Víte, co chcete v sexu? A umíte si o to říct?

Může nás to potkat po letech spokojeného soužití, ale i když teprve začínáme randit. Přestože se svého nového partnera už nemůžete dočkat, může vás pak v posteli čekat zklamání. Sex nás zkrátka přestane, nebo ani nezačne, uspokojovat. Společným jmenovatelem obou situací je to, že musíme převzít kontrolu nad svým uspokojením. A to nemusí být snadné.
Není třeba zdůrazňovat, že budování dobré komunikace je základem všech našich vztahů a u sexu to samozřejmě platí také. Umět popsat, co v ložnici chcete, je důležitá dovednost. Pokud chcete znovu zažehnout jiskru a vyzkoušet novou polohu nebo techniku, představuje to nejen možnost prohloubit vaši rozkoš, ale také důvěru s vaším stálým partnerem. A pokud jste se teprve začali vídat, novost vašeho vztahu toho hodně unese a je to také důležitý moment pro zahájení otevřeného dialogu na toto téma.
Nezáleží na tom, kolik nám je let či jaké za sebou máme zkušenosti, stydět se občas dokážeme všichni, obzvlášť jedná-li se o tak intimní záležitost. Zpátky nás může držet i pocit, že bychom svůj protějšek mohli zasáhnout na citlivém místě. Prvním krokem ke zlepšení komunikace o sexu je tak uvědomění si toho, co nás osobně drží zpátky. Jaká je ta nepřekonatelná komunikační překážka? Pocit, že se ztrapníme? Nebo možná fakt, že nevíme, co opravdu chceme?
Pokud si uvědomíme, co pro nás dělá z otevřeného rozhovoru tabu, může nás to nasměrovat k přístupu, ve kterém se budeme cítit jistější. Nebojte se být upřímní, věta „nejsem zvyklá/zvyklý sdílet, co chci během sexu a mám z toho trochu úzkost“ může být i dobrým začátkem i když vás s tímto tématem předběhne váš protějšek.
Jak verbalizovat, co chceme?
Předně je nutné přijmout realitu, že pokud se nevyjádříme, naše situace se nejspíš zázračným zásahem shůry nevylepší. Pokud víte, co chcete, jen se o to bojíte říct, představte si, jak byste chtěli, aby s vámi své potřeby komunikoval váš partner. Chtěli byste věcný rozhovor u vína, nebo aby vás naváděl přímo u sexu?
Tady můžete tempo nebo intenzitu udávat vy a partnera gestem povzbudit, aby vás následoval, nebo přímo položit ruce na ty jeho. Pokud je pro vás těžké se jakkoli vyslovit, začněte trénovat u těch nejkratších slov – ano nebo ne. Další slova už nebudou tak těžká. Nemusíte se stresovat tím, že nebudete znít jako Shakespeare, jednoduché „míň, víc, níž“ a tak dále při sexu naprosto stačí.
Nicméně je možné, že takové nápovědy nemusejí partnerovi stačit. Pokud se bojíte, že raníte jeho city, začněte pozitivně a řekněte, co se mu daří: „Víš, co se mi opravdu líbí? Když děláš tohle a tohle… a tohle. A víš, co se mi líbí ještě víc?“ Snažte se být co nejvíce specifičtí a když pak dojde na věc, partner si tak snadněji uvědomí, co je vaše preference. Nezapomeňte se také zeptat na to, co se líbí jemu.
Souhlas
Jestliže už chcete vyzkoušet něco nového, je jasné, že si nemusíte být stoprocentně jistí, že se vám to bude líbit. Přece jste to ještě nevyzkoušeli! Vůbec nevadí, když se chcete zastavit, protože vás nová zkušenost nebaví – i když to byl váš nápad. I to vám přece dává důležitý signál o vaší touze. Takový rozhovor můžete začít větou: „Něco bych si s tebou rád/a zkusil/a.“ Ta dává prostor pro to, že to budete podnikat společně. Není to závazek navždy. Některé věci můžete představit partnerovi přímo v průběhu sexu (stejně jako v textu výše).
Pro malé změny je okamžitá reakce zcela vhodná, jiné praktiky ale vyžadují hlubší diskusi. V případě, že do hry chcete zapojit nové sexuální hračky, anální sex či BDSM – zkrátka věci, které vyžadují předem i rozhovor o jasném souhlasu, měli byste toto téma vznést v nesexuálním kontextu mimo ložnici. Například v průběhu schůzky, kdy jste oba dobře naladěni a cítíte se bezpečně. Dejte partnerovi dostatečný čas i prostor a na jeho rozhodnutí nenaléhejte. Případné odmítnutí si neberte osobně. Neznamená to, že vaše touhy či představy jsou špatné, jen to není cesta, kterou se ve své sexualitě touží vydat i váš partner.
Víte, co chcete?
Pokud při podobném rozhovoru zjistíte, že vlastně nevíte, co v sexu chcete, je to úplně normální. Naše touhy a chutě se časem mění. Můžete se klidně inspirovat věcmi, které má rád váš partner. Je to ideální chvíle na to si ho vyslechnout a představit si, co z toho vás vzrušuje, nebo by se vám líbilo. Můžete také začít i jednoduchými věcmi – nepotřebujete pětistránkový seznam svých preferencí. Důležité je, že se vám to líbí, ať už jsou to polibky na krk, nebo hlazení ramen. Neomezujte se na techniky, které vedou k instantnímu orgasmu, ale čistě na to, co je vám příjemné.
Můžete se také pustit do inventury svých minulých zážitků. Málokdo se nad tím poctivě zamýšlí, ale taková cesta do minulosti vám hodně napoví i o tom, jací jste nyní. Co pro vás činilo intimní zážitky skvělými, nebo naopak neuspokojujícími? Hrál v tom roli orální sex, vaše nálada, nebo hrobové ticho mezi vámi a bývalým partnerem? Nebojte se ani znovu objevit sami sebe. Hodně lidí bere sex jako něco, co dělá se svým partnerem, je ale důležité si vytvořit zcela vlastní vztah sami se sebou.
Naplánujte si masturbační rutinu, věnujte čas jen sami sobě a zkuste se dotýkat různých částí svého těla. Dovolte si i jakékoli fantazie. Zásadní je, abyste měli prostor se soustředit chvíli jen sami na sebe, svůj dech a nemysleli na to, že vám dochází prací prášek.
Kdo je tady zodpovědný za erekci?
Sexuální problémy se do vztahu vkrádají často tehdy, když se jeden z partnerů přehnaně zajímá o rozkoš toho druhého a zanedbává sám sebe. Sexuální terapeutka Diane Gleim ve svém článku „Sexuální odpovědnost: To, co je sexy“ popisuje zkušenosti ze své praxe, kdy pomáhá párům čelícím sexuálním dysfunkcím či přímo vyhýbání se sexu. Bez ohledu na pohlaví svých klientů si všímá stejného genderového očekávání u heterosexuálů. „Když má muž erekci, je to přímo provolání, že sexuální aktivita je bezprostřední. To znamená, že partnerka musí nějakým způsobem reagovat nebo jednat.“
Diane Gleim v článku přibližuje situaci, kdy klientům sděluje, že žena není zodpovědná za erekci svého partnera. Muž po odmlce přiznává, že se mu to neposlouchá lehce, ženě spadne kámen ze srdce. Když se pak Diane ponoří hlouběji do dynamiky vztahů, zjišťuje, že i když s tím ženy vnitřně nesouhlasí a bojují, podřizují se podle společenských očekávání (i očekávání partnera) sexu na jeho časové ose. Erekce je tak signálem, že jsou tu ony, aby sexuálně obsluhovaly muže. A to pak bývá součástí důvodu takzvané nízké sexuální touhy žen.
Diane Gleim se nediví, že lidé zažívají sexuální potíže, když se snaží hlavně naplnit cizí očekávání. Ať už jsou jen v naší mysli, nebo v podobě erekce, kterou nás partner vyzývá k tomu, abychom jednali. Takové nároky zabíjejí naši touhu, protože když je nesplníme, dáváme tím v sázku své sexuální sebevědomí a možná i vztah.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Jako řešení tedy představuje cestu, kdy je každý za svou sexuální rozkoš zodpovědný sám. To znamená, že každý musí sám identifikovat, jaké potěšení cítí a co tuto slast vytváří. A musí ji také otevřeně komunikovat. Během sexu se pak může rozhodnout, zda tuto slast bude následovat, nebo bude pokračovat i v případě, že pro něj zážitek není uspokojující.
Jde ale o to, aby jednal na základě svého rozhodnutí o svém těle a ne na základě očekávání partnera. „Tím, že mají tato nevyřčená očekávání, se lidé pokoušejí vyhnout zranitelnosti během sexu – zranitelnosti sebeodhalení a komunikace,“ píše sexuální terapeutka. „Sdílejte, co vás vzrušuje a co ne, buďte zvědaví, co baví vašeho partnera a přijměte ho. Zranitelnost, riziko, přijetí sebe sama a druhých, otevřenost, autenticita. Věřte mi, to je to, co je pro většinu lidí sexy. Ne očekávání,“ uzavírá.