Jste příliš hodní? Tak přestaňte, než k sobě přitáhnete největšího narcistu v okolí
Zůstáváte v práci pravidelně o hodinu déle, abyste zachránili hořící termín, zatímco váš spolupracovník už dávno sedí v kavárně? Půjčujete peníze příbuznému, u kterého bezpečně víte, že slovo „vrátím“ ve skutečnosti říká jen tak do větru? Společnost nás od dětství učí, že být neustále nápomocný, milý a přizpůsobivý je nejvyšší ctnost. Pokud je však tato snaha chronická, stává se z ní nebezpečná past a také lákadlo pro lidi, které ve svém životě nechceme.
To, že vyhovíte všem a za všech okolností, není hrdinství, ale people-pleasing, tedy chronická snaha zavděčit se. Možná to zní nevinně, ale nejspíš je to mnohem větší problém, než si chceme připustit.
Zdravá vřelost a toxické sebeobětování
Mnoho lidí žije v představě, že jejich neustálá touha vyhovět všem okolo je projevem hluboké empatie a lásky k bližním. Podle studie časopisu Journal of Personality and Social Psychology je to ale mýtus. Je totiž potřeba důsledně rozlišovat mezi dvěma pojmy. Prvním je communion, což představuje zdravou lidskou vřelost, soucit a přirozenou touhu po harmonických vztazích. Protikladem je pak unmitigated communion, nekompromisní vřelost, která znamená jednostranné zaměření na druhé a úplné potlačení sebe sama.
Být empatický a pečující je v pořádku, ale lidé s nekompromisní vřelosti mají tendenci se až příliš zapojovat do cizích problémů, a naopak zanedbávat své vlastní potřeby. Navíc čím víc se tito lidé snaží zajistit pohodu ostatních, tím horší je kvalita jejich vlastních partnerských a přátelských vztahů. Jejich sebeúcta je totiž stoprocentně závislá na hodnocení zvenčí. Když se rozdávají na maximum a okolí to začne brát jako samozřejmost, mohou se v nich hromadit negativní pocity a vyčerpání.
Magnet na narcisty
Největším sociálním rizikem lidí s chybějícími hranicemi je však to, koho do svého života nevědomky přitahují. Lidé toužící vyhovět jsou jako magnet na manipulátory, což potvrzuje i studie psycholožky Elizabeth Edershile. Podle ní totiž narcisté vnitřně neustále přepínají mezi dvěma stavy. Jedním z nich grandiozita, tedy pocit absolutní nadřazenosti, a tím druhým pak zranitelnost, která se projevuje hlubokou skrytou nejistotou.
Jenže když osoba s narcistickými rysy vstoupí do kontaktu s člověkem, kterého vnímá jako submisivního a vřelého, okamžitě přepíná do grandiózního módu. Podřízenost a snaha vyhovět totiž fungují pro narcistu jako okamžité palivo pro jeho vlastní křehké ego. Vaše ochota ho tedy neobměkčí, naopak mu dává prostor k tomu, aby vás začal využívat, jak jen to jde.
Jak z této pasti ven?
Změnit vzorce chování, které máme hluboko zakořeněné, vyžaduje čas a někdy i radu odborníka. Nicméně někde je potřeba začít. Zkusit můžete tyto tři poměrně jednoduché strategie.
- Pravidlo 24 hodin: Lidé se sklony k people-pleasingu odpovídají na prosby automaticky kladně. Než mozek stihne vyhodnotit, že nemají kapacitu, řeknou „Ano“. Naučte se univerzální větu: „Zní to zajímavě, podívám se do kalendáře a dám ti vědět zítra.“ Tím získáte čas, přerušíte automatický submisivní impuls a ochráníte svou nervovou soustavu před dalším přetížením.
- Sendvičová metoda: Abyste nesklouzli k sebezanedbávání, ale zároveň si udrželi zdravou schopnost sociálního propojení, balte své odmítnutí do tří vrstev: pozitivní úvod, jasné NE a pozitivní závěr. V praxi to může vypadat takto: „Moc mě těší, že se mnou chceš jít na kávu a probrat ten projekt, ale tento týden mám úplně plno. Ráda tě uvidím příští měsíc, až bude větší klid.“
- Audit návratnosti: Sepište si lidi, pro které se nejvíce obětujete, a položte si u každého z nich upřímnou otázku: „Měli by mě tito lidé rádi a vyhledávali by mojí společnost, i kdybych pro ně přestal/a dělat to, co pro ně dělám?“ Pokud je odpověď záporná, nejde o přátelství, ale o jednostranně výhodný vztah, kde sloužíte pouze jako bezplatný zdroj pro sycení cizího ega.
Hranice jako projev sebeúcty
Je klíčové si uvědomit, že zdravé osobní hranice nejsou projevem sobectví, ale nezbytným vyjádřením úcty k sobě samému. Pokud nezačnete říkat „ne“ požadavkům, které vás emočně i fyzicky decimují, nebudete mít nikdy dostatek kapacity na svůj vlastní život.
