Podmíněná láska je toxická, nabízí falešný pocit bezpečí. Platí to i pro váš vztah?
Lidé, kteří v dětství poznali lásku jen tehdy, pokud „něco splnili“, se naučili, že přijetí má své podmínky. To je v dospělosti žene do vztahů, kde místo opravdové blízkosti hledají znovu a znovu potvrzení vlastní hodnoty. Žijí tichý, zacyklený příběh o touze získat, co jim kdysi chybělo.
Prožívání podmíněné lásky vychází z toho, jak jsme se naučili vnímat vlastní hodnotu. Pokud jsme v dětství získali pocit, že závisí na plnění různých pravidel, do dospělosti jsme si odnesli vědomí, že vnější dojem je důležitější než to, jak se cítíme a že to, co děláme, má větší váhu než to, kým jsme. Mnoho lidí, kteří vyrůstali například s narcistickými rodiči, bojovalo jako děti s pocity, že jimi nejsou chtěné ani oceňované. Nebo jsou, ale jen tehdy, když podávají dokonalý výkon, dosahují ambiciózních cílů a mohou se chlubit úspěchy.
Vyrůstání bez zdravé a bezpečné péče často vytváří základ pro opakování podobně nezdravých vzorců i v dospělosti, a to zejména v romantických vztazích. Co bylo kdysi v dětství považováno za „normální“, se může stát nevědomým modelem pro to, jak se později vztahujeme k ostatním.
Pokud vašim raným vztahům chyběla autenticita, byly založeny spíše na povrchním zájmu o vaše potřeby, nebo jste museli usilovat o drobky uznání, je pravděpodobné, že se tyto šrámy na sebevědomí promítnou i do vašeho partnerského života či dokonce vztahů s přáteli. A nejste v tom sami. Je běžné, že lidé, kteří vyrůstali v prostředí podmíněné lásky či konfliktů, mají tendenci později přitahovat podobné toxické nebo narcistické vztahy.
Cítíme se v nich totiž povědomě a bezpečně, i když mohou být naopak pořádně nebezpečné. Podmíněná láska zůstává povrchní a je založena na tendenci být „dost dobrý“, abychom si vůbec zasloužili přijetí. V těchto zacyklených vzorcích je naše hodnota vázána na výkon, poslušnost nebo splněná očekávání. Mezi známky podmíněné lásky mezi partnery patří:
- Povrchní emocionální investice.
- Pocit, že musíte neustále podávat výkon, abyste si zasloužili uznání.
- Lhostejnost nebo odstup, pokud nejsou naplněna očekávání.
- Chování zaměřené na potěšení druhých a obavy z odmítnutí.
- Manipulativní nebo kontrolující přístup.
- Pasivní agresivita.
- Sklony k žárlivosti či snaha znehodnotit partnerovy úspěchy.
- Soutěživost mezi partnery.
- Tendence k perfekcionismu.
- Připomínání minulých chyb nebo nerovnováhy ve vztahu.
- Zadržování nebo blokování emocí, pozornosti či náklonnosti.
Pokud jste v dětství zažívali nadměrnou kontrolu, manipulaci, stud, lhostejnost nebo přehnané nároky, mohlo to narušit váš přirozený vývoj v oblasti citové vazby. Tyto zkušenosti mohou ovlivnit, jak nyní prožíváte blízkost a intimitu. Máte potíže zůstat emocionálně přítomní a dostupní pro své partnery? Nebo tendenci se distancovat a vyhýbat hlubší intimitě? Možná blízkost vnímáte jako ohrožení své autonomie. Možná jste ale nadměrně úzkostní, bojíte se odmítnutí nebo opuštění a potřebujete se neustálé ujišťovat o lásce toho druhého.
Uzdravení je možné
Podmíněná láska často vytváří iluzi bezpečí: Když dělám věci „správně“ tak, jak mají být, budu milován. Skutečná láska však nevzniká ze snahy splnit očekávání, ale z prostoru, kde můžete být sami sebou, a to i s chybami, nejistotou a proměnlivostí.
Vystoupení z nezdravého „mindsetu“ je ale možné. Jde o proces, při kterém se učíme znovu důvěřovat sobě i druhým bez nutnosti dokazovat svou hodnotu. Znamená to pomalu se odpoutávat od přesvědčení, že musíme být stále stoprocentní, silní nebo přizpůsobiví, abychom si zasloužili blízkost. Zkuste si všímat, s kým se ve svém životě cítíte svobodně a klidně. S kým můžete dýchat, mluvit upřímně, být zranitelní. Nikdy není pozdě se svěřit do rukou odborníka z oboru psychologie, nebo se zeptat například své obvodní lékařky, která vám může nějakého doporučit.
Pamatujte, že tam, kde je přijetí, se nemusí klást podmínky. A tam, kde je podmínka, často chybí skutečný cit. Učení se zdravým hranicím a hlubšímu prožívání není o tom, že se uzavřete, abyste náhodou neudělali chybu, ale o tom, že si dovolíte zůstat v kontaktu sami se sebou. Láska, kterou si nemusíte zasloužit, je láska, která vás obejme, podpoří a dokáže i léčit.
