Co nenosit po čtyřicítce? Strach, závist a potřebu se zavděčit okolí

.

. Zdroj: Maria Lupan on Unsplash

Magická formule, kterou stačí zadat do Googlu, a vysypou se na vás stovky rad, jak byste se měla oblékat a líčit, když váš věk začíná čtyřkou, je důvěrně známá: „co nenosit po…“ A po padesátce jsou pravidla ještě striktnější. Co byste si tedy s přibývajícími léty opravdu měli odpustit?

Barevné vlasy, džíny s dírami, příliš upnuté, nebo naopak příliš volné oblečení, černé linky, šaty a topy na ramínka, kožené kalhoty, hluboké výstřihy, dvoudílné plavky a tak dál a tak podobně. Je toho hodně, čím byste po čtyřicítce neměla obtěžovat okolí. Stárnete totiž a na to se nikdo nechce koukat. Co na tom, že se dožíváme čím dál vyššího věku a ve čtyřiceti kolikrát nejsme na vrcholu své kariéry ani rodinného života. Diktát kultu mládí a krásy je stále neúprosný.

Poslechněte si článek v audioverzi:

Samotnou by mě zajímalo, kdo se kdy rozhodl určit nějaké magické hranice, kdy je ještě nějaký kousek oblečení vhodný a kdy už ne. Dneska je ti čtyřicet, zlato? Ou, to je mi líto, ale tu pouzdrovou sukni, kterou sis ještě včera mohla obléct, už dneska, prosím tě, vyhoď, ju? Internet je plný tipů, jak si v tomhle magickém věku musíte obměnit šatník, vyhodit z něj výstřihy, krátké sukně a trička s nápisy a místo toho si nakoupit klasické košile, blejzry a jednoduché kalhoty s vysokým pasem. Co na tom, že dnešní čtyřicátnice jsou ženy, které byly v pubertě na přelomu milénia, spousta z nich má malé děti, jsou potetované, cestují a dělají kariéru, která je baví? Co na tom, že si za ty dvě dekády dospělosti už asi zvládly vybudovat styl, který je těší, sedí jim a cítí se v něm dobře? Marš do svetříku a baloňáku!

Všechny ty články mají jedno společné - měli byste se oblékat přiměřeně svému věku a postavě. Jenže co to, sakra, znamená? Těžko budu mít jinou postavu nebo jiný věk, když změním outfit. A paradoxně jdou tyhle články ruku v ruce s těmi, které nám radí, jak se oblékat, abychom vypadali o deset let mladší. Rozhodně to ale neznamená, že se budete oblékat jako mladá generace, protože to zas budete působit směšně. Přijde vám to celé postavené na hlavu? Gratuluju, máte z půlky vyhráno. Ať je vám čtyřicet, padesát, šedesát, nebo sedmdesát, oblékejte si to, co se vám líbí a v čem se cítíte dobře. Je to totiž vaše tělo, váš styl a vaše peníze, které jste za oblečení zaplatili. Pokud se to někomu nelíbí, nemá povinnost se na vás koukat. Jediné, co by vás mělo trochu limitovat, je dress code pro určitou situaci a pro určité příležitosti, ale to už bezesporu víte. Přes to všechno je pár věcí, které byste po čtyřicítce na sebe už opravdu brát neměli. Které to jsou?

1. Názory ostatních

A to obzvláště těch, kteří vás neznají, jste jim ukradení a oni vám. Žijte svůj vlastní život nezávisle na tom, co si o vašich životních volbách myslí lidé na sociálních sítích nebo na ulici. Ať už jde o to, co si vezmete na sebe, nebo o to, jak a s kým si užíváte v posteli. Většina lidí stejně pořádně neví, co dělat se svým vlastním životem, tak proč byste se měli řídit tím, co si myslí o tom vašem?

2. Odsuzování druhých

A platí to samozřejmě i opačným směrem. Pokud na pláži soudíte, jestli by si tamta paní ve svém věku a se svojí postavou neměla vzít radši jednodílné plavky, zkuste se taky zamyslet, proč by to měla dělat. Pohoršuje vás to? Tak se na ni nedívejte. Nebo je vám to jedno a vlastně máte jenom pocit, že dělá něco, co jí společnost zakazuje? Všichni jsme oběti těchto stereotypních konstruktů, a čím dřív za ně přestaneme shazovat druhé, tím dřív se jich zbavíme i pro sebe.

3. Závist

Sousedka zhubla a fakt jí to sluší? Dobře pro ni! A pokud chcete, tak se sebou klidně něco dělejte, ale motivací byste si měli být vy sami. Nikomu jinému nic nedlužíte. Není vaše povinnost být hubení, krásní nebo bleděmodří. Co sedí jednomu člověku, to může na druhém vypadat nemožně. Tak se srovnávejte jen se sebou samotnými.

4. Křivdy

Je rok 2023 a terapie už opravdu neznamená, že jste blázen. Naopak, přiznat si, že potřebujete pomoc, a umět si o ni říct je první krok k tomu, cítit se líp. Samozřejmě že se můžete donekonečna svěřovat přátelům, jak se na vás podepsali rodiče nebo bývalí partneři, ale taky můžete s tím, jak vám je, něco dělat prostřednictvím terapeuta. Je to sice náročnější, ale rozhodně trvale udržitelnější cesta.

5. Strach ze stárnutí

Ano, už vám není dvacet let, už vám není ani dvacet pět a už vám nikdy nebude. To je život, stárneme všichni. Taky se díky tomu neskutečně posouváte, máte spoustu zážitků, zkušeností a vědomostí, které jste ve dvaceti opravdu neměli, a nemusíte už opakovat chyby, které jste dělali tehdy. Ano, uvědomit si, že s každým dalším dnem se náš čas krátí, je děsivé, ale pravda je taková, že nikdy nevíte, kdy zemřete, a nemá smysl se tím trápit. Zatím pořád žijete, tak si to nekažte.

6. Výčitky

Podobně jako s křivdami i s výčitkami byste měli něco dělat. Nejenže samy od sebe asi nezmizí, ale zbytečně vás zatěžují, stresují a ve skutečnosti nic nového nepřinášejí. Můžete se donekonečna zamýšlet nad tím, jak by to dopadlo, kdybyste tehdy neodmítli práci nebo od toho expartnera odešli dřív, ale k čemu vám takové myšlenky jsou? Hoďte minulost za hlavu, a pokud se pořád plíživě vrací, vezměte si na pomoc odborníka.

7. Trpitelství

Ještě se neustále snažíte potěšit všechny v okolí na úkor sebe samých? A nejste na to už staří? Ano, samozřejmě že je dobře, že se na vás blízcí mohou spolehnout a mají ve vás oporu, ale být 24/7 Matkou Terezou není dobré ani pro vás, ani pro ně. Váš čas a vaše potřeby jsou stejně důležité jako čas a potřeby druhých a to, že se pro ně okázale obětujete a neustále upozaďujete, opravdu ocení jen málokdo. Dopřejte druhým pocit, že mohou zase chvilku obskakovat oni vás. 

Článek vyšel v časopise Moje psychologie 8/23