Sama vím, jaké to je, nemít někoho, komu se může člověk svěřit, říká zpěvačka Thera
Tvorba jako terapie a hledání vlastních hranic pod září reflektorů. Teprve devatenáctiletá zpěvačka Thera patří k nejvýraznějším hlasům české hudební scény. Proč je pro její generaci tak důležité mluvit o emocích, jak jí psaní textů pomáhá zpracovat vnitřní chaos a co ji drží nohama na zemi, když čelí obrovskému kariérnímu tlaku a nerealistickým očekáváním na sociálních sítích.
Dark pop bývá často hodně emoční a intimní žánr. Dovoluje vám hudba říct, co byste v běžném životě možná nikdy nevyslovila?
Hudba se už pro mě stala přirozeným nástrojem k vyjádření bolestivých nebo intenzivních situací a zkušeností v mém životě. Dovoluje mi odkrýt detaily, které bych jen tak neřekla. A právě spolu s melodií a celkovou flow tvoření se do toho dostanu velmi snadno. Když tvořím a píšu k písničkám texty, přijdu si jako nejupřímnější verze sama sebe. Proto si texty píšu sama a vždy budu, protože jinak by mi nepřišlo, že dokážu lidem dát konkrétní emoce a příběh, které jim chci skrze hudbu předat.
Když píšete texty, je to pro vás spíš terapie, útěk, nebo způsob, jak si sama v sobě udělat pořádek?
Záleží, o čem přesně píšu. Momentálně pracuji na druhé desce a už teď cítím, že je to kombinace všeho. Na začátku psaní mám vždycky pocit, že si potřebuju udělat pořádek a srovnat si v hlavě konkrétní situaci nebo zážitek. Postupem času, jak konečný výsledek ladím, měním a prohlubuji, se z toho ale stává forma terapie. Uvědomuji si, že vše v sobě pomalu, ale jistě zpracovávám, a nakonec se ohledně toho cítím úplně jinak než na začátku. Nicméně už nepíšu jen smutné texty. Poslední dobou mě hrozně baví vyprávění příběhů, které ve mně probouzejí nadšení a radost. Je to pro mě takový příležitostný útěk z dark popu do dance popu.
Máte pocit, že dnešní mladá generace prožívá emoce intenzivněji než generace předchozí?
Určitě. Přijde mi, že se bavíme se o našich emocích mnohem otevřeněji a s pochopením. Myslím si, že to je důležité hlavně pro ty mladší, kteří se teprve učí „žít život‘‘ a třeba spoustě věcem, a také sami sobě, nerozumí. Sama vím, jaké to je, nemít někoho, komu se může člověk svěřit a myslím si, že bych se spoustou věcí vypořádala jinak, kdybych takového člověka měla.
Je vám devatenáct a zažíváte obrovsky rychlý kariérní růst. Dá se na něco takového psychicky vůbec připravit?
Asi ne, ani nevím. Přemýšlím, jestli na takovou otázku vůbec dokážu já sama odpovědět. Jsem na začátku, a ještě se může tolik věcí stát a o hudebním světě se učím každý den. Řekla bych ale, že život a zkušenosti mě do této chvíle naučily hodně a dostaly mě tam, kde jsem teď. Díky tomu si dokážu udržet vnitřní jistotu v tom, kým jsem. Jsem za to vděčná, i když to může znít divně, ale přijde mi, že právě tohlě mi v začátcích kariéry pomohlo.
Ve vašich vyjádřeních zaznělo, že aktuální období je intenzivní hlasově, fyzicky i mentálně. Jak poznáte, že už jedete přes vlastní hranice?
Začalo to s přípravou na turné s Jasonem Derulem. Byl to trénink fyzičky, hlasové techniky a celkové performance na obří stagi pro tisíce lidí. Pokoření vlastních hranic jsem poprvé pocítila ve chvíli, kdy jsem běhala na páse a do toho zpívala celý setlist. Zpočátku to byl docela šok. Po pár týdnech se z toho ale naštěstí stala rutina a už jsem se viděla, jak budu s mikrofonem běhat po pódiích.
Pomáhá popularita více vašemu sebevědomí, nebo naopak přináší větší pochybnosti?
Asi je to kombinace obojího. Když vaše texty rezonují s fanoušky a dostáváte pozitivní ohlasy, sebevědomí to určitě pomůže. Na druhou stranu ale občas přijdou i pochybnosti a nervozita před vydáním něčeho nového, protože zkrátka doufám, že se to bude líbit!
Co vám pomáhá zůstat „nohama na zemi“, když se kolem vás dějí věci jako v případě vaší fotografie, která se objevila na Times Square – vy v roli ambasadorky světového equal výběru písní na Spotify či vaše turné se světovými hvězdami?
Moje rodina a můj život v Praze. Věřím, že je důležité mít v životě balanc. Samozřejmě si tyto neskutečné věci, které se mi jako THEŘE dějí, užívám, ale pak umím mít i běžnou rutinu, kdy jdu například jen se spolužačkami na kafe a kecáme.
Jak zvládáte tlak sociálních sítí, kde se od mladých žen očekává dokonalost prakticky ve všem?
Je to těžké a občas mě samozřejmě něco rozhodí. Jak už jsem ale zmínila, vím, kým jsem, a k tomu se vždycky vracím. To mě drží nad vodou. Myslím, že je potřeba si uvědomit, že dokonalost předváděná na sociálních sítích není skutečná a že bychom se hlavně neměli porovnávat s ostatními. Každý by si měl žít podle sebe a tak, aby se cítil dobře, a ne se slepě řídit trendy.
Na co se v nejbližší době těšíte?
Právě jsem úspěšně odmaturovala a čeká mě období příprav druhé desky. Před týdnem už jsme ve Švédsku s mým producentem Jakkem Erixsonem začali nahrávat. Moc se těším, až fanouškům ukážu tenhle nový sound a celkový vibe nové desky.
Zdroj: autorský text
