Komentář: Když se máma s tátou neshodnout, kolik dětí je tak akorát
Jako máma početnější rodiny vám musím hned v úvodu prozradit, že tři děti jsou hodně dětí! Ale teď vážně. Kolik dětí je ideální mít, v jakém věkovém rozmezí a lze vůbec něco takového určit?
Otázkou ideální rovnováhy mezi věkem dětí, jejich pohlavím, povahou a zachováním sourozeneckého pouta se zabývala nejedna studie. Jednou z nejcitovanějších z posledních let se stal výzkum z University of Michigan (2019, Parental Well-being and Sibling Spacing Study), kde se píše, že ideální rozestup mezi sourozenci z pohledu rodičovského duševního zdraví je přibližně pět let mezi prvním a druhým dítětem.
To je doba, která údajně umožňuje rodičům se zregenerovat a zároveň zorientovat v nové roli. Laicky řečeno, je to dostatečně dlouho, abyste zapomněli na spánkovou deprivaci, ale ne zas tak moc dlouho, aby se vám z hlavy vykouřilo, jak se přebaluje. Pokud se rozhodnete pro dalšího potomka, mezi druhým a třetím dítětem je ideální rozestup okolo dvou až tří let, kdy jsou si děti dost blízko, aby si byly společníky, ale dost na to, aby si mohly uchovat vlastní prostor.
Nebo si taky můžete „nasekat“ všechny tři děti během necelých pěti let, a až následně hledat, co doporučují odborníci. Potom si, stejně jako já, musíte každý den připomínat, že rodina zkrátka není projekt, který se dá naplánovat. Je to proces. Proměnlivý, nedokonalý a přesto naprosto dokonalý ve své nedokonalosti.
Ideální rovnice v případě tří dětí vychází: holka – kluk – holka, s pěti lety mezi prvním a druhým a dvěma a půl lety mezi druhým a třetím. A když už jsme u těch tří dětí, nezapomínejme na to nejdůležitější – trávit s nimi čas individuálně. Což platí i v případě, že máte dvě. A možná trochu překvapivě to nejvíce platí u dvojčat.
Být s dítětem jeden na jednoho je podceňovaná maličkost, která dokáže nevídané. Sama jsem bývala překvapená, jak se svět najednou ztiší. Dítě se uvolní, nemusí soupeřit o slovo, o místo na klíně ani o pozornost. Váš pohled se na chvíli soustředí jen na ně, a ono to pozná. Tyto chvíle, zdánlivě obyčejné, se stávají kotvou, k níž se děti vracejí v okamžicích, kdy svět působí příliš hlučně a chaoticky.
Abychom to uzavřeli, pomůžu si slavnou první větou z Tolstého románu Anna Karenina: „Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná svým způsobem.“ To znamená, že nezáleží na tom, kolik máte dětí. Záleží na tom, abyste byli šťastná rodina. A rodinu můžete tvořit i jako pár. Pár, který se rozhodl být bezdětný. Ale věřím, že toto všichni víte.
Zdroj: autorský článek
