Jako ženy musíme umět ošetřit svou finanční budoucnost, říká Tošnerová
Pokud se vaší mentorkou stane inspirativní kreativní žena z byznysu, vedená vytvářením harmonie, máte velkou šanci se posunout k lepšímu životu. Přesně takovou je Yvona Tošnerová.
Vaším životním tématem je podpora žen v jejich soběstačnosti, úspěšnosti. Sama jste součástí vysokého managementu, nemusela byste řešit druhé, proč vám to tak leží na srdci?
Přirozeně inklinuji k harmonii, mám tendenci ji vytvářet. Když je z ní jakýkoli systém nějak vychýlený, hledám rovnovážný, dlouho udržitelný, funkční stav. A protože celý život pracuji v korporacích, všimla jsem si, že ve vrcholných pozicích je to vychýlení k mužskému stylu řízení. A já věřím ve spolupráci. Mužský a ženský pohled může být trochu rozdílný a každý styl řízení je vhodný v jiné situaci. Proto když se umíme domlouvat na nejlepším řešení pro daný okamžik, je to prospěšné pro každého jednotlivce ve firmě, pro firmu, pro klienty.
Mým přáním je, aby zastoupení ve vrcholných funkcích bylo vyváženější. Otázek je kolem toho řada, ale to první je začít u sebe. To máme pod kontrolou. Je důležité, abychom my ženy věděly, co chceme, učily se pracovat s emocemi a se svým přístupem, abychom se uměly prosadit. Proto se věnuji mentoringu, ženskému leadershipu a podpoře vedení žen.
Do jaké míry jsou důležité kvóty, není spíš důležitější, aby člověk k funkci dozrál?
Tento problém má mnoho vrstev. Bylo by samozřejmě nejlepší, kdyby se to mohlo udát přirozeně. Ale každý jsme ovlivněn různými zkušenostmi, vzorci chování, a někdy ani není snadné si našich předsudků všimnout. S tím, jak je společnost zaběhlá desítky, stovky let mi připadá, že je obtížné k rovnováze přirozeně dospět. Podle různých měření by trvalo nějakých 150, 200 let, než bychom dosáhli vyrovnání.
Od roku 2026 bude platit nová EU direktiva, která hovoří o 40% zastoupení žen v neexekutivních výborech, představenstvech a o celkovém 30% zastoupení žen ve vedení společností obchodovaných na burze. Vidíme, že v zemích s tvrdými kvótami jsou na 38 procentech, v zemích s jemnějšími pobídkami na 30 procentech a v zemích, kde se toho moc v tomto ohledu neudělalo, jsou na 18 procentech. Přestože kvóty nejsou podle mě ideální nástroj, tak krátkodobě je takovéto řešení asi potřeba. Na omezenou dobu, než se zastoupení mužů a žen přirozeně vyrovná, kvóty dávají smysl.
Podle vaší zkušenosti, na co ženy ve svých životech nejvíce narážejí?
Hodně je to o nás samých, každá bychom primárně měla začít u sebe, což je moje životní krédo – sama jsem celoživotní student. A co nás nejvíce brzdí? Bereme si věci osobně. Je důležité si osvojit přístup, když vím, že jsem neudělala něco správně, tak to příště udělám jinak, pokusím se přijít na to, jak to udělat lépe. Nemá cenu vést zdlouhavý vnitřní monolog, protože ten mě neposune. Druhou věcí je, že často chceme být perfektní. Věříme, že nejsme připravené na větší roli, dokud neumíme všechno – máme docela problém jít do rizika, když víme, že něco umíme z 60, 70 procent, a cítíme, že máme potenciál, ale bojíme se to vyzkoušet. Umět si říct: Co nejhoršího se může stát, když to nevyjde? No tak se z toho poučím. Buď budu pokračovat poučená, nebo třeba začnu někde jinde.
Ženám ale ještě ztěžuje život špatná finanční gramotnost, mnohdy prozřeme pozdě a potom s nedostatkem peněz padá naše sebevědomí i možnosti. Jak to vidíte vy?
V Česku je pro nás hodně důležitá rodina a řada žen volí možnost být s dětmi dlouho doma. Je to každého volba. Důležité pro naše životy ale je, že kvůli tomu máme jako ženy odpracováno mnohem méně než muži, pracujeme na nižších pozicích za menší peníze. A při nějaké 50% rozvodovosti a rozchodovosti je bohužel velká pravděpodobnost, že žena nebude celý život s mužem, s nímž měla malé děti, a proto je hodně žen ohroženo chudobou na stáří. Kolik žen zůstává po rozvodu bez dostatečného příjmu a nemá nic našetřeno. K tomu se dožíváme vyššího věku než muži. Svá rozhodnutí bychom proto měly dělat s vědomím, jak finančně ošetřit blízkou budoucnost včetně stáří.
To ano, ale když jsou děti malé, matka většinou přirozeně prioritně řeší jejich aktuální potřeby a mnohdy je docela těžké myslet přitom na sebe.
Ano, tak to máme v hlavě nastaveno. Ale opravdu to není o tom odkládat si velké peníze, ale třeba jen pár stovek měsíčně. A když to děláte 30 let, tak ono to nějaké peníze přinese. Spolehlivým konzervativním produktem je třeba stavební spoření. Už po 6 letech máte naspořeno a můžete to použít. Třeba zainvestovat s vyšším výnosem nebo peníze jinak chytře využít. Konzervativnější nástroje, jako stavební spoření, jsou výborné pro to, když nechcete něco moc rozhodovat a nechcete jít do rizika, nemáte na to jednoduše kapacitu. Stát sice zredukoval státní podporu, ale kombinace zbylé státní podpory a bonusu naší stavební spořitelny tam je a po letech udělá pěkné peníze. Je důležité myslet na svůj rozvoj, profesní úplatnění, na svůj mindset, ale také je důležité myslet na své finanční zabezpečení. To všechno se totiž propojí.
Nemáte ale pocit, že ženy brzdí i obava, že když udělají chybu, budou na ně muži pohlížet přísněji?
Když uděláte všechno perfektně, vždycky se najdou lidé, muži i ženy, kteří vás třeba pomluví, budou na vás hledat chyby. Nikdy nikdo není perfektní a je třeba si uvědomit, že vždycky budou existovat hejtři. To ale nic nevypovídá o mně, o mé hodnotě, je to spíš o jejich přístupu k životu. V tomto musíme být jako ženy odolnější. Zároveň je pravda, že nároky a očekávání, která dnešní západní společnost na ženy má, jsou vyšší než u mužů, přísněji se u nich hodnotí vzhled a vystupování. Je to patrné i na internetu, hejty na ženy bývají mnohdy agresivnější.
To je ale ve složitosti života někdy k neunesení.
Ano, a proto říkám, že my ženy bychom si měly umět říct o pomoc, nechtít všechno zvládnout samy.
Kde tu pomoc hledat, zvlášť když nechceme stále dokola poslouchat odpovědi, že „v sobě“?
Když se bavíme o byznysu, doporučuji třeba účastnit se mentoringových programů, v jejichž rámci se můžete i napojit na nějakou ženskou komunitu. Ženy v ní sdílejí, s čím se potýkají, mohou se vzájemně inspirovat, posílit. Takové prostředí je velmi bezpečné a podporující. Důležité je vědět, že není třeba hledat jen placené programy, ale můžete si najít ve svém okolí ženu nebo muže, kteří jsou zajímaví, a mohly byste se od nich něco naučit. Většinou stačí za takovým člověkem přijít a říct mu: „Inspiruje mě, co děláš, jak to děláš, jak se chováš... Byl nebo byla bys ochotná se mnou párkrát zajít na kávu nebo na oběd a sdílet svou zkušenost? Můžete se samozřejmě setkat s odmítnutím, ale většina lidí se cítí potěšena. Nebo se můžete zkusit zapojit do nějaké komunity, i když je placená – vysvětlíte situaci a nabídnete nějakou protislužbu, pomoc. Může to být přijato.
A zase je to o hlavě, nastavení mysli.
Když nezaměříme svou mysl na překážky, ale řekneme si „nějak to jít musí“, a zaměříme pozornost na to, jak by to mohlo jít, najednou se mozek začne chovat jinak, začne se soustředit na hledání možností.
Yvona Tošnerová
Místopředsedkyně představenstva Raiffeisen stavební spořitelny. Odbornice na finance, řízení rizik a vytváření firemní kultury. Mentorka a facilitátorka, která učí ženy míchat „elixír životní spokojenosti a úspěchu“. Je aktivní v programech na podporu žen ve finanční gramotnosti a sladění kariéry s rodinným životem. Je členkou organizačního výboru mentoringového programu Equilibrium při Britské obchodní komoře a Ambasadorkou Inspire&Impact Network, jejichž cílem je podpora žen v dosahování jejich cílů odvahou a sebevědomím.
Zdroj: autorský rozhovor
