Islandské hygge: na své si přijde milovník přírody i útulných kaváren

Polární záře

Polární záře Zdroj: Photo by Nicolas J Leclercq on Unsplash

Brauð & Co, Reykjavík
Reykjavík
Harpa Opera House, Reykjavík
Reykjavík
5
Fotogalerie

Proč jet v zimě na Island? I kdybyste nevyšli z větru a chumelenice, zážitky z ostrova si odvezete hluboké. Islandská verze hygge je nezapomenutelná, protože je nenapodobitelná. Island sám je sága o tichu, ale když chcete, promění se ve slušnou společenskou jízdu.

Letadlo přistálo na ranveji Keflavíku už téměř před hodinou a jen se kymácí pod poryvy větru a chumelenice. Schody přistaví, až to povětrnostní podmínky dovolí… Jste unaveni dlouhým letem a neskutečně se těšíte, až si dáte Malt & Appelsín nebo kalíšek „černé smrti“, myšleno islandské pálenky z brambor, kmínu a anděliky Brennivín, a padnete do postele ve vyhřátém pokoji, v hlavě polární záře, kterou jste zahlédli při letu nad Atlantikem. Víte, že když budete mít trochu štěstí, sněhová bouře se uklidní, mraky roztrhnou, uvidíte ten zázrak přírody s pobleskujícími elektricky zelenými a fi alovými barvami znovu, tentokrát zpříma. Pro pozorování polární záře totiž nastala správná sezona. Od ledna do září je ten správný čas.

Tak kde je to hygge

Polární záře, vodopády, ledopády, lávová pole s vroucími gejzíry, drobní houževnatí koně v zasněžené krajině s kouzlem konce světa, to všechno jsou cíle, kvůli nimž strávíte před cestou nemálo času v prodejnách s turistickým vybavením. Na horké termální lázně, sauny, kavárny a bary, posezení u krbu a romantické procházky podél domků osvětlených až do jara lampami, světelnými řetězy i lustry nepotřebujete v podstatě nic. A o tom to je. Vlastně před odletem na Island je třeba sbalit tyto zásadní věci: dobré zateplené boty, rukavice, čepici a bundu s ochranou proti větru, nejlépe i vodě, budou se totiž hodit i pro povalečskou kavárenskou turistiku v Reykjavíku. Na deštník zapomeňte, nebude vám k ničemu, ne nadarmo mají Islanďané osm výrazů pro vítr. Dobrý důvod mají i k permanentnímu sledování počasí, které se často mění za pochodu.

Ostatně i oni se svou náturou jsou součástí pohodové neformální a civilní „hygge“ atmosféry, pokud momentálně nemají depresi nebo kocovinu. Islanďané si nepotrpí na hrubost, pozérství, poker face, ale ani na jižanské objímačky. Neohromí je vystajlované looky, sociální status, tituly. Budou vám tykat, přátelsky radit, pomohou v tísni, protože to bylo ve zdejších přírodních podmínkách podstatné. Citlivé, a ne vždy turisty plně pochopené, téma je rodina. S papírem či bez, pro Islanďany je víc než práce a zábava, proto pokud se chcete přiblížit k jejich srdci, nikdy, ale opravdu nikdy rodinu neshazujte a nepomlouvejte, cizí stejně jako svou.

Dobré vědět

Dobré vědět

Island chutná masitě, po rybách a jehněčím, zmrzlině, kávě a lékořici. Důležité je vědět, že se tady ve stále větší míře pamatuje na vegetariány a vegany a také že je fajn zkoušet místní speciality. Pokud narazíte na chleba pečený v lávovém popelu, neváhejte! Potěší chutě i duši.


Voda

Všude vám zdarma nabídnou kohoutkovou vodu. Islanďané tvrdí, že je nejchutnější a nejčistší na světě, což se hodně blíží pravdě. V každém případě je takové kvality, že utrácet za balenou je ekonomický nesmysl.


Street food

Na ulicích islandských měst a zejména v Reykjavíku se dobře najíte, a to ještě za rozumnou cenu. Stánkaři jsou mistry hotdogů, a to až takoví, že někteří toto jídlo považují za moderní národní pokrm, podobně jako my smažený sýr. Nejlepší pověst má jehněčí hotdog, samé maso, žádný mix kůžiček a tuků, do nebes ho vychválil při své návštěvě i americký prezident Bill Clinton.


Ryby

Island je pochopitelně rybářskou zemí, přičemž požít sušeného žraloka hákarl vážně není nutné. V restauracích bývají na lístku ryby mořské i sladkovodní. Pokud budete mít štěstí, a někdo vás pozve domů na rybu, může se stát, že dostanete skvělou uzenou. Řada Islanďanů totiž v létě rybaří u jezer a ryby marinuje a udí na zimu, podobně jako my zavařujeme v létě ovoce.

A stejně jako celá Skandinávie, také Island je genderově progresivní, ovšem je dobré vzít v potaz, že „hlavou rodiny“ tady byla a je žena. Tak žádné hloupé vtipy, anglicky totiž místní dost dobře rozumějí. Také je bláhové utahovat si z vášně pro ságy a hrdinské příběhy, ze skutečnosti, že na ostrově žije více ovcí než lidí, z toho, že až polovina z nich věří v existenci paralelního světa, jehož součástí jsou skřítci – za okny a na prahu jim lidé nechávají misky s jídlem a jsou kvůli nim ochotni změnit trasu plánované silnice. Jejich vyspělé technologie včetně Wi-Fi spolehlivé i za větrných atak, solidní životní úroveň, bezpečnost, kvalita služeb včetně gastronomie jsou záviděníhodné a víra v přírodní síly větší, než je obzor člověka, pochopitelná a milá.

Reykjavík

Hlavní město Islandu je veskrze civilní a pozoruhodné. Když nás tam usadí sněhová vánice, bude po chvíli vůbec co dělat, protože střítkové to nadlouho nevytrhnou? No zdali… Ani nos z něj nemusíte vystrčit a užijete si podle svého naturelu. Tak zaprvé se můžete nechat vyvézt výtahem na věž kostela Hallgrímskirkja připomínající raketoplán a pořádně se rozhlédnout do krajiny, opodál navštívit muzeum a zahradu mezinárodně uznávaného sochaře Ásmundura Sveinssona, vypravit se do elfí školy folkloristy Magnúse Skarphédinssona, užít si pozoruhodná muzea, kde nebudete unuděně kroužit kolem exponátů - Muzeum velryb, Muzeum penisů či Muzeum Perlan, kde se pod jednou střechou dozvíte vše o divech a pozoruhodnostech ostrova, tady zakusíte vjemy jako pobyt v ledovcové jeskyni, sílu zemětřesení a aktivity sopek, v planetáriu vás obklopí polární záře. Že si přitom všude dáte koláč a perfektní kávu či zmrzlinu, na kterých Islanďané ulítávají, je jasné.

Od rána do večera

Reykjavík je ze své podstaty velmi přátelské a veselé město, i přes noční život také bezpečné, v místním vězení končí málokdo, a často jsou to spíše cizinci. Je dobré vědět, že posedět v teple a pojíst něco dobrého není žádný problém. Na přibližně 12 000 obyvatel totiž připadá kolem 350 podniků, z nichž leckteré fungují přes den jako kavárna a navečer jako bar, kde si můžete užívat přibližně do jedné hodiny ranní, páteční a sobotní noc se protahuje až do čtyř. Namístě je zastavit se u věku, od kterého můžete konzumovat. Plnoletost Islanďané uznávají od 20 let, nicméně do většiny barů vás v noci pustí až poté, co prokážete, že máte za sebou 21., někdy i 22. narozeniny. Nemá smysl se o tom přít, pokud má bar nějaká pravidla, jsou dodržována. A za konflikt to určitě nestojí, proč riskovat kolizi se strážci zákona a nějaký den ve vězení, když jste do pobytu v této krásné podivuhodné zemi investovali nemálo peněz. Koho věk neomezuje, může na Islandu využít happy hour, čas pro levnější drink, který má většina podniků ve městě.

Všichni bez rozdílu si ale mohou dopřávat bistra a kavárny nejrůznějších stylů, včetně starosvětsky elegantních podniků jako Chateau des Dix Gouttes a v nich domácí koláče a slané druhy pečiva, automaticky dolévanou výbornou filtrovanou kávu. Ta je totiž na Islandu další božstvo. Dostanete ji všude a není důvod se obávat břečky, jestli někdo tady dbá na svou osobní čest, tak je to kavárník. Většina z nich si pečlivě vybírá pražírnu, kterých je na ostrově málem jako papuchalků. Z čehož plyne, že dárek, který přivezete domů, nemusí být zdejší plyšový pták s velkou hlavou, ale právě dobré kafe. Taky lékořice v mnoha podobách, která se přidává i do zmrzliny, a bonbony z březové šťávy.

Bez obav

Ono to vypadá, že Island je destinace pro vysportované turisty a kavárenský povaleč tady nepřežije. Omyl. Přežije a bude mu dobře. Stane se tak, i když začne bouřit sopka. Možná se obzor zbarví doruda jako u posledního soudu, pocítíte záchvěvy, ale nepatříte-li mezi evakuované oblasti, nepanikařte. Lepší nápad, než se přidat ke zvědavcům a přiblížit se erupci, je dát si někde kafe.

"Článek vyšel v časopise Moje psychologie 1/24"