Kontroverzní Tea App slibovala ženám bezpečí, neochránila ani svá data. Co kauza vypovídá o důvěře?
Aplikace Tea byla spuštěna, „aby ženám poskytla nástroje, které potřebují k bezpečnému randění“. Nabízí proto například AI pro ověřování fotek, která identifikuje falešné profily potenciálních nápadníků. Minulý týden ale z aplikace uniklo 72 000 obrázků, komentářů a zpráv, které byly zveřejněny na krajně pravicové platformě 4chan.
Aplikaci Tea založil v roce 2023 technologický podnikatel Sean Cook, kterého údajně inspirovala zkušenost jeho matky. Ta při on-line seznamování opakovaně narážela na podvodníky i muže s kriminální minulostí. Americká aplikace pro ženy se rychle stala jednou z nejoblíbenějších v USA, a minulý týden dosáhla prvního místa v žebříčku App Store společnosti Apple.
Čtyři miliony uživatelek si tu „nalévají čaj“ (z anglického slangu „spilling tea“ – drbání nebo sdílení pikantních informací) o mužích na randících aplikacích. Mohou nahrávat fotografie těch, se kterými chodily, vyhledávat je podle jména a dávat jim hodnocení jako „green flag“ a „red flag“ (dobré a špatné znamení).
Možná už jste také před rande přes internet rozesílali fotky člověka, se kterým se máte sejít, snažili se projet jeho sociální sítě a průběžně psali do společného chatu s kamarády nebo kamarádkami, jak to probíhá, kde se nacházíte a že nemusí volat policii. Není divu, že jsme ze seznamování přes internet paranoidní. V roce 2022 byla na Brigham Young University zveřejněna analýza stovek sexuálních útoků v Utahu. Ukázalo se, že pokud první kontakt oběti a agresora proběhl přes seznamovací aplikaci, útoky byly rychlejší, brutálnější a častěji mířily na zranitelné osoby.
Bezpečnostní zásady
Vyšetřování neziskové organizace The Markup společně s Pulitzer Center/AI Accountability Network přineslo v roce 2025 šokující informace o tom, že miliardová společnost Match Group, provozující aplikace jako Tinder, Hinge či OkCupid, si vede záznamy o uživatelích nahlášených za sexuální napadení. Přesto je ponechává aktivní na svých platformách, aniž by informovala policii nebo varovala veřejnost.
Ačkoli oficiální bezpečnostní zásady Match Group, které byly zavedeny v roce 2020, uvádějí, že všechny účty spojené s uživatelem nahlášeným za napadení, budou zablokovány napříč jejich platformami, seznamkový gigant v tom selhává. Asi nejkřiklavější případ má podobu sériového predátora Stephena Matthewse. Bývalý doktor byl v roce 2024 odsouzen k 158 letům vězení až doživotí za zdrogování a sexuální napadení 11 žen z 15, které ho původně nahlásily. Match Group byla o jeho aktivitách informována, dokonce i v průběhu policejního vyšetřování. To, co Matthewse nakonec definitivně dostalo z jejich aplikací, bylo až zatčení.
Miliardový konglomerát Match Group prakticky ovládá polovinu světového trhu s on-line seznamkami, působí ve 190 zemích a milionům lidí zprostředkovává zdánlivě nekonečné množství potenciálních partnerů. Zároveň usnadňuje sexuálním násilníkům oslovit zdánlivě nekonečný počet obětí.
Muž, nebo medvěd?
V loňském roce na jaře ovládl sociální sítě myšlenkový experiment se zadáním „Chtěli byste raději sami v lese potkat muže, nebo medvěda?“, který měl umožnit lidem, kteří nezažili sexuální nebo fyzické trauma ze strany mužů, vžít se do pocitu obětí. Proč by si ženy vybíraly medvěda? Třeba proto, že 99 % pachatelů sexuálního násilí jsou muži. Nebo vzhledem ke konzistentním zjištěním, že 1/3 až polovina mladých mužů uvádí, že se v průběhu času dopouštějí nějaké formy sexuálně agresivního chování (včetně 5–12 % pokusů či dokonaných znásilnění).
S únikem dat z aplikace Tea, která se snaží předcházet nejen zklamáním, ale i fyzickému a sexuálnímu napadení, opět tento myšlenkový experiment ožívá. Reakce mužů v čistě „chlapských“ on-line prostorech se smějí váze žen uvedené na jejich zveřejněných dokladech, nebo jejich tvářím, které uploadovaly pro účel ověření pravdivosti jejich profilu. „Tohle jsou ty ženské, které se vám smějí.“ Takové reakce jsou absolutně slepé k realitě žen na sociálních sítích a seznamovacích aplikacích: Možná, že se smějí, ale hlavně chtějí přežít příští rande.
I kdyby ženy hromadný chat na aplikaci Tea využívaly pouze k onomu nevybíravému hodnocení vzhledu mužů, do těchto konverzací mohly přispívat jen uživatelky, které prošly ověřením a veřejnosti tak byla tahle drbárna skrytá. Na druhou stranu – a jak teď vidíme – se dají konkrétní příspěvky připsat konkrétním jménům a tvářím. V případě, že by někteří muži, kteří se v příspěvcích na aplikaci objevovali, chtěli záležitost řešit právě, věděli by, kdo informace o nich šířil.
Na sociálních sítích naopak vídáme nechutné příspěvky na adresu žen (i mužů), které publikují často nedostižné anonymní profily. Pokud někomu přímo nevyhoržují smrtí, mohou si psát téměř cokoli. Nebo můžeme najít ještě horší diskuze, pokud chceme. Například ty, ve kterých anonymové špiní a pomlouvají Shanann Watts, ženu, která byla v roce 2018 spolu s dcerami brutálně zavražděna svým manželem. Internet zkrátka vydává z lidí to nejhorší. A aplikace Tea rozhodně to nejhorší není.
Je pro nás běžné zacházet se ženami špatně, obcházet firemní bezpečnostní zásady, sdílet neověřené drby, šikanovat lidi nebo zvolit do úřadu nejmocnějšího člověka planety sexuálního predátora. Žijeme v době, která je charakterizována hlubokou nedůvěrou. Nejen v technologie, nespolehlivé zabezpečení a vadnou AI, ale také k lidem. Není to problém mužů nebo žen, je to problém nás všech.
Použité zdroje: 404media, Brigham Young University, Reporters Committee, National Library of Medicine, The Guardian
