Jako oheň a voda: Proč jsou sourozenci tak odlišní?
Tahle otázka vrtá hlavou snad každému, kdo někdy musel s bratrem či sestrou sdílet pokoj, hračky nebo aspoň rodinný WhatsApp.
Moje sestra Eliška se narodila o pět let dřív a nejspíš jí už tenhle malý náskok stačil, aby si dokázala vždycky všechno naplánovat. Na dovolenou spolu jezdit nemůžeme, protože bychom se obě asi zbláznily. Já totiž strašně ráda plány měním. Řídím se podle toho, jak zrovna vstanu, a když mám náladu zůstat na hotelu, nikdo se mnou nehne. Z toho by ségru trefilo.
Jenže když jsme musely minulé Velikonoce řešit rodinnou krizi, stal se z nás dokonale sehraný tým. Eliška během pár vteřin přepnula do krizového módu, já mezitím zvládla zabavit zbytek domácího osazenstva, aby se nešířila panika. Nakonec, když jde o rodinu, táhneme za jeden provaz, aniž bychom si musely vjet do vlasů. Rozdíly mezi sourozenci ale mají hned několik vrstev.
Co dítě, to vlastní příběh
Každé z dětí přichází na svět za trochu jiných okolností. Jedno má náročný porod, další je od začátku zdravé jako řípa. Některé děti potřebují po narození intenzivní péči, jiné se hned „rozběhnou“ do života, a rodiče na to zcela přirozeně reagují. Křehčí potomek v nás vyvolává větší potřebu ochrany, zatímco u jeho „bezproblémového“ sourozence očekáváme více samostatnosti. Pokud se v rodině objeví dítě s nějakým znevýhodněním (například autismem nebo tělesným handicapem), dynamika se ještě víc promění. Situace si to prostě vyžádá, aniž bychom chtěli někoho zvýhodňovat.
Velkou roli hraje i to, co si neseme z vlastního dětství. Možná nám jedno dítě připomíná milovanou babičku a druhé zase bráchu, se kterým jsme si úplně nesedli. Někdy stačí podobný úsměv, jindy datum narození, ale nevědomé asociace jsou na světě. Do výchovy si navíc všichni promítáme i stará zranění. Pokud máme pocit, že na nás doma byli příliš přísní, můžeme být ke svému dítěti shovívavější, nebo naopak přísnější. V psychologii se také mluví o tom, že rodiče, často nevědomky, svým dětem přidělují role. Jedno je vnímáno jako to citlivější, co potřebuje péči. Druhé jako to samostatné, výkonné, co zvládne každé potíže. A teď hádejte, jak se ty děti začnou chovat? Přesně tak, jak se od nich očekává.
Ach, ten život
Každý z nás (i našich dětí) se rodí i do trochu jiné „verze“ rodiny. Jeden potomek přijde na svět v době finanční pohody, druhý v období, kdy se řeší hypotéka a ceny másla (což je dneska skoro totéž). Někdy se rodina stěhuje, jindy řeší ztrátu práce, rozvod nebo úmrtí blízkého. Tyto situace formují rodiče i celkovou atmosféru, ve které děti vyrůstají a také na ně i rozdílně reagují. Starší sourozenci už z toho mohou „mít rozum“, zatímco benjamínek se o některých zlomových událostech dozvídá až zpětně.
Možná si říkáte: „Dobře, ale co jednovaječná dvojčata?“ Ta mají přece stejnou genetickou výbavu. Právě u nich je krásně vidět, jak silný může být vliv prostředí. Výzkum ukázal, že i identická dvojčata se mohou v dospělosti výrazně lišit, zvlášť pokud v dětství zažívala více stresu (například rodinné konflikty, rozvod nebo časté stěhování). Geny jsou sice základ, ale život s nimi dokáže pěkně zatřást. Ale dokážete si představit, že by všichni sourozenci byli úplně stejní? Rodinná setkání (i ty hromadné konverzace na WhatsAppu) by byly možná zenovější, ale taky o dost nudnější.
