Hodně štěstí, snad ti to klapne. Co dělat, když přátelství narušuje skrytá závist?
Smějete se spolu, sdílíte zážitky, posíláte si hlasovky o všem možném – od hodnocení ranní kávy z nového bistra na rohu, až po zásadní životní rozhodnutí. Na první pohled je všechno v pořádku, ale někde mezi slovy, úsměvy a doteky podpory cítíte něco zvláštního. Jako by radost ze strany přítele, z vašeho štěstí, byla jen na půl. A někdy vůbec žádná.
Závist mezi přáteli se většinou neprojevuje dramaticky. Je tichá, plíživá a často skrývaná pod rouškou „dobrého úmyslu". Ale může být stejně bolestivá jako otevřený konflikt. Narušuje důvěru a zanechává ve vás zvláštní pachuť: Je to opravdu moje kamarádka? Nebo jen někdo, kdo čeká, až mi to přestane klapat?
Závist není nenávist. Ale není ani láska
Závist je přirozený lidský pocit. Vzniká ve chvíli, kdy porovnáváme sebe s druhými a máme pocit, že jsme na tom hůř. To samo o sobě není špatně, jsme lidé. Problém nastává, když se tento pocit přenese do vztahu, který by měl stát na vzájemné podpoře.
Tento pocit může být ale destruktivní, pokud si ho nedokážeme přiznat a zpracovat. Často ho přebarvíme do jiných forem, typickým příkladem je pasivní agrese či ironie. A právě ve vztazích, kde je největší blízkost, může být závist nejvíc zraňující. Protože od přátel očekáváme podporu. Ne porovnávání.
Podle výzkumu publikovaném v Journal of Research in Personality je závist v přátelství často spojená s nízkým sebevědomím a pocitem vlastní nedostatečnosti. Pokud někdo nemá pevnou půdu pod nohama, úspěch druhého v něm nevyvolá radost, ale ohrožení.
Závist ale málokdy přichází s nápisem na čele. Často je to spíš soubor jemných náznaků, které samy o sobě nevypadají hrozivě, ale dohromady vytvářejí nepříjemnou dynamiku. Tady je pár příkladů, které mohou indikovat zasazené semínko závisti ve vašem vztahu:
1. „To je skvělý! Ale…“
Řeknete jí, že jste si koupila vysněné auto. Ona se usměje, popřeje vám, a pak dodá něco jako „Hlavně, že jsi říkala, že v práci moc nevyděláváš…“ nebo „Tak snad budeš mít na dovolenou, když jsi teď bez peněz. Ale můžeš kdyžtak nocovat v tom autě.“ Taková poznámka, stylem že má starost, nebo že to má být vtipné, může být signálem, že vám to sice přeje, ale jen do jisté míry.
2. Váš úspěch = její soutěž
Začnete například běhat a zmíníte, že jste uběhla 5 km. Ona vám řekne: „Já už dávám osm. Ale každému to jde jinak.“ Když mluvíte o novém projektu, přepne řeč na ten svůj. Každá vaše výhra jako by jí připomínala, že musí být lepší. Žádná podpora, jen přebíjená.
3. Za zády zní jiná písnička
Společní známí vám naznačí, že o vás mluvila. A ne zrovna laskavě. Možná zlehčila váš vztah, vaše schopnosti nebo úspěchy. Ne přímo, ale tak nějak mezi řečí. Jakoby vás potřebovala zmenšit, protože si možná sama připadá malá.
Co je konkurenční přátelství a kdy si na něj dát pozor
Jde o přátelství, které navenek působí důvěrně, ale pod povrchem v něm probíhá tiché soupeření. Úspěch jedné strany není přijímán s upřímnou radostí, ale spíš jako výzva nebo ohrožení. Každá nová zkušenost se stává měřítkem toho, kdo je na tom líp, komu se daří víc, kdo má navrch.
Taková dynamika je vyčerpávající a dlouhodobě narušuje důvěru. Přátelství by mělo být místem, kde můžeme sundat brnění, ne kde se musíme neustále hlídat, abychom někoho nezranili vlastním štěstím. Pokud v sobě cítíte únavu, nejistotu nebo pocit, že musíte „zmenšovat” samu sebe, abyste se „vešla“ do vztahu, je na místě se zastavit a zvážit, zda vám to nebere víc než dává.
Když se cesty začnou rozcházet
Závist už rozbila nejedno přátelství. A často to nejsou dramatické hádky, které vztahy ukončují, ale právě jemné posuny, když se kamarádky, které si byly roky blízké, najednou ocitnou v jiných světech. Jedna má dobře placenou práci, druhá se v ní trápí. Jedna se provdala za úspěšného partnera, druhá žije v napětí, jak vyjít s penězi. Tyto rozdíly nemusejí být vysloveny nahlas, ale jsou cítit v každém společném obědě, v každé větě, ve které jedna váhá, jestli může vůbec říct, že se má dobře.
Někdy ten, kterému se daří, začne potlačovat vlastní radost, aby toho druhého nezranil. Jindy zase ten, kdo se cítí pozadu, začne být odtažitý, ironický, nebo přestane chtít vídat druhého úplně. A tak se přátelství nerozpadne kvůli jedné hádce, ale pomalu vybledne v tichu nevyřčeného smutku.
Možná jste si právě uvědomili, že někdo z vašeho okolí vám místo podpory hází stín. To neznamená, že musíte vztah okamžitě ukončit. Ale znamená to, že si zasloužíte vztahy, ve kterých se můžete radovat i padat a někoho, kdo tu s vámi bude stát s otevřeným srdcem. Ne s přimhouřenýma očima.
