Dva měsíce v roce pracujete zadarmo. Proč? Protože jste žena
Ženy v Česku, stejně jako v jiných evropských zemích, vydělávají průměrně o 18 procent méně než muži. Kromě toho také pracují na hůře honorovaných místech a nebývají tak často povyšovány jako muži.
Gender pay gap (GPG) je ukazatel, který stanovuje hodnotu rozdílů v odměňování žen a mužů. Není-li uvedeno jinak, GPG je stanoven jako procentuální rozdíl mezi průměrným hodinovým hrubým výdělkem zaměstnaných mužů a žen (takto je často používán na úrovni EU, jako hlavní indikátor nerovného odměňování žen a mužů sloužící k mezinárodnímu srovnání). Aktuální hodnotu GPG každým rokem zveřejňuje Eurostat a Český statistický úřad. To nám umožňuje nejen přesně určit skutečnou výši rozdílů v odměňování žen a mužů v naší zemi, ale i zjistit, jak na tom jsme ve srovnání s ostatními státy celého světa.
Článek si poslechněte v audioverzi:
V roce 2022 činila průměrná výše rozdílu ve výdělku mezi muži a ženami v České republice 18 %. V Evropské unii je to přitom kolem 13 %. V rovném odměňování žen a mužů jsme tedy dlouhodobě pod evropským průměrem. Spočítat dnes dokážeme i tzv. očištěný GPG, který v Česku činí 10 %. Jeho hodnota vyjadřuje rozdíl v příjmech žen a mužů na srovnatelné pozici, ve srovnatelném věku a se srovnatelným vzděláním nebo délkou praxe.
Dokážeme tak přesněji stanovit, jak velkou část GPG představuje přímo samotná diskriminace. V mnohem větší míře ale dochází k nepřímé diskriminaci, která je složitější a také hůř řešitelná. A ženy také obecně pracují v oborech a na pozicích, kde jsou nižší mzdy. Většinou proto, že společnost takovou práci dostatečně neohodnocuje, a také proto, že muži bývají povyšováni častěji. Shrnuto a podtrženo: Ženy v Česku mají na výplatní pásce o průměrně 18 procent nižší částku než muži.
Mateřství a nízké pozice
Zpráva Evropského parlamentu tuto skutečnost potvrzuje a nabízí vysvětlení. Nejvýznamnější důvod nižších odměn za práci žen, a to celých 30 procent celkového odměňování, se odvíjí od toho, že častěji pracují v relativně málo placených odvětvích, jako je péče, zdravotnictví, nebo vzdělávání.
Naopak v lépe placených zaměstnáních v oblasti vědy, technologií či inženýrství je podíl mužů velmi vysoký, více než osmdesátiprocentní. Žen je také výrazně méně na vedoucích pozicích. Proč mají ženy o tolik menší šanci než muži zastávat vysoké posty a takzvané dobré pozice? Podle vědkyně Aleny Křížkové, vedoucí oddělení Gender & sociologie Sociologického ústavu AV ČR, v Česku nerovnost v odměňování významně souvisí s mateřstvím a kariérní pauzou, nedostupností zařízení péče o nejmenší děti, nedostatečnou podporou sdílení rodičovské mezi partnery i genderovými stereotypy spojenými s mateřstvím.
Právě mateřství komplikuje situaci na trhu práce tím, že jsou ženy považovány za neperspektivní, protože se očekává, že zůstanou nějaký čas doma s dětmi. A i když se ženy vrátí do práce, automaticky se předpokládá, že péče o děti bude jejich prioritou. Že budou vyžadovat zkrácené úvazky, budou méně ochotné pracovat přesčasy a budou to ony, které s nemocnými dětmi zůstanou doma.
Necháme si to líbit
Svou roli hraje také to, jak se ve společnosti mluví o mzdách. Ženy si prostě nižší výdělky nechávají líbit! Nulová transparentnost ve výši odměn za práci totiž způsobuje, že se často ani nedozvědí, že jsou oproti svým mužským kolegům placeny za stejnou práci výrazně méně. Ilustrovat to můžeme například na školství, kde se mzdy dobře porovnávají. Muži zde berou v průměru o téměř dva tisíce korun více než ženy. Zcela nelogicky. Neinformovanost ovlivňuje pravděpodobnost, že se ženy budou proti genderovým nerovnostem v odměňování bránit.
Honza Vojtko na téma genderová rovnost:
Ačkoli v Česku už několik soudních případů s návrhem diskriminace v odměňování na základě pohlaví proběhlo, žádný ji dosud neuznal. Změnit by to měla nová evropská směrnice, která dá firmám povinnost zveřejnit, o kolik u nich berou ženy na stejné pozici méně než muži. Začne platit v druhé polovině roku 2026. Podle PhDr. Lenky Simerské, gestorky programu Rovná odměna, jež je systémovým projektem Ministerstva práce a sociálních věcí zaměřeným na řešení problému rozdílného odměňování žen a mužů v České republice, se Česká republika v otázce platové nerovnosti sice posouvá k lepšímu, ale stále máme co dohánět.
„Součástí řešení je transparentnost. Člověk by měl mít poměrně konkrétní představu o tom, jaká odměna je v jeho oboru obvyklá, zvláště v případě, kdy mění zaměstnání nebo se do práce vrací po nějaké pauze,“ řekla Lenka Simerská pro Český rozhlas. Dalšími faktory, které nerovné odměňování ovlivňují, jsou pak stereotypní dělení na ženské a mužské profese a bariéra skleněného stropu, což je metaforické označení pro situaci, kdy ženy na rozdíl od mužů nebývají povyšovány do nejvyšších pozic ve firmách. V této souvislosti se pak často mluví o takzvaných včelích královnách, tedy ženách, které se dostaly ve firmách vysoko, a zásadně nepodají ruku těm, které jsou pod nimi.
„Já jsem musela mnoho obětovat, nebudu ti pomáhat. Já jsem se mezi kluky vyhrabala vlastní pílí, tak se také ukaž.“ To jsou myšlenky, které se včelím královnám podsouvají a zřejmě jsou i pravdivé. Na takovou kritiku se sice můžeme dívat pohledem, že žádná žena nemá povinnost pomáhat jiné ženě, jak ale připomíná doc. Mgr. Kateřina Zábrodská, Ph.D., z Psychologického ústavu Akademie věd, pro včelí královny je typické, že svým podřízeným ženám upírají zásluhy a také pomoc. A to už lze považovat nejen za diskriminaci, ale i za toxické chování, které může přerůst až v bossing.
Ošidit se, táhnout a srůstat
Gender pay gap rozhodně není jen otázkou pocitu nespravedlnosti. Má hluboký dopad na životy žen i celých rodin. Jak například ve svém projektu pro rovné odměňování vyčíslilo Ministerstvo práce a sociálních věcí, kvůli rozdílu ve výdělku přicházejí v průměru o 80 000 Kč ročně. Paradoxem pak je, že ženy v Česku a celé západní Evropě mají vyšší vzdělání než muži. Tvoří více než 60 % absolventů magisterského studia, ale už jen necelých 30 % je zastoupeno ve vědeckých a výzkumných institucích. Mezi vysokoškolsky vzdělanými pracovníky je přitom rozdíl mezd v Česku nejvyšší – 25 %.
Ženy navíc pracují zadarmo tím, že pečují o děti a blízké, a vypadávají tak z trhu práce. Jen malé procento mužů přeruší svou kariérní dráhu z důvodu péče o kohokoli v rodině. V roce 2022 ženy tvořily 98 % příjemců rodičovského příspěvku a představovaly také 6 z 10 osob pobírajících příspěvek na péči. Na otázku, kdo se ve vaší domácnosti běžně stará o její chod, zvolilo odpověď „převážně já“ 65 % žen, ale pouze 8 % mužů. S postojem „muž má vydělávat peníze a žena se má starat o rodinu a domácnost“ souhlasí zhruba polovina české populace. Právě nutnost sladit práci zdarma s prací placenou pak vede k tomu, že ženy šidí samy sebe: na spánku, na volném čase, na kvalitě jídla. Stejně tak snižují své ambice, zatímco jejich manželé odpočívají, píšou vědecké práce, budují firmy nebo posilují své sociální kontakty, které jim pomohou udržet si pozice. A ženy se pak v padesáti, bez vybudovaných pevných pozic, stávají neviditelnými osobami, vhodnými zejména pro péči o vnoučata a pomoc „mladým“. Čili opět pro práci zadarmo.
Sehnat práci v 55 letech, kdy máte do důchodu ještě minimálně deset let, není snadné ani pro muže. Ženy se ale do tohoto bodu dostávají s horší startovní pozicí a výrazně to pak ovlivňuje výši jejich starobního důchodu. Na konci roku 2022 pobíraly penzistky zhruba o 17 % méně než penzisté, v červnu následujícího roku o 13 %. Přispělo k tomu prosazení takzvaného výchovného za děti, které alespoň částečně zlepšilo letité nesrovnalosti. I tak je ale paradoxem, že přestože společnost na péči žen do velké míry spoléhá, valně ji neoceňuje. Přitom bez dětí, které ženy porodily a o které se velkou část svého života staraly, by již dávno žádný systém penzí neexistoval.
