Rané trauma: sedm z deseti dětí v péči SOS vesniček se s ním potýká
94 % dětí v péči SOS dětských vesniček prožilo v raném dětství stresující nebo traumatické zážitky. U většiny z nich to ovlivnilo jejich další chování a prožívání. Co je to vlastně rané trauma a proč není záležitostí jen u týraných dětí?
Co je rané trauma?
Rané trauma lze popsat jako závažnou událost nebo zkušenost, která postihne dítě v nejútlejším věku. Jedná se o situace, které dítě vnímá jako ohrožující či bolestivé, přičemž z nich nemá možnost uniknout ani je zvládnout vlastními silami. Je prokázáno, že trauma prožité v prvních letech života, nebo dokonce už v prenatálním období, zásadně ovlivňuje vývoj mozku i chování dítěte. Jeho dopady si dítě může nést po celý život a často se projeví až s odstupem času. Následky přitom bývají závažné a jejich náprava mnohdy vyžaduje dlouhodobější terapii.
„Velká část traumat, se kterými se v praxi setkáváme, vzniká v době, kdy dítě ještě nedokáže mluvit nebo si později tyto zážitky vědomě vybavit. V podvědomí ale zůstávají. Takové děti jsou pak častěji ohrožené psychickými potížemi, závislostmi nebo nezdravými vztahy,“ popisuje ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.
Povědomí o raném traumatu je však stále nízké. Potvrzuje to i průzkum Generali České pojišťovny, podle kterého jen pětina Čechů ví, co rané trauma znamená. „Z průzkumu vyplynulo, že přes 40 % lidí si myslí, že děti zasažené raným traumatem bývají hlavně zakřiknuté. Taková představa ale neodpovídá realitě. Je vidět, že veřejnost se v problematice často neorientuje, a právě proto je důležité o ní víc mluvit. S SOS vesničkami nás spojuje přesvědčení, že každé dítě potřebuje bezpečí a laskavou péči. Naši spolupráci vnímáme jako příležitost podpořit organizaci, která dlouhodobě pomáhá tam, kde je to nejvíc potřeba," říká Monika Majerčíková, manažerka externí komunikace a CSR z Generali České pojišťovny. |
Nejčastější příčiny traumatu: rozpad rodiny a ztráta blízkých
Sociální pracovnice jako nejčastější zdroj traumatu uvádějí rozpad původní rodiny – s touto zkušeností se potýká 67 % dětí. Nejde přitom jen o rozvod nebo rozchod rodičů, ale také o jejich dlouhodobý nezájem, odložení dítěte po porodu nebo, ve výjimečných případech, úmrtí jednoho z rodičů.
U více než poloviny dětí (54 %) trauma vzniklo kvůli závažnému selhání rodičovské role. Patří sem situace, kdy je rodič závislý na alkoholu či jiných návykových látkách, nebo kdy dítě ještě před narozením čelí tzv. prenatálnímu traumatu – například pokud matka během těhotenství zažívá domácí násilí, abnormální stres či sama užívá drogy. Dalšími faktory jsou psychiatrické onemocnění rodiče nebo jeho pobyt ve výkonu trestu.
44 % dětí v péči SOS dětských vesniček si také odneslo trauma ze situací, při nichž se ocitaly v přímém ohrožení. Nejčastěji šlo o opakované zásadní zanedbávání péče, fyzické násilí (ať už přímo na dítěti, nebo násilí na jiném členu rodiny, jemuž dítě přihlíží), psychické týrání nebo sexuální zneužívání.
Vliv traumatu na duševní zdraví dětí
Podle hodnocení sociálních pracovnic ovlivnilo prožité trauma chování a prožívání dítěte středně výrazně nebo výrazně ve třetině případů, na dalších 39 % dětí mělo vliv mírný nebo minimální.
Mezi nejčastější projevy patří prudké výkyvy nálad a obtížná regulace emocí, některé děti trpí nadměrnou úzkostí, apatií nebo sklony k sociální izolaci. U 8 % dětí se vyskytují závažné projevy, jako jsou myšlenky na sebevraždu, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy či výskyt halucinací a bludů.
Sociální pracovnice uvedly, že přestože s dětmi aktivně pracují a využívají k tomu vhodné terapeutické metody, v některých případech to nestačí. Třetina dětí podle nich potřebuje také odbornou péči psychologa nebo psychiatra.
„Dětem, které potřebují i další odbornou pomoc, se ji snažíme vždy zajistit, průzkum ukázal, že se nám to daří z 65 %. K tomu, aby dítě docházelo k odborníkovi, je totiž nutná součinnost rodiče jakožto zákonného zástupce, což se ne vždy podaří. V České republice je navíc zásadní nedostatek odborníků z řad dětských klinických psychologů a psychiatrů, zejména v některých krajích,“ upozorňuje Šalátová.
Téměř třetina (29 %) Čechů věří, že rané trauma hrozí pouze týraným a zneužívaným dětem. „Ve skutečnosti mohou v dětech zanechat hlubokou stopu i jiné situace, jako například přetahování se o děti ze strany rodičů při komplikovaném rozvodu nebo závažná nemoc blízkého člena rodiny. Rané trauma se netýká jen těch nejkřiklavějších případů, kdy bylo dítě týráno nebo zneužíváno, ale bohužel mnohem širší skupiny dětí, než si většina lidí uvědomuje," dodává Jindra Šalátová, ředitelka SOS dětských vesniček. |
O průzkumu mezi sociálními pracovnicemi
Průzkum přináší data za 1160 dětí v péči SOS dětských vesniček, zúčastnilo se ho 59 sociálních pracovnic a pracovníků organizace, kteří jsou s těmito dětmi v pravidelném kontaktu. Jedná se převážně o děti vyrůstající v pěstounské péči a o děti žijící s vlastními rodiči, kteří se ale potýkají se závažnými problémy a často jim hrozí odebrání dětí z péče. Průzkum vznikl ve spolupráci s Generali Českou pojišťovnou, která už od roku 2023 podporuje SOS dětské vesničky a jejich pomoc znevýhodněným rodinám s dětmi do 6 let.
„Naším cílem je rozšířit osvětu o raném traumatu a pomoci během 5 let až 5 000 dětí," říká Monika Majerčíková, manažerka externí komunikace a CSR z Generali České pojišťovny.
