Přehnaná kontrola, manipulace, stres: Kdy bojovat s toxickým šéfem a kdy utéct
Většina z nás vnímá svého šéfa jako autoritu, nebo se o to alespoň snaží. Dodržujeme termíny, uzávěrky, děláme, co máme, a často i něco navíc. Snažíme se plnit svou práci tak, aby byl šéf spokojený. A on chvíli je, chvíli není. Občas se chová jako největší kamarád, občas jako psychopat.
Toxický šéf nebo šéfka. Asi každý z nás si dovede představit způsob, jak se takový vedoucí může chovat ke svému okolí. Pokud se ale s takovým člověkem setkáme tváří v tvář, zpravidla to předčí i naše nejhorší představy. Takový nadřízený dokáže opravdu rozložit dosud fungující týmy. Negativně se podepisuje na psychické pohodě zaměstnanců, kteří pak častěji trpí stresem, nízkým sebevědomím, vyhořením i dalšími psychickými poruchami. Pro zaměstnavatele rozhodně není žádnou výhrou: rozložený tým rozhodně nepracuje tak efektivně či produktivně, jaký je jeho potenciál.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Příznaky toxického vedení
„Ale já po nich jen chci, aby pracovali,“ tak zní velmi často argument člověka, na kterého si kvůli toxickému chování podřízení stěžují. „To víte, kočírovat kolektiv přecitlivělých žen je těžké, i proto mi více vyhovuje pracovat s muži,“ patří k dalším evergreenům
Prázdná komunikace
„Pojďme o všem mluvit, jsme tým, můžeme otevřeně diskutovat,“ kdo by nemiloval šéfa, který mi toto nabídne. Pokud se ale s toxickým nadřízeným do něčeho takového pustíte, zjistíte, že od vašeho druhého slova vás neposlouchá a jen si připravuje svoji obranu. Ta většinou dopadne tak, že pokud máte problém, je to tím, že jste: něco nepochopili, přehlédli, udělali špatně a bylo by fajn se nad sebou zamyslet. Možná to zkusíte po druhé, pokud se ale toto stane potřetí, přestanete se snažit o jakoukoliv upřímnou a otevřenou debatu.
Nejasná zadávání práce
U toxických šéfů zpravidla nedostanete jasná zadání práce. „Jsi přece odbornice, tak snad víš, jak to zpracovat,“ zní velmi často. Porady málokdy skončí tak, aby se z nich daly zapsat konkrétní úkoly či cíle. Snaha o jakékoliv jasné nastavení kompetencí zpravidla skončí větou: to se nějak udělá, tak snad jsme lidi, přece si nemusíme všechno do puntíku vypisovat. Upřímně: nadřízený, který je na svém místě, má mí vždycky jasno, kdo je za co odpovědný a co po druhých chce. Pokud to není schopen říct, je to špatný šéf. Anebo manipulátor, který ví, že se mu nejasné zadávání bude hodit: protože chyby přece dělají vždycky ti druzí.
Chyby dělají vždy druzí
Toxičtí šéfové často kritizují, zveličují chyby a přivlastňují si úspěchy celého týmu. „Vidíte, jak jsem to skvěle vymyslela,“ zazní ve chvíli, kdy se dostaví úspěch. „Tohle mělo vypadat jinak, kvůli tobě se celý projekt nepovedl,“ zazní v opačném případě.
Kontrola a nedůvěra
Typickým znakem jedovatého šéfa je jeho potřeba neustále kontrolovat své zaměstnance. Tento typ vedoucího nedokáže důvěřovat svému týmu a věří, že jedině on může práci vykonat správně. Mikromanagement se projevuje neustálým dohledem, zasahováním do detailů a kontrolou každého kroku. Zaměstnanci se cítí jako pod lupou, což vede k demotivaci, snížené produktivitě a rezignaci na vlastní kreativní řešení. Mají pocit, že jejich úsilí a dovednosti nejsou dostatečně oceňovány – a mají pravdu.
Tlak na výkon je společenskou normou, které se těžko vzdoruje. Jak se vydat cestou větší citlivosti k sobě a najít rovnováhu mezi výkonem a laskavostí? To je hlavní téma srpnového čísla časopisu Moje psychologie s Evou Adamczykovou na titulní straně. Aktuální číslo seženete zde, k ročnímu předplatnému máme nyní dárek - krém Glow Alchemist v hodnotě 1 800 Kč.
Favorizování jednotlivce
Toxický šéf si většinou v týmu vybere jednoho člověka, kterého favorizuje a chce si z něj udělat „pravou ruku“ nebo spiklence. S ním rád probere nekompetenci ostatních, čímž se mu daří tým rozkládat. Pak si také vybere obětní beránky, které umí skvěle veřejně ponižovat. Veřejná kritika, skákání do řeči, sarkastické poznámky a nepřiměřené tresty jsou běžné taktiky. Tento typ chování ničí sebevědomí zaměstnanců a vytváří atmosféru strachu a nejistoty. Zaměstnanci se obávají udělat chybu a raději zůstávají pasivní, než aby riskovali, že se ocitnou v kůži kolegy nebo kolegyně.
Neschopnost přijmout kritiku
Toxický šéf často není schopen přijmout kritiku a jakoukoli negativní zpětnou vazbu bere jako osobní útok. Místo, aby se snažil zlepšit své chování nebo pracovat na řešení problémů, obviňuje ostatní a odmítá převzít odpovědnost za své chyby. Tento postoj nejen brání osobnímu růstu šéfa, ale také odrazuje zaměstnance od otevřené komunikace a navrhování inovací, protože se bojí negativních reakcí.
Jak se bránit?
Pokud vám v práci není dobře, ale nechcete hned dávat výpověď, obraťte se na HR ve vaší firmě. V některých již existují instituty ombudsmanky nebo ombudsmana. Zkuste otevřeně mluvit o svých pocitech. Můžete se také svěřit kolegům, se kterými si rozumíte – možná budete překvapeni, že nejste jediní, kdo má tento problém.
Firma by se měla podněty od HR nebo ombudsmana zabývat, je ale dost možné, že bude stát na straně šéfa a zkonstatuje, že „nedošlo k žádnému porušení zákona“. Ano, šikana a bossing se dokazují velmi těžko. Pak vám nezbývá nic jiného než zvážit, zda chcete na tomto místě setrvat. Můžete požádat o jinou pozici ve firmě, nebo jít rovnou pryč. Je to těžké, obzvlášť když máte svoji pozici, firmu a práci rádi. Zkuste si ale představit, že časem budete mít pana nebo paní nadřízenou v hlavě nejen v práci, ale dost často i doma nebo na setkání s kamarádkami. Za to opravdu žádný dream job nestojí.
