„Chcípni, ty zrůdo!“ Proč nás za nenávist internet odměňuje?
Nenávistné komentáře a výhrůžky na internetu jsou přes svou extrémní znepokojivost vlastně docela běžné lidské tendence, které se zesilují online prostředím. Bohužel se vyplácí natolik, že už nám nejspíš nenadávají ani skuteční lidé.
Už samotná povaha internetu je jako pozvánka ke krutému chování. Když komunikujeme přes obrazovku, vystupujeme jakoby anonymně nebo alespoň s pocitem jistého odstupu. Nevidíme okamžitou reakci druhého člověka, jeho zranění nebo nesouhlas. Tím se oslabují přirozené sociální brzdy, které naše chování běžně drží v mezích. Snadno pak napíšeme věci, které bychom tváří v tvář nikomu nejspíš nikdy neřekli. Nenávistné komentáře většinou vznikají z frustrace, hněvu nebo pocitu ohrožení. Internet v tomto smyslu funguje jako snadno dostupný ventil, takže místo toho, aby si člověk emoce zpracoval, vybíjí si je na někom cizím, také anonymním.
U části lidí hrají roli osobnostní rysy, například nižší empatie nebo vyšší impulzivita. To ale neznamená, že by všichni hejtři byli stejní. Většina lidí spíš podlehne konkrétní situaci nebo atmosféře diskuse, takže i člověk, který normálně komunikuje slušně, se může „vyhecovat“ až k výhrůžkám. Takové výhrůžky bývají impulzivní a jednorázové, bez skutečného úmyslu je naplnit.
Část nenávistných komentářů tvoří samozřejmě „oblíbení“ trollové. Chtějí hlavně vyvolat reakci, pobavit se nebo rozpoutat hádku. Co píšou, často nemyslí vážně, nebo nad tím vlastně ani neuvažují, prostě jim jde o pozornost. Pokud použijí výhrůžky, funguje to pro ně stejně jako jakákoli jiná provokace. Nebezpečnou skupinou jsou tak hlavně ideologicky motivovaní hejtři, kteří jednají z pevného přesvědčení a svět vnímají jako střet „nás“ a těch „druhých“. Právě u nich se nejčastěji objevují opakované a cílené výhrůžky, protože je mohou vnímat jako oprávněný nástroj „boje“.
Odměna za nenávist
Možná si řeknete, že třeba před patnácti dvaceti lety byl internet ještě docela fajn, a máte pravdu. Neexistovaly sociální sítě podle střihu Facebooku nebo Twitteru (nyní X). Jejich algoritmy milují a zvýrazňují obsah, který vyvolává silné emoce. Pobuřující nebo útočné komentáře získávají více reakcí, sdílení nebo odpovědí. Proč by je platformy chtěly odstraňovat, když si mohou za více aktivity účtovat i více za reklamy? Hřebíček do rakve „normálnosti“ tak zasazuje právě monetizace.
Finanční motivace a nastavení sociálních platforem mohou toxické chování výrazně posilovat. Základní princip je jednoduchý, na internetu se vydělává hlavně na pozornosti a má to i svůj název – „attention economy“. Čím víc lidí na něco klikne, reaguje nebo to sdílí, tím větší má obsah dosah, a tím víc může autor (i samotná síť) vydělat (např. z reklamy a spoluprací). Vyhrocený obsah přitahuje pozornost velmi spolehlivě. Rozhořčení a konflikt lidi nutí reagovat víc než věcná debata. Jenže se tím nevědomky učí i běžní uživatelé. Ostrý projev jim přináší pozornost, a tak ho začnou používat častěji.
Online debaty mají ale tendenci vyhrotit se i bez algoritmů. Jeden hnusný komentář vyvolá ještě hnusnější odpověď a vzniká spirála, ve které jde slušnost rychle do kopru. Co začalo jako nesouhlas, se může během několika reakcí proměnit v otevřenou nenávist. Tu přiživují i takzvané komnaty ozvěn (echo chambers), kde se lidé sdružují s těmi, kteří mají podobné názory. V těchto skupinách se postoje postupně vyostřují a jazyk se stává radikálnějším. Když pak dojde ke střetu s někým z „opačného tábora“, reakce bývají extrémnější.
Nenávistné kampaně
Do online konfliktů se stále častěji zapojují také falešné účty (takzvaní boti) nebo koordinované skupiny, které vystupují jako běžní uživatelé. Jejich účel je zesilování již existujících konfliktů. Jeden z nejkřiklavějších příkladů se odehrál během soudního procesu Amber Heard a Johnnyho Deppa. Tehdy se na Twitteru a dalších platformách snad ani nemluvilo o ničem jiném. Analýzy ukázaly, že velká část obsahu proti Amber Heard byla spojena s podezřele automatizovanými účty. Některé výzkumné firmy popsaly situaci jako „organizovanou kampaň cíleného obtěžování“.
Typický scénář, jak to vypadá, je, že na začátku na nějakou kauzu reagují skuteční lidé. V tu chvíli ale mohou nastoupit sítě falešných účtů, které sdílejí příspěvky, přidávají podobné komentáře a používají stejné hashtagy. Ať už pro, nebo proti. Tím vytvářejí dojem, že se jedná o masivní a jednoznačný názor veřejnosti. Ve skutečnosti je ale část této „vlny“ uměle vytvořená. Tento mechanismus se objevuje po celém světě. Například v Indii boti a koordinované účty zesilují citlivá témata spojená s náboženstvím, čímž prohlubují společenské napětí. V jiných případech, například v Saúdské Arábii, byly popsány celé organizované sítě účtů, které systematicky brání vládu a útočí na její kritiky. V obou případech jde o to samé, o viditelnost a zdání masové podpory.
V současnosti se navíc tyto taktiky posouvají dál. Díky umělé inteligenci jsou falešné účty stále přesvědčivější. Mají realistické profily, komunikují (téměř) plynule a dokážou napodobit běžné uživatelské chování. To ztěžuje jejich odhalení a zároveň zvyšuje jejich možný vliv. Jak se tedy proti nenávisti na internetu jako běžní uživatelé bránit? Prostě se na tu toxicitu vybodněte. Vědomé rozhodnutí smazat apku, na kterou se chodíte spíš rozčilovat než inspirovat, je první krok. A až příště potkáte nějakého hejtra nebo účet, který se snaží přitáhnout vaši pozornost něčím odporným? S lehkým srdcem ho blokněte. Stejně je to možná nakonec bot.
