nikdo s variací myšlenek, pocitů a jednáním jako každý jedinec na této planetě.“
Pusťte si film
Efekt motýlích křídel je v kinematografii vděčným námětem. Jaké další filmy kromě Osudového doteku s ním v ději pracují?
Návrat do budoucnosti – Marty McFly, 17letý středoškolák, je náhodou díky vynálezu podivínského vědce poslán zpět o 30 let do minulosti.
Donnie Darko – poté, co jen o vlásek unikl bizarní nehodě, je problémový teenager sužován vizemi muže ve velkém králičím obleku, který ho zmanipuluje, aby spáchal sérii zločinů.
Frekvence – náhodné mezičasové rádiové spojení propojuje otce a syna v průběhu 30 let. Syn se snaží zachránit život svého otce, ale pak musí napravit následky.
Podle něj ještě nenarozené generace můžou být ovlivňovány a formovány tím, co uděláme my dnes. Myslím, že změna klimatu je toho zářným příkladem. Andrews svému publiku vysvětluje tento jev na několika událostech v našich dějinách. Hojně používaným příkladem pro vysvětlení je ten z první světové války, kdy neznámý voják stojí před volbou, zda zabít, nebo nechat naživu svého protivníka. Nakonec ho ušetří. Tím zraněným a neozbrojeným vojákem je Adolf Hitler. A otázkou tak zůstává, co by se stalo, kdyby se onen britský voják rozhodl jinak a spoušť zmáčkl. Samozřejmě se ale najdou i pozitivnější příběhy, jde třeba o různé vědecké objevy, na které se původně přišlo díky zdánlivě zanedbatelné akci jednotlivce.
Motýlí versus dominový efekt
Efekt motýlích křídel by se tak mohl jednoduše zaměnit s dominovým efektem, řetězovou reakcí vzájemně se ovlivňujících příčin a následků. Podle psychoterapeutky Moniky Hodáčové je ale druhý jmenovaný předvídatelnější a rychlejší. „To je, když se ráno vypravím ve spěchu, něco zapomenu a pak se to se mnou celý den nese,“ popisuje. Kdežto o motýlím efektu říká, že ho lze vnímat jako takové směřování životní trajektorie, na kterou často ani nedohlédneme. „Je ale dobré o něm vědět a počítat s ním,“ myslí si psychoterapeutka.
Na sociálních sítích se v poslední době objevují videa, kde se natáčejí především mladé dívky. „Při ranních přípravách jsem se polila kávou, zdržela jsem se tak o pět minut, pak si ale vzpomenu na efekt motýlích křídel,“ zní v jednom z nich. Mladá Američanka pak popisuje tento jev na základě vlastní velmi traumatické zkušenosti. Jako malou ji totiž unesl neznámý člověk. Po záchraně se začala víc zajímat o práci policistů, na stanici dokonce začala pracovat a vdala se za jednoho ze svých kolegů. Psychoterapeutka Monika Hodáčová k tomu ale namítá, že o efekt motýlích křídel se nemůže jednat už z principu. Na začátku je únos, což rozhodně není žádná drobná změna. „Jde ale o jeden z běžných postupů, kdy se v rámci práce s traumatem hledá na té bolestivé události i něco pozitivního,“ vysvětluje. A taky znovu upozorňuje na to, že přílišná analýza našich kroků může být kontraproduktivní a můžeme se zacyklit v zaklínadlech co by kdyby…
V psychologii tak zkrátka jde zejména o metaforu. „Vědomí, že i něco tak nenápadného jako mávnutí křídel má svůj následek, i když na něj nemusíme zprvu dohlédnout, jen tušíme, že se někde projeví,“ říká Monika Hodáčová. Takže spíš než o pevné psychologické ukotvení může jít podle ní o filozofii, která povede k nějakému životnímu nastavení.
Povzbuzení ve špatném dni
Již zmíněná analytička Mabel Bassi položila během své přednášky zajímavou řečnickou otázku. A sice, proč se tak moc zaobíráme svými velkými úspěchy, a naopak nevěnujeme pozornost těm drobným, mnohdy zanedbatelným momentům, které nás k nim dostaly? „Velká rozhodnutí přitom neděláme tak často, kdežto ta malá neustále,“ reaguje psychoterapeutka Monika Hodáčová. A právě když se nám příliš nedaří, můžeme si na tento jev vzpomenout.
„Zakladatelka hospicového hnutí, lékařka a neúnavná šiřitelka pozitivní nálady Marie Svatošová, přímo mluvila o tom, že pomyšlení na motýlí efekt jí pomáhá ve chvílích, kdy jí dochází energie, nebo věci nejdou tak, jak by si představovala,“ vzpomíná Monika Hodáčová a dodává k tomu, že malá rozhodnutí bychom neměli brát nijak fatálně, ale spíš s nadhledem a lehkostí. „S vědomím, že pokud se něco nepodaří dnes, zítra se může podařit něco ještě lepšího,“ uzavírá Monika Hodáčová.
