Své emoce nehacknete: Proč doplňky stravy a ledové sprchy nevyřeší vaši úzkost
Na všechno existuje pilulka, tak přesně tato představa nás dovádí do pekel. Například když začneme hackovat úzkost. Máme ale šanci pochopit, že je něco špatně a začít to řešit, když se naučíme vnímat signály, které nám vyšle naše tělo? Není to příjemné, ale je to záchranný kruh.
Jakub přišel do Prahy studovat Vysokou školu ekonomickou z menšího města na Vysočině. Přesun provázely obavy i těšení se na nový život. Ve všem se zorientovat a najít si kámoše mu sice chvíli trvalo, ale nakonec zapadl do party lidí a všechno relativně fungovalo. Jezdilo se na chaty, hory, chodilo na volejbal a párty.
Někdy měl Jakub pocit, že moc nezapadá. Oproti klukům byl z chudších a konzervativnějších poměrů. Sice mu nikdo nic nedával najevo, ale prostě si nechtěl připadat pozadu. Ani sebelepší adaptogeny nevyřeší v člověku nahromaděnou úzkost a stres.
VIDEO TIP: V čem všem mohou pomoci psychedelika? Zeptali jsme se psycholožky Pomothy
V posledním ročníku narazil na YouTube na videa různých influencerů zejména z USA a začal pronikat do tajů biohackingu. Poprvé, když viděl takové video, měl pocit, že našel manuál k životu, který mu doma vlastně nikdy nikdo nedal. Nesmírně ho to bavilo. Konečně měl způsoby, kterými na to může vyzrát, může mu být dobře, může se zlepšovat. A u studených sprch, měření spánku a vstávání v pět to nekončilo.
Chtěl vydělávat peníze a být nezávislý. Takže si po škole sehnal práci v nadnárodní firmě, kterou vybral hlavně podle nabízeného platu, jehož část investoval. A přemýšlel nad vlastním podnikáním. A pak tu byly holky. Jeho postavení v partě se hodně zlepšilo díky penězům, postavě vyrýsované z posilovny, takže si to nehodlal kazit. I tohle se dá hacknout, to už od různých guru osobního rozvoje a influencerů věděl. Něco mu přišlo zvláštní, ale důležité bylo, aby jeho přítelkyně byly dost krásné a moc si nevyskakovaly.
Biohacking je lákavý právě tím, že nabízí jednoduché rovnice: Když uděláš X, stane se Y. Jenže emoce takhle nefungují, a to bolí. Jakubovi se stalo to, co spoustě mladých lidí. Úzkosti a celá škála dalších pocitů, které prožíval, byly nepříjemné a neuměl je pojmenovat, a tak se pokusil je hacknout zaručenými návody z podcastu a videí.
Věděl všechno o spánku, vitaminu D3, správném cvičení i dopaminu. Věděl, jak balit holky a co je toxický vztah. Akorát stále špatně spal, vztahy mu moc nešly a necítil se nic moc, i když dělal všechno podle svých představ správně. Zatím se mu to dařilo odsouvat.
Negativní pocity hacknout nejde
Samozřejmě, že takhle to není u všech, kteří zavádějí do života suplementy, optimalizují spánek a promyšleně střídají silový trénink s během. Ale týká se to překvapivého množství právě mladých mužů, kteří nejsou vychováváni k zacházení s emocemi.
Mezigeneračně se to sice zlepšuje, ale stále je pro většinu z nich zpracování emocí abstraktní pojem, o němž už slyšeli, ale ve skutečnosti nevědí, co si pod ním představit. A nevědí to většinou ani influenceři, které sledují. To, co sledující od influencerů vědí, je, že mozek a tělo se dá hacknout, aby pracovaly optimálně, že když včas začnou investovat, tak mohou ve čtyřiceti pracovat z pláže a na smrt a stáří je tu longevity.
Úzkost, smutek, strach či marnost vnímají jako nepříjemné pocity, které se přece dají přehackovat, a někam je zasunou. Vztek je možná v pořádku, ten patří k mužství, zbytek otravuje život. Jenže emoce nejsou chyba v systému, jsou součástí operačního programu. Ani sebelepší adaptogeny nevyřeší nahromaděnou úzkost a stres, které budí Jakuba ve dvě v noci nebo mu nedovolují usnout v tichu. Musí si pustit podcast, jinak by nespal vůbec. Máte to podobně? Pak je dobré vědět, že spánek není jediná oblast, kde se mohou nezpracované emoce hlásit o slovo. Někdo má zažívací potíže, někomu cuká v oku, u jiného se objeví autoimunitní onemocnění, projevů může být řada.
4 KROKY PRÁCE S EMOCEMI (KTERÉ NEJDOU HACKNOUT)
1. Zpomalit a všimnout si, že se něco děje: dech, tělo, napětí, myšlenky.
2. Pojmenovat emoci: strach / smutek / vztek / stud / úzkost.
3. Vyslechnout její zprávu: „Co mi říká? Před čím mě varuje?“
4. Reagovat: ne impulzivně, ale vědomě, hledat víc než jednu strategii (odpočinek, změna práce, rozhovor, hranice, terapie).
První kroky ke zvládání emocí
Co by měl Jakub dělat? Nejprve si uvědomit, že nějaké emoce má, pojmenovat je, případně najít, kde jsou uloženy v těle. A být s nimi, nepřehlušit je podcastem, seriálem na Netflixu ani párty s alkoholem a substancemi. Jakub si rád dá po práci skleničku whisky, je mu to příjemné a zároveň stylové, a ze všeho nejvíc to pomáhá spláchnout den. Sice ví, že alkohol je na spánek nejhorší a zvýší sí jím tepovou frekvenci, ale všechno ostatní přece dělá dobře a nic se nemá přehánět.
Druhým krokem je zjistit, jakou informaci emoce nesou. Lidem i zvířatům slouží jako upozornění, které se nedá vypnout, ale dá se na něj hodit polštář, to už víme. V pravěku nás upozorňovaly, že se máme schovat (strach), utíkat (strach), bojovat (vztek, strach), něco nechat být (znechucení), izolovat se (smutek), něčeho dělat víc (radost), zastavit se (překvapení), spolehnout se (důvěra), v klidu odpočívat (spokojenost), připravit se (očekávání).
A dnes je to stejné, jen interpretace není tak jednoduchá a neexistuje pro ni zcela jasný návod. Musím se ptát sama sebe, co se mi můj strach snaží říct? Proč mě opakovaně štve práce? Jakých potřeb a hodnot se moje pocity týkají?
Emoce jako motivace ke změně
Jakub jel měsíce na adrenalin a disciplínu, ale tělo i mysl na dluh. Cena byla tvrdá. Po jednom náročném dni v práci a zrušeném rande si dal o dost víc whisky než obvykle, a pak ho napadlo, že už toho má prostě všeho dost a dal si všechny prášky, co doma našel. Naštěstí se jen strašně pozvracel. Že se pokusil o sebevraždu, mu došlo až daleko později.
Právě na terapii se učil pojmenovávat, co se mu děje, a rozeznat, co se mu emoce snaží říct. Třeba, že stres a úzkost pocházejí z práce, která mu sice slušně vydělává, ale už v sobě má tolik politiky, podlézání a zodpovědnosti za věci, které nemůže moc ovlivnit, že to nezvládá.
Posledním krokem je zjistit, k čemu se nás emoce snaží motivovat. Jaké chování po nás chtějí. To se nám nemusí líbit, ale vždycky existuje více strategií, jak na takový požadavek odpovědět a emoci uvolnit. Což je daleko složitější, než zapít ráno hrst suplementů. Ale když se na potřebné kroky podíváme realisticky, minimálně první dva nemusí být o moc složitější, než se naučit pravidelně cvičit.
A důležitá věc: Nemluvíme jen o mužích, stejně tak i ženy se snaží přehlušovat své úzkosti výkonem, perfekcionismem či seberozvojem, jen mají o něco menší společenskou bariéru v přiznání, že potřebují pomoc. Žen, které hackují svůj život, je zkrátka méně, nebo to dělají jinak než muži.
Hledání balancu
I samotný biohacking má svá rizika. Snaha optimalizovat každou minutu dne paradoxně zvyšuje úzkost, protože posiluje pocit, že člověk není nikdy dost efektivní. Navíc v biohackingu jde o převzetí kontroly nad vlastním zdravím, což je pozitivní věc, ale i ta se dá přehnat a v extrémním případě může skončit třeba obsesivní kontrolou v podobě orthorexie (poruchou příjmu potravy) nebo orthosomnie (poruchou spánku).
Studie, která vznikla na Cornellově univerzitě pod vedením biostatistika dr. Yuezhou Zhanga a byla. publikovaná v roce 2025, ukázala, že i když lidé pravidelně sledují spánek, tep a aktivitu pomocí chytrých gadgetů, u části z nich se přesto objevil náhlý nárůst symptomů úzkosti či deprese". U někoho jiného může přispívat už k tak rozvinuté narcistní obsesi.
Tohle všechno neznamená, že převzít zodpovědnost za svoje zdraví, snaha o jeho zlepšení a osobní rozvoj jsou špatně. Nakonec i Jakub poté, co prošel terapií a naučil se zpracovávať svoje emoce, si spoustu svých zvyků ponechal, protože jsou v principu užitečné a duševní zdraví podporují. Ale neřeší ho.
Jaké jsou tedy varovné signály, že nehackujete své zdraví, nýbrž úzkosť? Klesá vaše radost, roste kontrola: „Často měřím, porovnávám, sleduji pokrok, ale necítím se lépe." Porušení pravidel vyvolává paniku: „Pokud si nedám cold shower, mám pocit selhání."
Snaha optimalizovat kromě jiného i své emoce: „Pocity beru jako problém, má být odstraněn." Potíže s relaxací: Nemůžu vypnout. I odpočinek je úkol. Příbírání dalších hacků, i když staré nefungují." Tělo protestuje: „Nespím, mám problémy se zažíváním, jsem stále v napětí, buší mi srdce."
SIGNÁLY, ŽE UŽ HACKUJETE ÚZKOST (6 VAROVNÝCH ZNAKŮ)
1. Klesá radost, roste kontrola: Často měřím, porovnávám, sleduji „pokrok“, ale necítím se líp.
2. Porušení pravidel vyvolává paniku: Nedám si studenou sprchu, mám pocit selhání.
3. „Optimalizuji“ i emoce: Pocity beru jako problém, který má být odstraněn.
4. Nemůžu vypnout: I odpočinek je „úkol“.
5. Stále přidávám další hacky: I když staré nefungují.
6. Tělo protestuje: Nespavost, zažívání, napětí, bušení srdce.
