Sama v lese? To zvládnete! Jasmína Houdek z Moderní sebeobrany radí, na co si dát pozor
Proč nechodíte sama do přírody? Proč si nezajdete do lesa nebo na nějaký výlet? Třeba na celodenní výšlap či s přespáním v penzionu? Jednoduše máte strach. Jako instruktorka sebeobrany vám s tím ale můžu pomoct.
Když jsem se na otázku, jestli chodí samy na výlety, ptala svých sledujících na sociálních sítích, hodně z nich mi napsalo, že se bojí. Nebo že chodí jenom s doprovodem, samy ne. Nejvíc mě ale dostalo, že třetina žen uvedla, že je to nikdy ani nenapadlo. Ještě to tak, vydat se samotná do přírody!
Schválně se teď na to samé zeptejte mužů. Uvidíte, že mnoho z nich tyhle strachy nemá. Pokud jde chlap do přírody s někým dalším, pak to není proto, že by se bál, ale proto, že chce prostě společnost, a samotného by ho to nebavilo. A to je zásadní rozdíl. Dnes vás to proto naučím. Sbalit se, naplánovat si to, nahodit si sebehodnotu a pěkně si užít les.
Strach je normální
Pojďme se ale nejdřív podívat na to, proč se bojíme. Pomůže nám to pochopit vlastní nastavení a spustit změnu. „Nechoď do lesa, něco se ti stane.“ „Vrať se, než bude tma, ať jsi v bezpečí.“„Sama jít nemůžeš, ztratíš se!“ „Nechoď sama, co když tě někdo přepadne a znásilní.“ Podobné věty a rady jsme slyšely asi všechny. Já si už ani nevzpomenu, kdo mi tohle říkal, ale vím, že tyto rady ke mně patří a že se jimi musím řídit. Jinak... Jinak co se vlastně stane?
Drtivá většina žen se bojí přepadení, znásilnění nebo pronásledování. Les je přitom mnohem bezpečnější místo než kancelář, bar nebo kamarádův byt. Většina toho, čeho se děsíme, se totiž děje paradoxně na „bezpečných“ místech a od lidí, které známe. Zároveň ale dobře chápu strach z toho, že v přírodě potkám cizího chlapa, který mě bude otravovat. Trpěla jsem těmito představami celý dospělý život. Pomohla mi až Moderní sebeobrana. Vy samozřejmě nemusíte chodit na kurz, abyste mohly vyrazit do přírody. Je ale dobré znát důležité informace, a potom se jich držet. Ovšem pokud se bojíte tak moc, že vás jen představa výletu paralyzuje a máte z ní noční můry, běžte na terapii a toto téma tam řešte.
Jak zvládnout výlet o samotě
Chce si s vámi na cestě někdo povídat? Chce se přidat, protože jde stejným směrem? Je úplně v pohodě ho odmítnout a jasně rázně říct: „Nechci si povídat, chci jít sama.“ Neusmívejte se u toho, neomlouvejte se za to. Máte čas pro sebe a máte na to právo. Kromě toho už jen touto reakcí odradíte většinu otrapů, kteří by to chtěli zkoušet.
Nejdůležitější věc, kterou musíte znát, abyste se případnému fyzickému útoku ubránila, je, že jako žena máte proti většímu a silnějšímu chlapovi šanci, i když vám možná většina lidí bude tvrdit opak. Bránící se žena je totiž pro jakéhokoli predátora těžší sousto než ta, která vyjednává. Ženy, které volí spolupráci, smlouvání, podvolení, bohužel dopadají hůř. Jen si představte, že dospělý chlap dostane za úkol udržet v náruči kočku. Na tu kočku pak chrstnete kýbl studené vody. Myslíte, že uspěje? Daleko spíš ji poškrábaný a pokousaný pustí.
S lidmi je to podobné. Braňte se zuby nehty, bijte kolem sebe, jděte po očích, po krku, po uších! Máte na to! Když budete bojovat jako lvice, tak máte obrovskou šanci, že se ubráníte a že si díky aktivnímu nasazení nepotáhnete životem posttraumatickou stresovou poruchu. Mně osobně toto vědomí pomohlo překonat strach a vyrazit do lesa sama, třeba tedy posílí i vás. A nemusíte mít na obranu jen holé ruce. Pokud máte obavu z napadení, pořiďte si pepřový sprej. Gelový, který lze používat i ve větru. Když se k vám bude někdo blížit a začnete mít strach, můžete si ho v kapse vzít do ruky a být připravená.
Jak se připravit na první sólo výlet
Jít do přírody není nutně akce na celý den, ani extra sportovní výkon. Zvládnete to, i pokud nejste v dobré fyzické kondici. Základem je naplánovat si trasu. Můj první sólo výlet vypadal tak, že jsem si našla trasu dlouhou 12 km. Dnes, protože už si věřím a baví mě se toulat od rána do večera, ujdu za den i 30 km. Ale pro začátek tahle pohodička stačí. Nejde o výkon, jde o to, posílit se v tom, že jsme schopné jít samy ven a že to zvládneme bez doprovodu. Jde tady o nás, o naše sebevědomí. Na konci si přece chceme říct: „Jsem dobrá!“ Ne kvůli výkonu, ale proto, že jsem schopná být sama se sebou a jsem nezávislá. To je přece tak strašně fajn, že to musíme dát!
Abyste zažily přírodu, nemusíte jezdit na Šumavu ani do Beskyd, nepotřebujete velké kopce ani hory. Já žiju v Pardubickém kraji a je tu plno hezkých lesů. Hledejte klid a značené trasy. Stáhněte si offline mapu v aplikaci Mapy.cz, protože funguje i tam, kde není signál, a navíc si v ní můžete nastavit turistickou mapu, abyste viděly nejen všechny značené trasy, ale i pěšinky, polňačky a kdejaké další cesty.
Když jsem před třemi lety šla na svůj první výlet, pořád jsem kontrolovala mapu. Jestli jdu dobře, jestli jsem nezabloudila, jestli jsem to špatně nezadala. No a co, to k tomu patří. První výlet byl sice krkolomný a oproti dnešku jsem se cítila totálně nejistá, ale dnes sedím za stolem a píšu článek o tom, jak jít sama ven. Takže klidně tu mapu stále sledujte, nebudete tolik nervózní. Ačkoli je v pohodě si říct, že nervozita, kontrola, připravenost k začátku samostatných procházek a turistiky patří.
Délku si odhadněte podle sebe, třeba 8 kilometrů pro začátečníky je naprosto v pohodě, zvládnete je totiž pohodlně ujít i za dvě hodiny. Podívejte se, kudy trasa vede, a myslete také na to, kdy hodláte vyrazit. Například na cyklostezce bude o víkendu jezdit hodně lidí, ale ve všední den se může stát, že tam nepotkáte ani živáčka. Uvědomte si i to, že nic nemusí být perfektní. Detaily vychytáte časem, teď prostě jen jděte.
Co budete potřebovat
Láká vás naběhnout do outdoor shopu a koupit ten nejlepší, nejlehčí, nejnovější bágl na trhu? Nejste sama. Pravda je však taková, že nepotřebujete doslova nic, žádné vybavení, žádné nákupy sportovního oblečení, na tyto jednoodpolední či jednodenní výlety nový batoh ani boty nejsou potřeba, vystačíte si s tím, co už máte doma. Vezměte si staré pohodlné kecky, hlavně ne pohorky! Pohorky jsou v našich končinách na krátké trasy opravdu zbytečná obuv, těžká, tvrdá a nepohodlná. Obyčejné tenisky bohatě postačí.
I když jdete na krátký výlet, pro jistotu si přibalte powerbanku. Sice ji nejspíš nepoužijete, ale určitě nechcete mít na výletě stísněný pocit, že se vám vybije mobil. Cestu si můžete naplánovat tak, abyste narazila na bufet, kde si dáte třeba kafe a hranolky. Proč ne, jde o to si ji užít. Zároveň se ale na kiosek nespoléhejte, nemusí být momentálně otevřený, a mějte u sebe alespoň litr vody a malou svačinu jako ovoce, müsli tyčinku, toast.
Co udělá sólo výlet s vaší hlavou?
Mockrát se mi stalo, že můj výlet byl i o tom, že jsem přemýšlela o práci, co je potřeba udělat, co se pokazilo a jak to příště vylepším... I to k tomu patří. A píšu to sem schválně. Když budete čekat jen nirvánu, relax a blaho v duši, můžete zažít zklamání z toho, jak se vám hlavou pořád honí pragmatické myšlenky. Je to normální. Někdy se vám taková věc může zdát divná, možná si i řeknete, že vám samostatné výlety nejspíš nesednou, v tomto vám může pomoct poslouchat na cestě oblíbený podcast, hudbu nebo audioknihu.
Na dalším výletě si můžete dát i nějaké výzvy. Například nebýt nějaký čas mezi přestávkami online. Schválně nevyfotit ani jednu fotku (to si ale na prvním výletě jako cíl spíš nestanovujte, protože je fajn mít vzpomínku na začátek). Můžete si také říct, že kus trasy půjdete jen podle značek, ne podle mapy. Záleží jen na tom, jak to cítíte.
Už se tolik nebojíte? Tak pojďte do toho. A napište nám nebo označte profil Moje psychologie a Moderní sebeobrana. Budeme se radovat spolu s vámi, a třeba tím nakazíme další ženy. Znovu připomínám, že nejde o sportovní výkon. Jde o to být nezávislá a nečekat pořád na kamarádky, které nemají čas, nebo na chlapa, který vždycky všechno naplánuje, nebo naopak brblá, protože ho výlety nebaví. Vědomí, že to zvládnu sama a že je to tak příjemné, je prostě osvobozující a posilující.
Zdroj: autorský článek
