V každém předsevzetí je naděje a snaha změnit něco k lepšímu, nerezignujte na ně

Začít znovu a lépe, kdo by to nechtěl. Jenže opakovaná selhání při uskutečňování novoročních předsevzetí jsou důvodem ke skepsi. Nevzdávejte to. Každé předsevzetí znamená naději a snahu změnit něco k lepšímu, je v něm kus optimismu, energie, víry. Životaschopnost se v životě určitě počítá!
Novoroční předsevzetí si nedávám,“ poznamenává trochu opovržlivě kamarád. „Když se pro něco rozhodnu, tak to udělám hned a nemusím čekat na nový rok.“ Jeho vůli bych tedy chtěla mít. Jistěže, k životní změně můžeme přistoupit hned, jak nám uzraje v hlavě, ale to období na konci roku, kdy se všechno přibrzdí a nic nefunguje jako obvykle, nutká k bilancování. Jistě, je to i zvyk, dělá to po staletí kdekdo kolem, ale nikdo nás fyzicky nenutí přemítat nad minulým rokem a přicházet se strategiemi změny pro ten příští. Mnozí přece tak rádi otevíráme nové nepopsané diáře a kalendáře, ve kterých se většinou najde pár bílých stránek, které přímo vyzývají k tomu, abychom si sepsali plány a cíle na příští rok.
Nový začátek a falešné naděje
V této době na nás působí vědci popsaný „efekt nového začátku“. Milníky totiž obecně pomáhají motivovat k aspiračnímu chování. „Dopamin spojený s oslavami vytváří neurobiologický časový mezník. Něco bylo před uvolněním dopaminu a něco bude po něm,“ vysvětluje americký neurovědec Andrew Huberman s tím, že úspěch záleží na tom, jak dokážeme rozdělovat časová období. Podle něj je lepší, když si vybereme kratší časové horizonty a snažíme se o změnu v jejich mezích, až později ji posouváme do dalších kratších horizontů. Je to strategicky výhodnější, než ji rozvrhovat v rámci celého roku. Dopředu stanovené datum umožní se na změnu psychicky připravit.
Pozor ale na syndrom falešné naděje, který se projevuje nadměrnými očekáváními a přílišnou sebedůvěrou. Plán na změnu může začínat s velkými nadějemi (tj. falešnou nadějí), ale nerealistická očekávání mohou zničit jakýkoli cíl. Mnozí, a zejména snílci z podstaty, to dobře známe. K tomu, abychom věděli, že dodržet novoroční předsevzetí není zas tak jednoduché, nepotřebujeme žádné statistiky nebo výzkumy. Co ale potřebujeme, aby měl restart dobrý výsledek, je upřímnost. Položme si pár otázek a nad odpověďmi přemýšlejme. Opravdu po té změně toužíme? Je to skutečně naše přání? Jak moc je důležité? „Měl/a bych...“ totiž nestačí.
Co je dobré vědět, pokud jste se rozhodli zhubnout

Psycholožka Pavla Koucká potvrzuje, že si máme vybrat předsevzetí, která opravdu z hloubi duše chceme. „A zároveň jsou pokud možno konkrétní, představitelná. Je hezké si říct: Nebudu křičet na děti, nebudu se cpát sladkým nebo budu lepším člověkem. Ale co to konkrétně znamená? Jak to udělám, když mě děti vytočí? Dokážu tomu předejít? Jak? Jak zareaguju, až mě bude honit mlsná? Šanci na úspěch obvykle zvyšuje, když si na takové otázky dovedeme odpovědět. A taky, když o svých předsevzetích povíme blízkým. Ti nás mohou podržet, pokud bychom měli tendenci selhat.“
Sílu zvyku nový rok jen tak nezlomí
Udělat ze zdravého stravování nebo pravidelného pohybu nedílnou součást našich životů je velký úkol, ke kterému pouhé odhodlání nestačí. Klíčem je pochopení, jak vlastně fungují naše zvyky. „Zvyky nejsou naším osudem,“ zdůrazňuje americký novinář Charles Duhigg, který je autorem seberozvojového bestselleru Síla zvyku. Zvyky, a tedy i zlozvyky, se nás drží, protože vyvolávají touhu. A ta po čokoládě, pytlíku brambůrek, dalším dílu seriálu nebo prostě jen po tom, zůstat v posteli, je často mnohem silnější než my. Podle Duhigga ale touha naštěstí funguje i při vytváření dobrých zvyků. Když si lidé zvyknou na cvičení, pak po něm svým způsobem začnou toužit. Odměnou jim jsou endorfi ny, nebo skutečně uspokojivý pocit úspěchu z překonávání sama sebe.
„Nesnažte se touze odolat, přesměrujte ji,“ radí Duhigg. Chcete-li změnit zvyk, nahraďte rutinní akci jinou rutinou. Třeba kuřáci na „odvykačce“ si dají nikotinovou žvýkačku, napijí se vody, udělají pár kliků, cokoli fyzického, co přesměruje pozornost. Problém je, že osamocená metoda nahrazování zvyků často funguje do doby, než se objeví silný stresor, který nás uvrhne do náruče starého zvyku ještě hlouběji. Znají to dobře alkoholici. Pak prostě nezbývá, než začít znovu a komplexněji, terapeutický manévr musí mít širší záběr.
Duhigg je zastáncem myšlenky, že vůle je sval, může se proto trénovat, ale také unavit. Sílu vůle oslabuje například nedostatek samostatnosti. Změny lze dosáhnout zaměřením se na stěžejní zvyky, které mohou přinášet malá, zato důležitá vítězství. Například u lidí, kteří chtějí zhubnout, může být startovním bodem pozitivní změny vytrvalé vedení stravovacího deníku. Každý den, kdy vytrvají a vezmou do ruky tužku, aby poctivě zaznamenali, co snědli a vypili, je posílí, i kdyby měli popravdě zapsat své stravovací hříchy.
Lidé často lžou, aby uchovali tajemství, které by mohlo někoho poškodit, pokud by bylo odhaleno.
Lhaní může být použito k ochraně někoho před následky jeho činů.
Lidé mohou lhát, aby se vyhnuli nepříjemným nebo nekomfortním situacím.
Jedním z důvodů lhaní je snaha vyhnout se ztrapnění nebo ponížení.
Lidé často lžou, aby se vyhnuli trestu za své činy.
Lhaní může být použito k získání obdivu nebo uznání od ostatních.
Někdy lidé lžou, aby získali nějakou formu výhody nebo prospěchu.
Lhaní může být nástrojem pro získání moci nebo kontroly nad ostatními.