Dopisy Ježíškovi: Ať je píší děti i dospělí
Učení se konceptů souvisejících s časem je pro děti jednou z nejdůležitějších dovedností. Schopnost čekat, někdy pět minut a někdy i několik měsíců, je totiž nezbytná pro jejich bezpečnost, budování vztahů, úspěchy ve škole a nakonec i v životě. V tomhle jsou Vánoce ideální čas.
Milý Ježíšku, k Vánocům bych nejvíc chtěla koťátko, Pogy a barbínu, psala jsem někdy kolem sedmého roku dopis Ježíškovi. To koťátko v něm bylo pravidelně rok co rok, od mých tří let. Ježíšek ho nikdy nepřinesl, což je pravděpodobně důvod, proč mám dneska v panelákovém bytě kočky tři, což bych možná měla řešit na terapii, ale o tom zase jindy. Jen co jsem dopis dala na balkon a ráno zjistila, že si ho Ježíšek skutečně odnesl, začalo těšení. Najdu pod stromečkem všechno, co jsem si přála? Bude tam něco navíc, nějaké překvapení? A co si asi tak rozbalím u babičky poté, co se nacpeme pečenou kachnou?
Už od doby, kdy se objevila první adventní výzdoba a zavoněla skořice a vanilka, jsem se nemohla dočkat. Na druhou stranu jsem ale nenáviděla štědrovečerní večeři, u které si táta musel přidat ještě druhý kousek kapra, a mně bylo jasné, že dokud nebudeme všichni najedení, magický zvoneček nezazvoní. O dvě dekády později jsem pak ty stejné pocity pozorovala u svého malého syna. To čekání se zkrátka zdá nekonečné.
Sušenkové pokušení
Učení se trpělivosti a opožděného uspokojení je pro předškolní děti a děti na prvním stupni základní školy ten nejlepší dárek, který jim můžete dát. I když ho zcela jistě nedocení tolik jako nový PlayStation. Odborníci na to přišli už v 70. letech, kdy psycholog Walter Mischel prováděl experimenty s dětmi od čtyř do šesti let. Mischel nachystal pro každé z dětí jednu sušenku a řekl jim, že si ji klidně mohou hned sníst. Ovšem v případě, že se snědením počkají až do doby, než se vrátí zpátky do místnosti, dostanou sušenky dvě.
A s těmito slovy odešel, aby se za pár minut skutečně vrátil. Je jasné, že některé děti sušenku snědly, protože nechtěly čekat, jiné naopak vidina další sušenky motivovala chvíli počkat. Důležitější výsledky ovšem přišly po deseti letech, kdy psycholog znovu kontaktoval děti, které se experimentu zúčastnily, a zjistil, že ty z nich, které dokázaly odolat tomu, aby sušenku snědly hned, dosahovaly v uplynulých deseti letech lepších školních výsledků, uměly se lépe soustředit a osvojily si efektivnější pracovní návyky.
„Děti, které se naučí, jak oddálit svoje uspokojení, jsou v mnoha ohledech lépe připravené na život. A Vánoce jsou časem, kdy je to rodiče mohou snadno naučit,“ popisuje německá psycholožka a profesorka Bettina Hannover. Stačí přitom jen malé triky. Pokud váš potomek na podzim projeví zájem o nějakou hračku, nevytahujte hned peněženku, i kdyby to měla být blbost za pár desítek korun. Raději mu navrhněte, ať si o ni napíše Ježíškovi. Jednak mu ukážete, že na některé věci se musí čekat, jednak zjistíte, jestli po ní opravdu touží, nebo jde jen o momentální rozmar.
Nepsat nákupní seznam
Skvělou pomůckou, jak učit děti čekat, a navíc pochopit poněkud abstraktní pojem plynutí času, jsou adventní kalendáře. Každý uplynulý den je od začátku prosince nebo od Mikuláše přibližuje k vytouženému cíli. Opět to ale chce vaši kontrolu, protože otevřít několik okének naráz a nacpat se čokoládou je strašlivě lákavé. Stejným způsobem funguje i psaní dopisu Ježíškovi. Abyste měli čas dětská přání probrat, rozmyslet se, co opravdu nakoupíte, a případně dát nějaké tipy i zbytku rodiny, je potřeba ho napsat s předstihem.
A právě očekávání je to, co funguje jako oddálené uspokojení. Dopisy Ježíškovi mají ale i další benefi ty. Dítě se naučí, jak psát účelně. Je opravdu něco jiného sepsat nákupní seznam, domácí úkol, nebo soupis našich přání. Řekněte proto dětem, že je dobré Ježíškovi vysvětlit, nejen jakou hračku chtějí, ale také důvod, proč by si ji přály pod stromečkem najít. Kromě toho, že se budou muset zamyslet, vy budete mít víc indicií.
Takové dopisy je pak dobré schovat a svému potomkovi je v dospělosti zabalit pod stromeček, budete mít o skvělý nostalgický dárek navíc! V komentářích se určitě vyhněte větám typu: „A to je všechno, co chceš?“ Jediné, co tak dětské hlavě sdělujete, je, že vánoční přání jsou o kvantitě, a ne o kvalitě. Není nutné, aby v dopise Ježíškovi bylo co nejvíc položek, vy si zcela jistě poradíte i bez dopisu, ale takto máte jistotu, že pod stromečkem bude ležet něco, co si dětská dušička opravdu přeje. A jak už bylo řečeno, dopis Ježíškovi má spoustu jiných účelů než suplovat nákupní seznam.
Dělejte to taky
Když už jsme u toho, absolutně neuškodí, pokud dopis Ježíškovi napíšete i vy, dospělí. A také včetně informace, proč si danou věc přejete. V době, kdy pod stromečkem často nacházíme peníze v obálkách, protože naši blízcí zkrátka nevědí, co by se nám mohlo líbit, jsou takové dospělé dopisy taky důležité. Proč svým nejbližším nepoodhalit kousek toho, po čem dítě ve vás kolem Vánoc zahořelo? Proč si nenapsat o ten designový hrnek, za který nejste ochotni dát skoro tisícovku, ale tak strašně rádi byste z něj ráno pili kafe? A proč Ježíška nepožádat třeba o to, že chcete dát děti na víkend k prarodičům a užít si romantický víkend jen ve dvou? Na Vánoce se dějí zázraky, jenom si o ně musíte říct. Klidně dopisem.
