Proč tak rádi podvádíme sami sebe? Chceme se cítit chytřejší, nese to ale rizika
Možná si občas při luštění křížovky nenápadně pomůžete googlením. Nikdo vás nekontroluje, nejde o peníze, přesto si trošku nepoctivě vypomůžete. Zdaleka nejste jediní. Proč to děláme?
Třeba nejste typ na luštění, ale když si při dietě otevřete aplikaci na počítání kalorií, tak trochu od oka si zapíšete o něco lehčí oběd, než jaký ve skutečnosti byl. Výzkum publikovaný v Journal of the Association for Consumer Research ukazuje, že lidé podvádějí i tehdy, když z toho nemají žádný vnější zisk. Jedinou odměnou je nám dobrý pocit, že jsme zdravější, chytřejší nebo schopnější. Háček je v tom, že si to často začneme opravdu myslet.
Psycholožku Saru Loughran Dommer zaujalo právě tohle. Ne velké kriminální podvody, ale ty drobné, každodenní. Proč si nápovědou „pomáháme“ v mobilní hádankové hře, když tím vlastně podvádíme sami sebe? Loughran Dommer navrhla sérii experimentů, ve kterých účastníci měli možnost si nenápadně přilepšit, třeba si zapisovat právě nižší kalorický příjem, „přifouknout“ si skóre v testu inteligence nebo nadhodnotit, kolik anagramů zvládli vyřešit.
Výsledek byl překvapivě konzistentní, když měli lidé příležitost podvádět, často ji využili. Jenže jejich „vylepšený“ výkon pak ovlivnil to, jak sami sebe vnímali. Ti, kteří si v testu pomohli, nejenže dosáhli lepších výsledků, ale zároveň věřili, že jsou skutečně chytřejší. Dokonce očekávali, že budou stejně dobří i příště, i když už žádná nápověda k dispozici nebyla. Náš mozek si zkrátka rád upraví realitu tak, aby se v ní cítil dobře.
Upřímnost nade vše
Podobně to fungovalo i u dalších úkolů. Lidé, kteří si „přilepšili“ u anagramů, připisovali úspěch vlastní inteligenci a zároveň považovali daný test za spolehlivější měřítko schopností. U finanční gramotnosti se ukázalo ještě něco navíc, a to, že když se lidé předem cítili nejistí, podváděli méně. Nejistota totiž snižovala chuť si hladit ego. Tomuto fenoménu se říká „diagnostický sebeklam“ nebo jednoduše popírání. Nejde jen o to, že si tu a tam něco vylepšíme, problém je, že pak bereme zkreslený výsledek jako důkaz o sobě samých.
Zatímco malá lež u křížovky je neškodná, v oblastech jako zdraví nebo finance nás může falešný pocit kompetence brzdit. Pokud si myslíme, že to zvládáme, nemusíme včas vyhledat pomoc, změnit návyky nebo se něco skutečně naučit. Naše mysl má tendenci nás chránit, ale někdy až příliš. Naštěstí stačí si tenhle mechanismus uvědomovat, abychom k sobě mohli být upřímnější. Jak na to, jsme popsali i v jednom předchozím článku k tomuto fascinujícímu tématu:
„Jedním z dobrých způsobů, jak rozbít svoje skleněné štíty, je uvažovat o opaku našich přesvědčení. Zpochybňovat vlastní závěry tak, jako bychom to dělali v případě, kdy by nám je vnucoval někdo cizí. Snažte se tedy najít všechny důvody, proč může být vaše přesvědčení nesprávné, pokládejte si protiargumenty a upřímně na ně hledejte odpovědi. Ukazuje se, že nás takové chování vede k tomu, abychom o situaci přemýšleli analytičtěji, což je mnohem účinnější než přemýšlet racionálně. Racionální myšlení je totiž možné jen tehdy, pokud si nalijeme čistého vína a přijmeme své nedostatky. A pamatujme, pocit, že sami před sebou neutečeme, a tudíž vůči sobě nemůžeme být neupřímní, je zřejmě ta největší lež, které věříme.“
