Komentář: Když máma s tátou cestují s dětmi a kinetózou
Protože je léto obdobím výletů a dlouhých cest k moři nebo na chalupy, které často vyžadují i několikahodinové jízdy v různých dopravních prostředcích, mohlo si tak mnoho z nás opět připomenout, že v autě cestujeme kromě členů naší rodiny ještě s jedním pasažérem. Kinetózou neboli nemocí z pohybu.
Protože je léto obdobím setkávání a dovolených, které často vyžadují i několikahodinové jízdy v různých dopravních prostředcích, mohlo si tak mnoho z nás opět připomenout, že v autě cestujeme kromě členů naší rodiny ještě s jedním pasažérem. S dámou zvanou kinetóza. Že s vámi nikdo takový nejezdí? Možná o ní jen nevíte.
Kinetóza by se dala zjednodušeně popsat jako stav, kdy se hádá mozek s tělem. Tím myslím jiný rozpor, než když váš řvoucí dvouleťák v nezvladatelném záchvatu válí sudy po zemi, protože jste začali jeho banán loupat ze špatné strany.
Kinetóza je soubor nepříjemných příznaků, které vznikají při pasivním pohybu těla. Tedy například v autě, kdy vy sedíte, vaše tělo se nehýbe, ale oči registrují pohyb okolí. Mozek je zmaten. Snaží se rozkódovat, zda se tedy hýbete, nebo nehýbete. A mezitím, co se tuto smyslovou hádanku snaží vyřešit, začínáte prožívat první fyzické příznaky kinetózy: Studený pot, nevolnost, závratě, bolest hlavy a to vše dohromady často vrcholí zvracením.
Kinetózou trpí nejčastěji malé děti. Začíná kolem dvou let a kolem šestého roku mizí, někdy však zůstává až do začátku puberty a odchází přibližně kolem dvanáctého roku. Samozřejmě jsou mezi námi i smolaři, které kinetóza neopustila a trpí jí celý život. Častěji jsou to ženy než muži.
Paradoxem je, že podle evoluční teorie nás měla kinetóza vlastně chránit. Rozpor mezi smyslovými vjemy mohl v dávné minulosti znamenat otravu halucinogenními rostlinami. Mozek tedy spustil obranný reflex - zvracení, aby se zbavil potenciálního jedu. Dnes se sice nejedná o požití halucinogenu, ale o jízdu v dopravním prostředku či plavbu lodí, což mozku způsobuje velmi podobný rozpor. Snaží se nás proto „zachránit" právě vyvoláním zvracení, protože náš nervový systém se za tisíce let nezměnil natolik, aby se tuto reakci odnaučil.
Nevolnost z pohybu rozhodně není výmyslem nové doby. První zmínky o ní najdeme už ve starověku a ve středověku se spolu s rozvojem námořní dopravy stala kinetóza běžným tématem cestovatelských deníků. Námořníci si všímali, že potíže často po několika dnech zmizí, a dnes víme, že šlo o adaptaci mozku.
Takže vaši pozvracení drobečci klimbající v autosedačkách za své období nevolností opravdu nemohou. Nedělají to naschvál a nemají to pod kontrolou. Je to jejich starý mozek, který se snaží chránit tělo v novém světě. A my rodiče můžeme udělat jen o málo víc než čekat, až dozraje. Přeji vám co nejméně prozvracených kilometrů!
Zdroj: autorský článek
