Vraťte do hry rutinu a najděte si čas na povídání. Jak zvládnout začátek školy?

...

... Zdroj: Michał Parzuchowski on Unsplash

Jana Trundová
Rodičovství

Velká očekávání, pohoda jazz, divoký závod, nebo lítá bitva? Už tušíte, jak to bude u vás letos se školou? Tím, o koho se tady hraje, je vaše dítě. Znovu zvoní, a to znamená nové šance. Pojďme je využít.

Začít znovu a lépe. Kdo by to občas nepotřeboval. Nový školní rok je příležitost, jak udržet to, co funguje, a vylepšit to, co bylo minule problém. Což platí pro děti, jejich rodiče i učitele. Je to samozřejmě ideální cíl, ale to je třeba i biblické desatero, tak proč ho profanovat. Má přece smysl pokoušet se o školu jako o místo k životu, který je fajn žít. Ovšem to by tam neměla být ta dvouměsíční pauza…

Cestování, přespávání, pozdní nebo žádné večerky, spousta zábavy a jídla, které se běžně příliš nepovoluje, volnost. To je pak zejména pro děti, které mají pocit, že vědí, co chtějí a nechtějí, najednou těžké tolerovat školu. „Rodiče možná budou muset v prvních týdnech školy čelit odporu, někdy i záludným strategiím, jak se vyhnout úkolům, neobléct si čisté tričko nebo zapomenout, co všechno je třeba pořídit a podepsat,“ podotýká s nadhledem expertka na dospívající děti a dvojčata, americká psycholožka Barbara Klein. „Prostě dnešní děti jsou sebevědomější a vzdornější, než jsme byli my. To nezměníme, a tak s tím musíme pracovat.“

Pod hladinu

„Letní prázdniny skončily. V pohodě žít jen během nich, a potom na deset měsíců skončit s hlavou pod vodou a dusit se, je hodně špatná vize. Zásadní otázka pro návrat do všední reality a k povinnostem zní vlastně jednoduše: S návratem se odměňujeme, nebo ubíjíme? Položte ji svým dětem a dobře poslouchejte, co vám odpoví, lépe jim porozumíte a můžete jim opravdu ulehčit start, zavčas začít řešit větší problémy, než jsou správně nalinkované sešity a přezůvky, s nimiž se nebudou cítit před spolužáky trapně,“ komentuje atmosféru začátku školního roku respektovaný italský klinický a školní psycholog Gabriele Raimondi.

Géniové a smrtelníci

Po delší dovolené mají problém s adaptací na pracovní podmínky i dospělí, docela běžně prožívají stres z návratu ke každodenním úkolům, tak proč by to malé děti a teenageři měli mít jinak? Děti, které se v létě nemohou dočkat školy a čtou si v nových učebnicích, jsou minorita, a rodiče je někdy se skromností ukazují ostatním jako vzácné exempláře své skvělé výchovy, i když to tak samozřejmě není a školní rok tomu dá leckdy za pravdu. „Klárka už má přečtenou celou čítanku.“ „Robin si projel matiku z loňska, klidně můžou psát opáčko prvního září.“ No, náš Roman už v srpnu jel přípravu na přijímačky, a docela to šlo.“

„Toto jsou přesně ty poznámky rodičů, s nimiž se koncem prázdnin a začátkem nového školního roku potkáváte, a jimiž se nemá cenu stresovat. To už je lepší si sepsat přízemní aktuální úkoly, jako kolik sešitů a jakých sehnat, zakoupit tenisky s bílou podrážkou, které nezruinují rodinný rozpočet, a hlavně fofrem zajistit kroužky a nezapomenout zaplatit obědy, družinu… A má Eliška vůbec ještě platnou lítačku?

To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.

Jestliže hlavní starostí Elišky je, s kým sedí v lavici, jestli už s někým nechodí Kuba, jaká bude nová angličtinářka, jestli se Eliška koncem prázdnin těšila na některé spolužáky a třeba i učitele, máte v zásadě vyhráno. To hlavní, co vás čeká, je přechod na rutinu. Pokud ale byla Eliška smutná a před prvním školním dnem evidentně přemýšlela, jestli by to neuhrála na omluvenku ze zdravotních důvodů, zbystřete. Dětí, pro které je návrat do školy po letních prázninách velký stres a cítí úzkost, přibývá.

Nikam nejdu

Plné očekávání a zároveň rizikové pro psychiku jsou tyto milníky: nástup do první třídy, přechod na druhý stupeň základní školy, poslední školní rok před přijímačkami na střední školy, ten je v Česku v posledních letech obzvlášť náročný, a přechod na střední školu. To jen pro úplnost.

„Průzkumy ukazují, že mnohem více dětí, než si myslíme, čelí škole se smutkem, úzkostí a nudou. Letní prázdniny jsou dlouhá doba a očekávání, jaké prostředí a co všechno na ně čeká, a mohou být velmi stresující. Bohužel, tento trend zaznamenáváme v řadě evropských zemí. Vysoké procento žáků se už koncem prázdnin obává zkoušek, problémů s učiteli, osamělosti a izolovanosti,“ konstatuje Gabriele Raimondi. Upozorňuje, že hodně rad, které dostávali rodiče od odborníků při návratu dětí do škol po covidové pandemii, je platných stále, jen jim dnes už nevěnujeme tolik pozornosti, ale jsou při delší přestávce mezi školními roky stále platné. Zvláště když nežijeme zrovna v klidné době a zejména starší žáci a studenti i přes sluchátka mobilních telefonů dobře vnímají, co se ve světě děje. I to totiž přidává na dětské úzkosti.

Jednou z rad, kterou stojí za to si připomenout, jsou slova Lenky Eckertové, ředitelky nadace RSJ určené učitelům i rodičům nadaných dětí, která jsou platná nejen pro ně, ale i pro všechny citlivé děti: „Při návratu do škol nezapomínejte na děti, které na první pohled nevypadají jako ohrožené: přemýšlivé, citlivé, nadané... Hloubavé děti domýšlejí důsledky do detailu, nezřídka najdou vlastní logické řešení a cítí bezmoc. Mají důvod se bát a zároveň se mohou stydět, skrývat svoji úzkost. Bagatelizace může zejména vnímavým dětem fatálně ublížit.“

Nejsou to jen řeči…

„A přesně o bagatelizaci je řeč. Nedělejme jako rodiče problémy tam, kde nejsou, ale rozhodně si s dětmi otevřeně povídejme. Když budeme ochotni se s nimi bavit o tom, co se děje ve světě, co u sousedů, snáze se nám otevřou,“ nabádá terapeutka a epigenetička Monika Urbanová. Zkuste nemávnout rukou na větami typu: Za covidu jsem se učil sám a v pohodě. Nechci chodit vedle školy ještě na přijímačkové kurzy, stejně mě nakonec nevezmou. Na češtinu máme Kalouskovou, dvojku zase mít nebudu. „Slyšíte to také? Těchto míst se mohou rodiče chytit při přemýšlení, jak neudělat ze školního roku nové závodiště, a ještě hůře bojiště, protože zbytečné napětí odskáčou nejvíc děti,“ nabádá terapeutka.

Jak ukáznit chaos

Jak to nastavit, aby září nebylo opět jedno velké drama? Někdy těžko. Tím nejdůležitějším je vrátit do hry rutinu. Soustřeďte se na chystání věcí den předem, včasné vstávání, snídaně a zřejmě boj největší - rozumnou večerku a čas strávený u monitorů. Se začátkem školy aktualizujte rodinný kalendář. Zaneste do něj data, která již znáte, a to včetně volných a prázdninových, to zvedne náladu.

Pokud dítě nepřechází na střední školu, protože tam to téměř nikoho nezajímá, tak první týdny najíždějte na učení pozvolna. Rozumní učitelé to nehrnou a pomáhají s adaptací. Výsledky opakovacích testů neberou fatálně ani jako důvod, proč žáky zpucovat před nastoupenou jednotkou třídy, soustředí se na podporu zdravého klima ve třídě a na týmovou spolupráci, všímají si nejen toho, jak děti v létě povyrostly, ale hlavně toho, jak se proměnily v chování. Ti hodně dobří jsou nápomocní rodičům, upozorní, poradí. A ti hodně dobří rodiče jim za to poděkují.

Školní desatero

Pro rodiče:

  1. Nedívejte se na učitele jako na protivníka, ale spolupracovníka při výchově dítěte.
  2. Nejednejte s ním jako s pedagogickým sluhou a respektujte jeho odbornost.
  3. Přicházejte do školy raději se zdvořilým dotazem, ne s odhodláním bojovat.
  4. Ověřujte si informace od svého dítěte, bývají často zkreslené.
  5. Nepomlouvejte nikdy učitele svých dětí a rozhodně ne, když to mohou slyšet.

Pro učitele:

  1. Mluvte s rodičem jako s rovnoprávným partnerem, respektujte jeho důstojnost.
  2. Vnímejte rodiče jako „experta“, který nejlépe zná své dítě.
  3. Komunikujte s rodiči přímo, ne prostřednictvím dítěte.
  4. Berte dítě jako plnoprávnou součást učitelsko-rodičovské debaty o něm.
  5. Nevnímejte každý dotaz či kritiku jako osobní útok.

Více na rodicevitani.cz

 

"Článek vyšel v časopise Moje psychologie 9/24"