Daniela Drtinová: Sny mi ukazují směr, abych nezabloudila

Lidé vás znají hlavně jako nesmlouvavou moderátorku a novinářku, která si hosta nenechá utéct z odpovědi. Vy jste ale už ve své knize Jako bych žila dva životy odhalila, že nejste jen tohle. Jaká je ta druhá Daniela?

Asi snovější, líp se orientující ve vnitřním světě, kde se cítí i přirozeněji a víc doma. Je introvertnější, víc uzavřená a hodně samotářská.

Zpravodajství a publicistika z podstaty vyžadují, abyste stála nohama pevně na zemi, opírala se o logiku a kriticko-analytické myšlení. Jak se vám to daří balancovat právě s tou snovější Danielou?

Proto se kniha jmenuje Jako bych žila dva životy, protože to opravdu úplně přesně sedí. Zhruba do svých osmnácti let jsem byla hodně intuitivní, bylo mi dobře v alfa vlnách, které jsou meditativnější a snovější. Kritické myšlení jsem určitě v nějaké potencialitě v sobě sbalené měla, ale musela jsem je spíš pak později vědomě aktivovat. Podařilo se, a tak jsem pak mohla právě tu racionální, kriticko- -analytickou, logickou rovinu, která mě držela, jak říkáte, nohama na zemi, využívat jednak při studiu práv, později v profesi novinářky. Postupem času to balancování nebylo místy úplně jednoduché, protože ne že by mě ta intuitivnější, snovější rovina stahovala k sobě, ale cítila jsem, jak se vyloženě každý den těším na noc, kde jsem se cítila opravdu víc doma. Dnes, po mnoha letech, už jsem se naučila mezi těmi rovinami přecházet velmi rychle z jedné do druhé.

Sny jako krotitelé emocí: Jak ještě prospívá spánek duševnímu zdraví?

Barbora Šťastná

Worklife Balance

Proč jste se rozhodla pro studium práv a práci žurnalistky, když vám bylo líp v té meditativní, alfa rovině?

Protože v tom člověk nemůže být pořád. Malé děti do dvou let jsou dokonce v delta vlnách, proto mě vždy fascinovali novorozenci, ten jejich nevědomý stav, po kterém jsem bytostně toužila. Jenže to je zkrátka stav, který je poměrně dost nepraktický pro fungování v běžném životě. Musela jsem se taky nějak živit. Původně jsem zvažovala tři profese, psychologii, žurnalistiku a právě práva.

Nebylo by pro vás studium psychologie možná vhodnější volbou?

Asi ano, jenže já jsem nastupovala na školu ještě za totality a tehdy mě od studia psychologie odrazovali s tím, že to rozhodně není to, co si představuji, že ta disciplína je hodně poplatná době a že si ji romantizuji. Tak jsem si říkala, že práva budou exaktnější a že na nich režim nebude mít moc co zkazit. Samozřejmě i to byl omyl. Ale naštěstí po absolvování prvního ročníku přišla revoluce, a už jsem mohla vystudovat novodobá práva. To, že jsem pak v praktické rovině začala dělat žurnalistiku, prostě vyplynulo.

Dokážete si představit, že byste dneska dělala ještě něco jiného?

Vlastně jsem si nedávno uvědomila, že mám štěstí, protože mám pocit, že jsem přesně tam, kde mám být, že jsem na svém místě. Cítím vnitřní klid a vyrovnanost, že kdyby se teď něco stalo, udělala jsem, co jsem měla. Plus samozřejmě to, co ještě udělám, ale cítím to tak, že už teď jsem „správně“.

Jak si vysedět mindfulness

Irena Sládečková

Seberozvoj

Srpnové číslo Mojí psychologie je věnované spánku. Jaký k němu máte vztah? Kolik hodin spánku denně potřebujete?

Spánek je moje srdeční záležitost. Potřebuji spát osm hodin denně, a navíc mám otočený denní rytmus, což je asi dané tím, že miluji noc i z jiných důvodů, než je spánek. Takže v mém případě matka příroda zřejmě vyhodnotila, že pro mě bude lepší mít denní režim posunutý tak, že usínám ve tři ráno a probouzím se v jedenáct hodin dopoledne. Tím pádem ráno nepracuji. Mí nejbližší a kolegové to vědí a těm, co jsou ode mě dál, to teď už vždy říkám, už se nenechávám lámat. Ono to stejně nefunguje a před jedenáctou dopolední prostě neodvedu takový výkon, jaký bych mohla, takže by z toho všichni byli stejně jenom nešťastní. Ale ještě k tomu spánku, to je pro mě úplně specifická kapitola mého bytí, protože se mi odmalička zdají hodně intenzivní sny, se kterými jsem se postupem času naučila pracovat, a právě ten snový svět je pro mě stejně důležitý a naplňující jako svět vnější, venkovní.

Psychoanalyticky orientovaní psychologové říkají, že sny nám dávají nahlédnout do nevědomí, lidové snáře zase považují sny za jakousi předpověď budoucnosti. Čím jsou vaše sny pro vás?

Snový svět je velmi komplikovaný, a navíc extrémně individuální. Když budu mluvit jen o své subjektivní zkušenosti a nepředstírám, že je to pohled vědecký, protože je to čistě jen můj svět osobní založený na subjektivním prožitku, tak jsem u sebe vypozorovala některé tendence, symboliku nebo věci, které se mi ve snech často opakovaly. Z toho jsem byla schopna vytvořit si během života určitý výkladový systém čistě pro mou potřebu. A je to systém, který se sice nedá zobecnit, ale mně pomáhá velmi. Ve všem. Sny na nás mluví hodně zvláštním, symbolickým způsobem, který není lineární, jak jsme zvyklí z denního vědomí, snové symboly jsou mnohovrstevnaté, u každého snícího mají navíc individuální významy. Proto, co vím, tak i psychologové, kteří pracují se sny svých klientů, se nejdříve během terapií ptají na spoustu věcí z jejich osobního zázemí, než začnou přisuzovat významy jejich snovým symbolům. Taková je tedy moje zkušenost s podobným sezením. Bylo to skvělé, přínosné, ale jednotný recept na to rozhodně neexistuje.