Chtěla jsem pochopit, co se odehrávalo v násilném vztahu mých rodičů, říká Colleen Hoover
Spisovatelka Colleen Hoover se vymyká jakýmkoli srovnáním se svými autorskými kolegy. Za dvanáct let, které uplynuly od vydání jejího prvního románu Slammed, napsala dalších celkem 23 románů a novel, v letech 2022 a 2023 se mohla pochlubit titulem autorky s největším počtem prodaných knih na světě. Román Námi to končí napsala, aby lépe pochopila svou matku v rozhodnutí nenechat své děti vyrůstat s biologickým otcem.
Loni přšila do kin filmová adaptace tohoto knižního hitu – příběhu o lásce, vytrvalosti a překonávání generačních traumat, který se zaměřuje na komplikovaný vztah nadějné podnikatelky Lily (Blake Lively) a okouzlujícího, ale zádumčivého neurochirurga Rylea (Justin Baldoni). Pro Colleen Hoover se jedná o velice osobní příběh, volně vycházející ze vztahu mezi jejími rodiči.
O čem vlastně je román a nyní i film Námi to končí?
Tenhle román jsem napsala, abych lépe pochopila svou matku, kterou jsem před tím požádala o svolení. Tolik lidí, kteří domácí násilí nikdy nezažili, si myslí, že něco takového by se jim nikdy nemohlo přihodit, ale domnívám se, že neberou v úvahu, jak komplikovaný problém to ve skutečnosti je a jak moc milujete člověka, který vám ublížil. Vžít se do situace své matky a napsat tuto knihu mi rozhodně pomohlo ji více pochopit a ocenit její sílu a odvahu.
Vzpomínám si, a ta vzpomínka mi vhání slzy do očí, že mi řekla, že dokud si mou knihu nepřečetla, nevěděla, zda se skutečně rozhodla správně. Říkala, že se vždycky cítila provinile, že mě a moje sestry připravila o otce a možnost vyrůstat v rodině se dvěma rodiči. A to mě opravdu dojalo. Vyrůstaly jsme s nevlastním otcem ve velice láskyplném a pozitivním prostředí, ale i přesto si teprve po přečtení mojí knihy uvědomila, že to byl z její strany správný krok.
Jak byste popsala své dosavadní zážitky ve vztahu k tomuto románu? Jak vám změnil život, jak je nyní přijímán, jak vnímáte svou první celovečerní adaptaci?
Myslím, že to dobře vystihuje výraz „velice intenzivní“, který může být vnímán pozitivně i poněkud negativně. Když jsem román psala, neměla jsem žádné plány ani představy. Myslela jsem si, že si ho přečte stěží pár lidí. Upřímně řečeno, kdybych bývala tušila, jak to celé dopadne, asi by se mě tehdy zmocnila panika, protože o něco takového mi nikdy nešlo. Psaní mě baví, ale je neuvěřitelné mít možnost zjistit, kolik lidí můj příběh oslovil a kolika lidem je bohužel tohle téma velice blízké.
Kdy se k projektu připojila Blake Lively?
Říkala jsem si, že by se na tu roli skvěle hodila, ale nechtěla jsem tomu uvěřit. V Hollywoodu se všechno neustále mění. Je to zkrátka fenomenální herečka. Je naprosto jedinečná.
Do jaké míry jste se chtěla na vzniku filmu podílet a jaká byla nakonec realita?
Představa, že se na něm budu moct podílet, byla velice lákavá, ale také trochu děsivá, protože už psaní samotné je pro mě práce na plný úvazek a musím dodržovat termíny. Natáčení filmu je obrovsky náročné. Justin popravdě nejprve chtěl, abych napsala scénář, a já jsem se do toho dokonce i pustila. Ale napsala jsem tak možná jednu stránku a pak jsem si řekla, že je pro mě ten příběh příliš osobní a důležitý. Rozhodla jsem se, že scénář nenapíšu, protože jsem usoudila, že někdo jiný by mu mohl věnovat více času a péče, než jsem si mohla z časových důvodů dovolit já. Justin byl za všech okolností velice vstřícný a velmi ochotně spolupracoval. A myslím, že jsem se držela zpátky spíš já sama, do jisté míry jsem váhala zapojovat se aktivněji, protože se nejedná o něco, co by mi bylo blízké.
Existoval nějaký konkrétní prvek, na kterém vám opravdu velice záleželo?
Myslím, že jde o velice citlivé téma, takže mi dělala starosti řada věcí. Samozřejmě vám jde o to, aby všechno vyznělo správným způsobem. Nestojíte o to, aby byl ve filmu Ryle příliš laskavý, nebo aby byla Lily příliš slabá. A myslím, že se jim podařilo najít dokonalou rovnováhu. Ale musíme si uvědomit, že zážitky, které v tomto ohledu lidé mají, jsou velice individuální a velice odlišné, takže zkrátka neexistuje žádná pevně daná šablona, kterou by bylo možné při zpracování takového námětu použít.
Napadá vás nějaká opravdu velice neuvěřitelná situace? Připadá mi, že byste takových zážitků mohla mít poměrně hodně, zejména s tím, jak se blíží premiéra.
Myslím, že opravdu hodně neuvěřitelné pro mě bylo, když jsem šla na první projekci. Byla jsem strašně nervózní. Šli jsme na promítání pro zkušební skupinu diváků v Denveru. Vzala jsem s sebou manžela i maminku a sama jsem do té doby celý film ještě neviděla, takže jsem z toho byla opravdu nesvá. Svůj román jsem napsala na motivy zážitků své matky a teď podle něj natočili film a já si mám sednout do kina a společně s ní ho sledovat.
Všichni jsme se těšili, až to uvidíme, ale zároveň jsme byli příšerně nervózní, protože výsledek mohl být samozřejmě docela jiný, než jsme očekávali. I když jste přítomni přímo na place a sledujete, jak se vše natáčí, je následně skutečnou výzvou střih, kdy je třeba vše poskládat dohromady tak, aby vznikl film, který bude soudržný a bude dávat smysl. V tom hraje roli velká spousta věcí, takže sedět v kině a dívat se s maminkou na hotový film a sledovat její reakce bylo úžasné.
Jak byste chtěla, aby diváci váš film sledovali?
Vím, že si tenhle román oblíbila řada knižních klubů, zvláště v období pandemie. Myslím, že bych film proto chtěla vidět se členy našeho knižního klubu. Myslím, že by to bylo velice zábavné. Divačky by na tenhle film, myslím, měly vzít své kamarádky a své maminky.
