Jsem ve vztahu a líbí se mi někdo jiný. Poblouznění není nevěra, buďte ale opatrní
Ve vztahu jste věrní. Jenže pak se stane něco, co jste nečekali. Náhodné setkání, zvláštní pohled nebo náhlá touha, která nedává smysl. Možná jste si i vy doteď mysleli, že věrnost ve vztahu znamená automaticky věrnost myšlenek i pocitů. Jenže tak to většinou není. Co s tím?
Často máme tendenci věřit, že když jsme ve stabilním, milujícím vztahu, jsme obklopení ochranným štítem proti vzplanutí k někomu dalšímu. Jako by funkční partnerství automaticky znamenalo, že nás už žádný jiný člověk emocionálně nerozhodí, a že nás žádné nové poblouznění nerozechvěje. Ale mezilidské vztahy jsou mnohem složitější.
Ač se o zamilování mimo vztah příliš nemluví, je to zkušenost, kterou prožívá mnoho lidí. Může přijít nečekaně. V práci se objeví nová kolegyně, vznikne nenadálá, ale příjemná konverzace, proběhne letmý dotek. Jindy se city vyvíjejí pomalu a nenápadně – z intelektuálního porozumění, z obdivu, z emoční blízkosti nebo z přátelství. Takové pocity nám ale mohou zamíchat kartami víc, než bychom chtěli, a najednou si začneme klást otázky, které jsme si předtím nepoložili. O sobě, o partnerovi, o tom, co vlastně chceme.
Naše schopnost vytvářet citová pouta totiž není selektivně „uzamčena" v momentě, kdy vstoupíme do vztahu. Emoce nejsou volba, ale způsob, jak s nimi naložíme si vybrat můžeme. A právě proto je důležité o nich mluvit bez studu a se zvědavostí: Co nám říkají? Co nám ve vztahu chybí? A co nám odhalují o nás samých?
To nejlepší z Mojí psychologie poslouchejte v audioverzi. Všechny audiočlánky najdete zde.
Když mozek ztrácí hlavu
Zamilovanost je intenzivní, rychlá a opojná, mozek se při ní koupe v moři hormonů. Láska je naproti tomu hlubší, pomalejší proces, který se rozvíjí skrze důvěru, společné zážitky a bezpečí. Někdy si tyto dvě věci pleteme, a právě to může vést k vnitřnímu zmatku.
Studie publikovaná v Journal of Sex & Marital Therapy zkoumala zkušenosti 160 žen s přitažlivostí k lidem mimo jejich primární romantický vztah. Výsledky ukázaly, že většina z nich tyto pocity skutečně zažila. A co víc, často se s nimi dokázaly vyrovnat konstruktivně. Mnohé ženy uvedly, že zamilování mimo vztah nemělo negativní dopad na jejich partnerské soužití. Některé dokonce popsaly, že jim tato zkušenost přinesla větší uvědomění si vlastního vztahu a zvýšila jejich touhu po stávajícím partnerovi.
Vědci z prestižní Harvardovy univerzity se dlouhodobě zabývají tím, co se vlastně děje v mozku, když se zamilujeme. A jejich závěry? Zamilovanost se chová podobně jako návyková látka. Jakmile se do někoho zakoukáme, mozek začne doslova chrlit koktejl chemických látek, především dopamin, který je zodpovědný za pocity slasti a motivace. Aktivují se tzv. centra odměny. Ta jsou stejná, jaká se spouštějí třeba při konzumaci čokolády nebo dokonce při užívání drog. Proto se v začátcích zamilovanosti cítíme tak euforicky, nadšeně a trochu mimo. Také proto nám stačí málo: jeden pohled, úsměv nebo zpráva a jsme v tom až po uši. Tato fáze může být opojná, ale také matoucí, zejména pokud již jsme ve vážném vztahu.
Zamilovanost není automatickým důkazem, že je s naším vztahem něco špatně. Často je to jen přirozená reakce na nové impulzy, které v nás aktivují citlivost a touhu. Klíčové je, jak s touto energií naložíme. Zda ji vědomě přesměrujeme zpět do stávajícího partnerství, nebo se necháme strhnout tam, kam vlastně ani nechceme jít. Výzkum z Kinsey Institute antropoložky Helen Fisher, která lásku zkoumala celý život, potvrzuje, že nové podněty a romantické vzrušení uvolňují dopamin, noradrenalin a další hormony spojené s touhou a očekáváním. To vysvětluje, proč i krátká interakce s novým člověkem v nás může vyvolat silné emoční reakce, které často přeceňujeme.
Psychoterapeutka Esther Perel, která se dlouhodobě věnuje tématu nevěry a citových pout, připomíná, že zamilovanost mimo vztah není vždy o druhé osobě. Často jde o nás samotné, o části naší identity, které jsme v dlouhodobém vztahu možná odsunuli do pozadí. Vedle někoho nového se najednou cítíme jinak: svobodnější, živější, více sami sebou. A právě to nás přitahuje. Ve své knize The State of Affairs: Rethinking Infidelity pak Esther Perel zmiňuje: „Někdy, když hledáme pohled někoho jiného, neodvracíme se od svého partnera, ale od osoby, kterou jsme se stali. Nehledáme tolik jiného milence, jako spíš jinou verzi sebe sama.“
VIDEO TIP: Jak se vyrovnat s nudou v dlouhodobém vztahu?
Jak s takovými city naložit?
- Přiznejte si je bez viny. Zamilování se nevybírá, ale činy ano. Pocity samy o sobě nejsou nevěra. Že se nám někdo jen líbí je v pořádku.
- Zkoumejte, co vám chybí. Je to pozornost, blízkost, sexuální napětí, nebo spíše nové dobrodružství?
- Ujasněte si hranice. Pokud vás daný člověk přitahuje víc a víc, je fér s ním omezit kontakt, pokud si chcete svůj stávající vztah udržet.
- Zvažte pomoc terapeuta. Vědomá práce s emocemi může odhalit hlubší dynamiku ve vašem vztahu i v sobě samých.
