Od obdivu k závisti: Ženy také soupeří, i když jinak než muži
Nedávno jsem si všimla jednoho zajímavého jevu při pročítání komentářů na sociálních sítích. Pokud je terčem kritiky žena – třeba známá politička, bývají jiné ženy v reakcích často mnohem ostřejší a jízlivější než muži. Nemluvím teď o věcných argumentech a odlišných politických názorech, tam je rozdílnost přirozená a naprosto v pořádku. Mám na mysli osobní útoky. Sprosté narážky na vzhled, domnělou sexuální frustraci, stoprocentně „zanedbanou“ domácnost, nevychované děti a údajně zoufalého manžela.
Tento fenomén ale není omezen jen na internet. Lze si ho všimnout i v běžném životě, zejména pokud se v okolí objeví žena, která jako by měla „všechno“ – krásnou postavu, pevné zdraví, dobrou práci, milujícího partnera, bezproblémové děti a harmonické vztahy s rodinou. V takovém případě se často objeví podezření, že na tom určitě něco nehraje. Zajímavé je, že takhle vyhrocené reakce ženy obvykle nemívají na muže, kteří podobnými výhodami oplývají. Tento jev například potvrzuje i nedávná studie publikovaná v časopise Nature.
Jiný cíl, jiná strategie
Podle evoluční psychologie ženy a muži soupeří odlišně, protože čelí jiným životním výzvám. Muži investují do potomků méně a jejich „reprodukční úspěch“ závisí často na schopnosti zaujmout partnerku – třeba postavením či mocí. Ženy naopak do dětí investují obrovské množství energie a času už od těhotenství, a proto jsou pro ně klíčové jiné hodnoty: bezpečí, stabilita, zázemí, zdraví.
Ženská soutěž se proto často točí kolem zdrojů, které zajišťují dlouhodobé přežití a úspěch dětí. Kvalitní jídlo, hezký domov, spolehlivý partner i spolehlivé sociální vazby se tak stávají prioritami, o které stojí za to bojovat. Akorát ne formou přetlačování, ale spíše jemněji a často rafinovaněji.
Když má ona to, co já ne
Zmíněná studie ukazuje, že ženy nejsou obecně závistivější, ale citlivěji vnímají nerovnosti mezi sebou navzájem. Negativní reakce častěji míří na ženu, která má něco, co jiné postrádají, ať už jde o práci, vzhled nebo zdraví. Pokud jde o muže s těmito výhodami, ženy reagují mnohem mírněji. Autoři studie shrnují: „Ženy z našeho výzkumu se neukázaly jako méně soutěživé než muži, pouze jako jinak soutěživé. Jejich soupeření probíhá ve vztazích, v emocích a ve vnímání vlastního postavení mezi ostatními ženami.“ Zároveň byly ženy méně soutěživé vůči mužům než muži vůči ženám, což může vytvářet dojem, že ženská rivalita je slabší.
Odlišná forma zbraní
Německá publicistka Sophia Fritz ve své knize Toxická feminita popisuje, že soutěživost mezi ženami je jednou z jejích forem a v první řadě škodí ženám samotným. „Nadřazenost na první pohled působí jako mužská dominance, jako fyzická, ekonomická a psychologická převaha, to však podceňuje moc ženských strategií.
V závislosti na výchově se odvoláváme na stereotypně mužské či ženské způsoby chování, abychom se vymezili vůči svému protějšku – v našich binárních strukturách není opačné chování přijatelné. Jako žena se spíše než k machistickému vystupování uchýlím k roli pečující matky či hodné holky odvedle, abych prosadila své zájmy. Toxická feminita tedy znamená předvádění podřízenosti, za níž se skrývá pokus získat moc a kontrolu,“ vysvětluje Sophia Fritz. Ženská rivalita tak může být méně viditelná než ta mužská, ale o to více citově zraňující. Projevuje se v porovnávání, v nejistotě, v tichém pocitu „nejsem dost“ vedle jiné ženy. Možná stojí za to zkusit změnit úhel pohledu. Místo soutěže vidět v druhých inspiraci a jejich úspěchy brát jako výzvu, ne jako hrozbu.
Zdroj: Nature, Sophia Fritz:Toxická feminita
