Zakázaná jídla? Neexistují. Zkuste intuitivní stravování

Evelyn Tribole pracovala v devadesátých letech jako výživová poradkyně v Kalifornii. Sestavovala pro své klienty stravovací plány na hubnutí. „Měla jsem chuť mlátit hlavou o zeď,“ shrnuje pocity ze své tehdejší práce. „Drtivá většina mých klientů sice zhubla, ale po čase váhu zase nabrali zpátky.“ K jejím svěřencům patřili i renomovaní herci, zahrnutí péčí osobních trenérů a kuchařů. Dokonce i oni měli problém s dlouhodobým dodržováním jakékoli diety. Cyklus odříkání, hubnutí a opětovného přibírání si navíc na klientech vybíral emocionální daň, po každém dalším selhání byli víc vystresovaní, plní pocitů viny a nenávisti k sobě samým.

Zakázaná jídla? Neexistují. Zkuste intuitivní stravování

Barbora Šťastná

Gastro

Frustrace ze stále se opakujících neúspěchů ji přivedla k tomu, že začala o jídle přemýšlet úplně jiným způsobem. Opustila práci, která ji do té doby živila, a s kolegyní Elyse Resch dospěly k myšlence ve své době téměř šokující: Nejlepší přístup k jídlu je jíst zcela bez pravidel, to, na co máte chuť, v množství, které vás uspokojí. Žádné jídlo není dobré nebo špatné, zdravé nebo nezdravé. Svůj koncept nazvaly intuitivní stravování.

Článek si poslechněte i v audioverzi:

Bezpodmínečné povolení jíst

Hlavní poselství intuitivního stravování zní: Naslouchejme signálům svého těla. Pocit hladu, sytosti nebo chuti na nějaké konkrétní jídlo jsou těmi nejlepšími rádci, kdy se najíst, kdy přestat a co si dát k jídlu. Podle autorek je to jediná cesta ven z chronického kolečka odříkání a následného selhávání a výčitek. Jejich metoda sestává z několika málo pravidel, která by se dala shrnout do čtyř slov: jezte, když máte hlad.

Pro lidi, kteří vyrostli a dospěli pod diktátem diet (často převlečených za zdravý životní styl a různé wellness trendy), je ale právě tohle překvapivě obtížné. Cože, mám přestat počítat kalorie? A co sacharidy, ty jsou taky v pořádku? A cukr? Není to náhodou bílý jed? Člověk, zvyklý celý svůj dospělý život cítit hrdost nad tím, že si k rannímu kafi nedal croissant, na který měl tak velkou chuť, se může cítit dezorientovaný, ba dokonce zrazený. „Dietní kultura nás učí nedůvěřovat vlastnímu tělu,“ upozorňuje Evelyn Tribole. „Snaží se nám namluvit, že když budeme v rozhodování o jídle ponecháni jen sami sobě, stanou se z nás otylé trosky, co se ani nezvednou z gauče.“ Svým klientům nyní doporučuje: „Dejte si bezpodmínečné povolení jíst.“ Pokud si vaše tělo žádá croissant, dejte si ho teď hned, a ne až za odměnu po cvičení. Intuitivní stravování může být cestou ke znovuobjevení potěšení z jídla, které se stane životní radostí a nikoli hrozbou.

Evelyn Tribole a Elyse Resch zachytily koncept intuitivního stravování ve stejnojmenné knize, která poměrně dlouho hledala nakladatele. Myšlenka antidietního programu v devadesátých letech mnohé vyděsila. „Hodně nakladatelů nás odmítlo,“ vzpomíná jejich literární agent David Hale Smith. „Kolikrát jsem od nich slyšel: Je to hrozně zajímavé, ale jak bychom to prodali? Vždyť tam není ani sedmidenní stravovací plán na hubnutí?“ Právě v té době začaly přicházet do módy různé stravovací režimy, které se navenek oháněly zdravím, čistotou, přírodou, ve skutečnosti jsou však zacílené převážně na hubnutí (připomeňme třeba Herbalife nebo současné instantní keto diety). Intuitivní stravování, které dává každému jedlíkovi veškerou svobodu i odpovědnost, se ve srovnání s nimi jevilo téměř kacířsky.

Od té doby se ovšem prodalo téměř tři čtvrtě milionu výtisků knihy Intuitivní stravování a její závěry potvrdila více než stovka odborných studií. Podle nich tato metoda přináší lidem více psychické pohody, vyšší sebevědomí a lepší vztah k vlastnímu tělu. Některé studie uvádějí, že intuitivní stravování je spjato i s nižším indexem BMI a příznivějšími hodnotami cholesterolu a cukru v krvi.

Přitažlivost zakázaného ovoce

V rámci intuitivního stravování se jídla nedělí na dobrá a špatná, povolená a zakázaná, zdravá a nezdravá. Dát si k obědu salát s quinoou není známkou žádné vyšší morální hodnoty nebo pevné vůle. Jablko je na stejné úrovni jako jablečný štrúdl. Pokud se rozhodnete jíst intuitivně, velkou část práce tvoří právě odnaučování se dosavadních vzorců, pocitů viny spjatých s určitými potravinami, ale i vzdorování společenským tlakům, které nás někdy nutí jíst méně a někdy více, než potřebujeme (třeba proto, aby se tetička neurazila, když odmítneme její bábovku). Druhou část této cesty představuje niterný rozhovor s vlastním tělem, které nám samo řekne, nejen kdy má hlad, ale také, kdy má dost: naučíme se totiž vnímat pocit sytosti a nejíst přes míru.

Právě toho se začátečníci v intuitivním stravování mnohdy obávají. Mají strach, že když si dají ono „bezpodmínečné povolení jíst“, už nikdy nepřestanou a po zbytek života se budou do bezvědomí ládovat pizzou a sladkostmi. Evelyn Tribole připouští, že prvních pár dní se to může stát, zejména s potravinami, jimž jsme doposud odolávali za cenu vynaložení veškeré pevné vůle. Ale tato fáze podle ní velmi brzy pomine. „Jakmile si dáte svobodu jíst cokoli, jídlo ztratí přitažlivost zakázaného ovoce. Není důvod přecpat se těstovinami nebo koláčem, když víte, že zítra si je můžete klidně dát znovu, a nebude následovat žádný trest v podobě půstu. Jídlo pořád chutná dobře, ale ztratí nad vámi svou moc.“ Zatímco při dietách člověk paradoxně nedokáže myslet na nic jiného než na jídlo, které si nesmí dát, v rámci intuitivního stravování jídlo získává svou původní přirozenou roli jako palivo pro tělo a zároveň potěšení. „Je skutečně obtížné naslouchat svému tělu, když je vyhladovělé a doslova křičí po jídle. Jakmile ho nakrmíte, postupně dokážete porozumět jemnějším odstínům jednotlivých signálů,“ dodává Evelyn Tribole.

A co když chci přece jen zhubnout?

Je možné pomocí intuitivního stravování zhubnout? Upřímná odpověď zní: V některých případech se to může stát, ale bude jich menšina. Pokud si zuby nehty a za cenu odříkání udržujete štíhlejší postavu, než k jaké máte dispozice, je možné, že s intuitivním stravováním trochu přiberete.