Leden vybízí ke změně: Jak ji ustát a uspět?
Čas na změnu je kdykoli, s lednem však přichází lavina restartů. Nové číslo v kalendáři jako by vybízelo k novému začátku, jenže někdy se zdráháme opustit známý prostor a zvyky, i když víme, že nám škodí. Většinou za tím stojí strach. Strach z toho, že přesně nevíme, co nastane. Nebo že to nové bude nakonec horší. Jak se vydat beze strachu na neprozkoumané území?
Je tady nový rok a já přemýšlím o tom, jestli se mám vydat na cestu změny. Vlastně to s příchodem nového roku ani moc nesouvisí. Hlavou mi to jede už dlouho, ale možná jen člověk potřebuje zvnějška stanovené předěly k tomu, aby se vůbec k něčemu rozhoupal. Ne, nechci přestat s kouřením ani zdravěji jíst nebo každý den nachodit víc kroků. Tedy, po pravdě řečeno, mohla bych, ale nevnímám to jako svůj hlavní problém.
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte jako audioverze. Všechny audiočlánky najdete zde.
Toužím však po opravdové vnitřní proměně. Trochu líp si nastavit svoje prožívání a vnímání sama sebe i světa kolem. Z té někdy trochu přehnaně úzkostné bytosti s malou sebedůvěrou se přetransformovat do osoby, která nemusí mít nutně najednou všechno jinak a kráčet světem jako sebevědomá lvice, ale která by věci kolem sebe viděla spíše jako příležitosti, ne problémy. Pro začátek by mi úplně stačilo dokázat si poradit s obavami a strachy, které člověka zcela přirozeně čas od času přepadnou. Takže si opakovaně kladu otázku: Jak pracovat se svojí myslí?
Stop nechtěným myšlenkám
Může si v takových případech člověk pomoct sám? O užitečnosti sebekoučinku je přesvědčen Marian Jelínek, mentální kouč, který pomáhá mnoha vrcholovým sportovcům, ale i manažerům zbavit se strachu a učí je potřebným dovednostem. Tyto techniky si podle něj ale dovede osvojit každý z nás. Když je zapojíme do každodenního života, budeme úspěšnější, protože si dokážeme poradit s nákladem takzvaných nechtěných myšlenek v hlavě, respektive je budeme umět účinným způsobem vyblokovat, zpracovat nebo transformovat. Co si pod nechtěnými myšlenkami představit?
Co je dobré vědět, pokud chcete od ledna hubnout
Kouč Marian Jelínek je rozděluje do čtyř základních oblastí. „Patří sem sféra motivace, sebevědomí, ovládání emocí, problematika koncentrace a pozornosti,“ vypočítává. „Naše subjektivní světy se plní myšlenkami chtěnými i nechtěnými. A paseku nám v nich dělají právě myšlenky nechtěné,“ upozorňuje Marian Jelínek s tím, že se jedná o myšlenky, které na nás v hlavě pořád dotírají, i když si to vůbec nepřejeme. Podle něj se nechtěné myšlenky nevyhýbají nikomu a nezáleží na tom, jaké pozice a role člověk v osobním a profesním životě plní a zastává. Mohou tak „postihnout“ kohokoli v jakékoli životní situaci. „Vrcholové sportovce ani manažery nevyjímaje,“ poznamenává. I jim se v situacích, kdy mají podat výkon, začnou vtírat do mysli. „Například víte, co chcete, dokonce i víte, jak toho dosáhnout, ale problém je, že vám do hlavy vstupují myšlenky obav, strachu, nízkého sebevědomí a podobně,“ upřesňuje kouč. Jak se tedy stát konečně manažerem, či spíše hybatelem vlastního života?
Ohmatat prostor
Jednou ze zásadních otázek je vůbec poznat, že uzrál čas na změnu, že stojíme na životní křižovatce a chtěli bychom se vydat někam jinam. Jaké signály by nás na to měly upozornit? Především jsou to naše pocity spokojenosti, respektive nespokojenosti, které se nám melou v hlavě. „Tím nejčastějším impulzem ke změně je diskomfort, a to v jakékoli podobě. Ten se stává impulzem pro to, aby člověk začal o změně uvažovat,“ říká kouč Jelínek. Naši nespokojenost odrážejí nálady. „Obecně lze říct, že takové signály jsou nejčitelnější v okamžicích, kdy ztrácím nebo jsem dlouhodobě ztratil emoční vazbu k dané činnosti a nevidím žádný emoční ani racionální cíl, který by mě dostatečně energetizoval. A hlavně mi dával smysl,“ popisuje kouč.
Jak ustát restart?
Je jasné, že kromě odvahy a vůle bude potřeba k dlouhodobému udržení motivace ještě pár dalších ingrediencí. Tady je pár tipů.
Lepší pozdě než nikdy
Nemá cenu odradit sám sebe od změny hned na začátku tím, že už je to stejně jedno, na mně už nezáleží a starého psa novým kouskům nenaučíš… Na změnu není nikdy pozdě!
Přizpůsobte tempo – sobě
Postupujte pomalu. Nemusíte hned z nuly akcelerovat na 200 kilometrů za hodinu. Vstát z gauče a hned uběhnout maraton. Postupujte po malých, realistických a uskutečnitelných krocích. Změna nepřijde ze dne na den.
Zastavení jsou v pořádku
Proč jsou na dálnicích odpočívadla? Na horských trasách boudy s občerstvením? Protože žádnou trasu, pouť nebo štreku neurazíte na jeden zátah. Zastavení, odpočinek, přemýšlení, co, jak a kam dál, jsou naprosto v pořádku, a ani v nejmenším by nás neměl zavalit pocit selhání. Každý z nás se potřebuje občerstvit a nabrat síly, aby mohl pokračovat.
Zeptat se hlavy i těla
Těšíme se? Jednoduchá otázka, ale když si na ni pravdivě odpovíme, dostaneme nekompromisně upřímnou a autentickou odpověď. Těšíme se do práce? Těšíme se na všechny ty věci, které musíme udělat? Těšíme se na setkání s konkrétním člověkem? Těšíme se domů na partnera? Zeptali jsme se a dostali odpověď. Tak to „posichrujme“ nasloucháním signálům, které vysílá naše tělo. Cítíme únavu a nedostatek energie? Připadáme si vyčerpaní? To jsou jasné ukazatele toho, že daná oblast života už nám nedává valný smysl a nedělá nám radost, když v ní setrváváme, pouze vydáváme síly a nečerpáme žádnou energii nazpátek.
Překonat strach opustit své peklo
Kardinálním problémem jsou důvody, proč lidé na životních křižovatkách s rozhodnutím vydat se novým směrem otálejí. Tím nejčastějším je, že nemají jasné tušení, co je na cestě přesně čeká. Krok, možná dokonce i skok do neznáma je tou největší překážkou na cestě ke změně. Strach z neznámého a strach z toho, jestli to vůbec ustojíme, svírající nejistota, zda nás čeká výhra nebo totální propadák, bývají nejobvyklejší příčinou toho, že nakonec zůstaneme stát na místě. Nebo se dokonce rozhodneme dál přebývat v takříkajíc životním pekle, které nám ale přesto poskytuje jednu výhodu. Důvěrně ho totiž známe.
Konec černobílého vidění
Dobře, rozhodli jsme se, že zkusíme strach z neznáma překonat, protože restart opravdu potřebujeme. Jak sebrat odvahu? Pomoct může uvědomění si, že všechno v životě plyne a dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Změna totiž neznamená hop, nebo trop. Změna nemá ostré hranice. Změna nemusí znamenat nevratné kroky, po jejichž provedení už nevede cesta zpátky. Je to hlavně proces, v jehož průběhu bychom měli pouštět z hlavy nefunkční vzorce a postoje včetně neustálého hodnocení, jestli se posunujeme na cestě „dopředu“. Vytrvalá urputná touha po směřování vzhůru může být totiž iluzorní. Důležité je, že jsme to v životě zkusili jinak a že kroky, které jsme v rámci snahy o změnu udělali, vnímáme jako smysluplné.
