Single a v pohodě. Skutečně? Proč některé ženy tají, že nechtějí být samy
Navenek působí sebejistě, nezávisle a spokojeně. Na Instagramu sdílejí fotky z nevšedních cestovatelských zážitků, pracovní úspěchy, večery s kamarádkami v restauracích a prohlášení, že „chlapa ke štěstí nepotřebují“. Mezi čtyřma očima ale často připouštějí, že po vztahu touží, blízkost postrádají a uvědomují si, jak vyčerpávající je hrát neustále roli ženy, která všechno zvládá sama.
„Za svých dvanáct let práce v oblasti vztahů a seznamování jsem zaznamenala jeden velmi zajímavý paradox dnešní doby. Nikdy jsme neměli tolik svobody, možností osobního růstu, cestování a důrazu na nezávislost... a zároveň nikdy nebylo tolik lidí, kteří mi v soukromí přiznávají, jak moc jim chybí blízkost,“ říká seznamovací koučka a ředitelka agentury Date2K Kristýna Mertlová. Právě proto dnes podle ní tak často slýcháme věty jako „partnera nepotřebuju“ nebo „jsem single a spoko“. Samy o sobě přitom taková vyjádření nemusí představovat problém; záleží na tom, odkud pramení.
Hranice mezi zdravou nezávislostí a obranou
Podle Kristýny Mertlové existuje zásadní rozdíl mezi skutečnou spokojeností a obranou před zklamáním. „Zdravá nezávislost většinou zní následovně: ‚Můj život má hodnotu i bez vztahu. Umím být sama. Nepotřebuju, aby mě někdo zachraňoval. Ale pokud přijde kvalitní muž, ráda ho poznám.‘ Z takových sdělení je cítit klid, nevyznívá z nich tlak ani potřeba si něco dokazovat,“ přibližuje.
Pak je tu ale i jiný druh výpovědí, často zaznívající ze strany velmi úspěšných a samostatných žen. „Navenek od nich mnohdy slyšíte: ‚Já nikoho nepotřebuju,‘ ‚Jsem single a spokojená,‘ nebo ‚Nikdo mi nenaruší můj klid.‘ Pak ale dostávám soukromé zprávy nebo dojde na osobní setkání po workshopech a od těch samých žen slyším: ‚Kdybyste tam měla někoho opravdu kvalitního...‘,“ popisuje svoji zkušenost koučka.
V těchto momentech se podle ní ukazuje, že problém často netkví v tom, že by ženy po vztahu netoužily. Spíše se bojí přiznat zranitelnost a svou touhu po blízkosti, opoře a partnerství. „A také se bojí přiznat to, že jim tolik prezentovaný single život vlastně nevyhovuje. Hranice mezi zdravou nezávislostí a obranou před zklamáním tak nespočívá v tom, zda partnera potřebuji, ale v tom, jestli jsem i přes svou samostatnost vztahu stále otevřená,“ vysvětluje odbornice.
Fajn chlapi už vymřeli?
Dalším indikátorem bývá podle ředitelky agentury způsob, jakým ženy o vztazích a mužích mluví. Žena, která svou single fázi žije skutečně spokojeně, většinou nepotřebuje své okolí přesvědčovat o tom, jak skvěle se cítí. Nemá potřebu ironizovat romantiku, shazovat muže nebo kritizovat cizí vztahy a představy. „Z takových žen naopak vyzařuje klid a vyrovnanost. Mají svůj svět, své přátele a svou práci. Umějí být samy... ale nejsou uzavřené, cynické nebo negativní,“ míní Kristýna Mertlová.
Obranný mechanismus bývá naproti tomu často mnohem hlučnější – zvláště na sociálních sítích. Objevují se věty typu: „Chlapi dnes stejně nestojí za nic,“ nebo „Nikdo mi nestojí za to, aby mi narušil klid.“ Výjimkou nejsou ani prohlášení jako: „Jsem šťastně rozvedená, to radši budu sama, než abych měla dalšího zoufalce, příživníka nebo ňoumu,“ či zkrátka: „Na vztahy nemám čas.“
„Primárně ale nejde o slova. Jde o to, co se za nimi skrývá,“ upozorňuje koučka. „Je v nich cítit klid? Nebo z nich zaznívá zklamání, cynismus a touha mít všechno pod kontrolou?“ ptá se a přibližuje tak, jak u ženy rozpoznat její skutečný postoj. Nejlépe je podle jejích zkušeností tento postoj patrný v situacích, kdy dotyčné vstoupí do života někdo opravdu zajímavý. „Žena, která je opravdu ve spokojené single fázi, zůstává otevřená a chce dát potenciálnímu vztahu šanci. Ta, která se nachází spíše v obranném módu, začne často automaticky hledat důvody, proč to nepůjde. Hledá, co je špatně a kde je problém,“ uvádí odbornice.
Úspěšné ženy přece musí být šťastné!
Možná překvapivě bývá přiznání touhy po vztahu nejtěžší právě pro ženy, které působí na první pohled nejsebejistěji. Pro podnikatelky, manažerky, političky, influencerky a další ženy, které jsou veřejně vidět. „Čím silnější image žena navenek buduje, tím těžší mnohdy bývá přiznat si naprosto obyčejnou lidskou potřebu blízkosti,“ souhlasí Kristýna Mertlová. Podotýká, že to sama velmi dobře zná i z vlastní zkušenosti z doby, kdy působila jako poslankyně. „Byl to vnitřní boj mezi potřebou být silná, úspěšná a všechno zvládat... a zároveň touhou po partnerství, objetí a možnosti být chvíli slabá,“ přiznává.
Veřejný obraz úspěšné ženy totiž zpravidla stojí na jasném narativu: je silná, nezávislá a nikoho nepotřebuje. Připustit, že takové ženě chybí partner, pak může působit téměř jako narušení identity, kterou si roky tvrdě budovala. „Bylo by úžasné, kdybychom dokázali tento narativ změnit a kdyby se mnohem více úspěšných a skvělých žen odvážilo, klidně i spolu se mnou, říct to nahlas. Protože toužit po vztahu, lásce a partnerství je normální! Nezáleží na tom, jakou práci dělám nebo kým jsem. Láska totiž nezná nálepky,“ zdůrazňuje.
Touha po blízkosti není slabost
Naše obavy přiznat si touhu po vztahu má podle ní na svědomí i dnešní kultura zaměřená na výkon, kdy ze všech stran slýcháme, že musíme být soběstační, produktivní, nezávislí a mít vše neustále pod kontrolou. „Někde mezi tím jsme si začali plést potřebu blízkosti se slabostí. Touha po lásce a partnerství ale není slabost. Je to jedna z nejpřirozenějších lidských potřeb,“ připomíná.
Za skutečnou sílu naopak považuje schopnost sejmout si masku ženy, která všechno zvládne sama. „Projevem mnohem větší síly je dovolit si být v tomto ohledu pravdivá. Zranitelnost totiž není opakem síly, ale naopak její nejvyšší formou,“ poznamenává koučka.
První krok? Přestat si lhát
Když žena cítí, že už nechce být sama, ten úplně první krok paradoxně nespočívá v tom, že si okamžitě stáhne seznamovací aplikaci nebo začne chodit na rande. „Začátek je mnohem intimnější,“ upozorňuje. „Je potřeba sednout si sama se sebou a upřímně si přiznat: Možná nejsem sama proto, že nikoho nepotřebuju, ale proto, že už dlouho nikoho nepouštím opravdu k tělu,“ nastiňuje podobu takového vnitřního dialogu.
Teprve pak může dojít k opravdové změně. „Ve chvíli, kdy si žena dokáže přiznat, že ačkoliv se navenek jeví jako spokojená single, vlastně jí to nevyhovuje a ráda by měla po svém boku partnera, může to být začátek budoucího šťastného vztahu,“ uzavírá Kristýna Mertlová.
Zdroj: autorský článek
