Ženský orgasmus: Dříve bez něj prý nešlo otěhotnět, dnes víme, že o něm moc nevíme
Trvalo to dlouho, než jsme došly do bodu, kdy už se dokážeme otevřeně bavit o ženské sexualitě a orgasmu. S tím, jak svoje pohlavní orgány označovat, bojujeme ale pořád. A o tom, co se s nimi děje, pro jistotu nemluvíme vůbec.
Lékaři ve svých ordinacích slyší od žen nejrůznější výrazy o „tom, tam dole“, jako by snad vulva a vagina byly nějaká temná zaklínadla, po kterých vám třeba upadnou uši. Přitom použít slovo penis nedělá prakticky nikomu problémy. Není divu, když se mužské pohlavní orgány označují za „chloubu“, ale slyšeli jste někdy nějakou ženu chlubit se tím, jak krásnou má vulvu?
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte v audioverzi. Všechny audiočlánky najdete zde.
Pravděpodobnější je, že bude zkoumat, jestli nemá moc velké pysky nebo klitoris a jaký intimní gel si koupit, aby voněla po fialkách. Ostatně, dokud budeme mít v Senátu lidi, jako je Daniela Kovářová, kteří i v 21. století hlásají, že menstruace je intimní věc, o které se ve slušné společnosti nahlas nemluví, pořád bude jedna část ženského těla tak trochu tabu. Přitom ji zažívá víc než polovina populace.
Bez orgasmu to nepůjde
Jako první do veřejného prostoru a na stránky magazínů pronikl orgasmus. Tedy ten ženský, o mužském ze zcela zřejmých důvodů nikdo nikdy nepochyboval. Během středověku a ještě na konci osmnáctého století přitom panovalo přesvědčení, že ženský orgasmus je doslova nezbytný pro to, aby žena otěhotněla. Tedy že bez něj to zkrátka nepůjde. K tomuto postoji došli tehdejší anatomové, kteří viděli ženu jako méně dokonalou verzi muže, jež má identické pohlavní ústrojí, jen nesprávně uspořádané.
Vagina tedy byla vlastně vnitřní penis, stydké pysky předkožka, děloha šourek a vaječníky varlata. Jak přesně v tomto uspořádání fungovala ženská ejakulace, sice nebyli schopní rozklíčovat, nicméně bylo nepochybné, že k ní musí dojít. Proto ta nezbytnost, aby i žena během sexu dosáhla vrcholu. Ženský ejakulát se měl promíchat s mužským, a plod byl na světě. Běžný středověký muž ale o závěrech dobových vědců pravděpodobně nevěděl zhola nic a nedá se tedy předpokládat, že by se pánové před stovkami let snažili svoje ženy uspokojit výrazně víc než ti dnešní.
Jak se vyvíjela medicína, měnil se i pohled na ženský orgasmus. Na přelomu 18. a 19. století tak lékaři dospěli k závěru, že ten ženský k početí nakonec potřeba není. A spadla klec. Velmi brzy se pak ze sexuální touhy žen stala věc nebezpečná, potlačovaná a ty, které nějaké libido měly, byly šmahem označené za hysterky. Projevy sexuální frustrace, jako jsou bolest v podbřišku, erotické fantazie, nespavost a úzkosti, pak lékaři ve svých ordinacích ženám léčili nejjednodušeji, jak je napadlo – stimulací genitálu, dokud nedošlo k hysterickému záchvatu (orgasmu) a následnému uvolnění. Je až fascinující, že nikoho nenapadlo poradit manželům dotyčných dam, že stejnou „masáž“ jim mohou provádět oni doma. Nebo že by jim aspoň přestali zakazovat masturbaci. A aby si doktoři nemuseli s takovou léčbou „špinit ruce“, vymysleli první vibrátor.
Kolik procent žen nezažilo orgasmus?
Průlom ve vnímání orgasmu a jeho dosažení přinesl na začátku dvacátého století rakouský neurolog a psychoanalytik Sigmund Freud. Bohužel ne takový, aby ženám pomohl, právě naopak. Freud totiž ve svých Třech úvahách o sexuální teorii popsal, že zatímco dospívající dívky mají jako nejcitlivější sexuální zónu klitoris, v dospělosti se touto zónou stává pochva. Položil tak základy dlouhotrvající stigmatizace orgasmu. A frustraci z toho, že pokud žena není schopna dosáhnout orgasmu při penetraci, musí být přece frigidní a divná. Pěkně děkujeme!
Krev ano, ale raději modrou
Tento mýtus částečně vyvrátil ve čtyřicátých letech dvacátého století americký biolog Alfred Kinsey, a způsobil tím v puritánské americké společnosti doslova kulturní šok. Z jeho výzkumů na základě výpovědí respondentek vyplynulo, že drtivá většina žen se sebeukájela stimulací klitorisu a stejným způsobem také dosahovala orgasmu. A že trvání na vaginálním orgasmu je prostě jen důsledek patriarchátu. Vědecké výzkumy druhé poloviny 20. století pak způsobily, že ženský orgasmus přestal být věcí, o které se nemluví. Také proto, že ho dodnes nemáme dokonale prozkoumaný a sexuologové a biologové stále zjišťují, jestli orgasmus prostě není vždy důsledkem stimulace různých částí klitorisu. Ať už těch, které jsou vidět, nebo kořenů, které jsou skryté, a k jejichž tření dochází při penetraci.
Potěšení, které nám přináší orgasmus, je ale jediná věc, o které je v souvislosti s vaginou povolené mluvit. Slova jako menstruace stále pronášíme spíš šeptem. Ostatně je to jen dva tři roky zpátky, co krev v reklamách na vložky přestala mít modrou barvu. Ještě větší tabu je ale inkontinence, o které se mluví jen v souvislosti s opravdu vysokým stářím. Přitom jí trpí celosvětově zhruba dvě stě milionů lidí a víc než 80 procent z nich jsou ženy. Jenže občasný únik moči je něco, za co se stydíme a o čem se nemluví, takže ženy s tímto problémem k lékaři většinou nejdou. Občasná inkontinence se přitom týká každé čtvrté ženy nad 18 let a velké části žen po porodu, v menopauze nebo po gynekologických operacích. A všechny o tom mlčíme.
Ty důležité svaly
Vážné obtíže je pochopitelně potřeba řešit se zdravotníky, na ty běžné by mělo zabrat posilování Kegelovými cviky, tedy stahování a uvolňování svalů pánevního dna. Pokud jste schopné cvičit je pravidelně, dostatečně dlouho a hlavně správně, nemusíte do toho investovat ani korunu. Jestli jste na tom ale podobně jako já, pak jsou na trhu přístroje, které vám s tím pomohou, nebo to dělají úplně za vás. A nenajdete je v lékárně, ale v sexshopu.
Je skoro neuvěřitelné, že na cvičení a posilování svalů (skoro) celého těla nás lékaři, výživoví poradci i média upozorňují dnes a denně. Mluvíme o cvicích na pevné paže, kulatý zadeček a ploché břicho, ale o těch, díky kterým se nebudeme muset bát každého kýchnutí, abychom se nepočuraly, se moc nedozvíte. Není načase prolomit konečně i tohle tabu?
Článek vyšel v časopise Moje psychologie 6/23
